Pojmem klávesnicový analfabet označujeme člověka, který neumí plynně, bez držení a naslepo psát na klávesnici počítače. Analfabet musí při psaní sledovat klávesnici, dívat se, kam a kterým prstem ťuká, stejně tak používá při psaní méně než devět prstů – i když se často vymlouvá, že sice píše čtyřmi prsty, ale hodně rychle. Nebrat.
Být v dnešní době klávesnicovým analfabetem znamená stát sám sobě v cestě za kariérou a za štěstím, za lepším osudem – a vůbec, je to prostě ostuda.
Takže, když se mě někdo zeptá, co je smyslem života, odpovím – udržet se naživu.
Když se mě někdo zeptá, které věci by se měl každý naučit a co by měl zvládnout, aby se mohl se životem v dnešní společnosti řádně a od podlahy poprat, odpovím – psaní naslepo na klávesnici, cvičení a meditace a stejně dobré je naučit se cokoliv, co souvisí s výtvarným uměním. Uměli byste pro své děti postavit a vymodelovat loutkové divadlo? Víte vůbec, jak vypadá Kašpárek?
Největší chybu a povolení kázně v procesu vlastního sebezdokonalování vidím v neudržení pozornosti na jednu věc, která by vás měla zajímat. To, že se dnešní společnost chová jak stádo debilů vidím hlavně v tom, že se necháte od rána do večera rozptylovat ptákovinami, krávovinami a debilovinami, které by ve vašem životě neměli mít vůbec žádné místo. Stačí se jeden den kontrolovat a sledovat, čemu věnuji svou pozornost a jakým píčovinám obětuji kus svého života.
Kdy jste se naposledy zamysleli sami nad sebou? Ne nad tím, že někdo někam spadl, něco se mu nepovedlo, přišel na párty blbě oblečený nebo jakým způsobem si zase nasral do bot, popřípadě, že onemocněl… co je vám do toho? Je to váš spolupracovník, příbuzný nebo žijete z jeho peněz? Spíše je to naopak, řekl bych. Dotyčný či dotyčná by se měli starat o vás, ne vy o ně. Tak o tom zkuste přemýšlet, třeba konečně přijdete k nějakému kloudnému závěru, co s načatým životem.
raven.argoni@seznam.cz