Pamatuji se na pana doktora Cimického od bouřlivých devadesátek, kdy ještě pracoval v Bohnickém ústavu psychiatrickém a taky si pamatuju, že to, co provozoval bylo něco jako životní poradenství v oblasti zdraví, psychického zdraví, stylu života a poradenství v oblasti psychologie a psychiatrie, pro sympatizující veřejnost to byl milý, veselý, schopný (občas i všehoschopný) doktor, který si budoval svou popularitu hlavně asi na tom, že vypadal spíše jako sympatický filmový klaďas a byl též často zván do televize a do redakcí a do různých sdělovacích prostředků, byl to prostě takový moderní guru v oblasti psychologie, partnerství a sexuologie (hned vedle démona Uzla, bouřliváka Zvěřiny, akčního hrdiny Weisse a populární doktorky (už ani nevím, čím se vlastně přesně zabývala, kromě sexu a podivností kolem sexu) Fifkové. Byla to parta lidí, kteří většinou ničemu nerozuměli, hlavně nerozuměli mezilidským vztahům a komunikaci, ale hrozně rádi se chodili ukazovat do televize, spolupracovali s NEI-reportem a s dalšími erotickými iniciativami. A ono, ruku na srdce, když vás národ zbožňuje, jste jejich všeobjímající a všechápající doktor, mentální guru, podobně jako je v současné době doktor Radkin Honzák, tak ono to snadno stoupne do hlavy a když víte, že máte vždycky pravdu, dokonce i v případech, že ji nemáte, tak se začnete chovat jak idioti. Dlouhá léta jsem se zabýval psychoterapiemi, které měly v šedesátkách v Čechách mimořádně silnou pozici a většina lidí, kteří se v té doby psychoterapiím věnovali, se nakonec nechali zlanařit do Ameriky, byl jsem často svědkem, nakolik může i celkem normálnímu člověku díky sympatizujícímu okolí „jebnout“. Říkám to nikoliv jako polehčující okolnost, ale jako skutečnost, k níž by se mělo přihlížet v budoucích bojích o moc, protože mám takový pocit, že něco podobného právě probíhá v rámci boje o koryta na českých ministerstvech – poznávací znamení probíhajícího průseru je téměř vždy skutečnost, že se na určitá místa dostávají lidi, kteří na ně nemají požadovanou kvalifikaci. Je to celkem jednoduché, alarmující je to, že si toho nikdo v době začínajícího průseru nevšímá. Čili, učme se z knihy, kterou psala minulost.