Česko stárne, seniorů přibývá, juniorů ubývá, za pár let budou v ulicích stát mrazicí vozy našlapané ztuhlými seniory. A v každém vchodu budou hned za venkovními dveřmi mrazicí boxy na odkládání dalších seniorů. Určitě to půjde tak daleko, že se stověžatá matička Praha zanedlouho přejmenuje na Město použitých seniorů. Kvůli nánosům mrtvých seniorů nebude již brzy ve větších městech kam šlápnout. Smutnou skutečností ovšem zůstává, že my to asi právě teď nevyřešíme, ale můžeme si zopakovat pár základních pravidel, jež je dobré dodržovat při živém či živelném, životně důležitém, živočišném až živočišně vitálním styku s námi, jako s jedinými poradci, kteří jsou ještě schopni vám prozradit co a jak dělat a hlavně jak často to dělat a co nedělat, abyste přežili svou dohlednou budoucnost, protože jak jsme si už stokrát ba i tisíckrát řekli a důvěrně sdělili, všechny ostatní rady jsou na prd, čili vezměme to ještě jednou pěkně od podlahy a od začátku – nevolejte nám, nemá to smysl, ani to nemá cenu, navíc je to zcela zbytečné, protože žijeme nebo spíše živoříme v místech, kde mobilní a internetové lišky dávají dobrou noc, není tady signál a asi tady nikdy ani nebude, celou tu dobu, co píši tyto řádky jsem bez signálu, ano, řekl bych, že bez signálu jako bez tatínka, ale co máte dělat? Jasně, přestěhovat se někam, kde jsou na tom obyvatelé se signálem lépe a radostněji, jistě, znám plno lidí, ekonomicky středně progresivních, kteří se přestěhovali za signálem, v podstatě to tak dělají všichni, kteří signál ještě nemají, díky za radu, to mě skutečně ještě nenapadlo, jak originální a přitom jednoduché a k tomu i snadno proveditelné, občas i téměř neproveditelné. Moje rada zní, že pokud má někdo v hlavě nasráno, tak by měl spíše mlčet a neměl by nikomu radit. Takže, nevolejte a pokud možno, ani neposílejte smsky, co jsou mi platné smsky typu „jsem dole, na ulici,“ nebo „už čekám za dveřmi“, když mi taková smska přijde za tři nebo za čtyři dny, někdy ani nepřijde vůbec. Je to trochu blbý pro elektronický bankovnictví, ale čestný pionýrský, já to nevymýšlel, tak raději nadávejte někomu, kdo je pod tím podepsaný a nerozčilujte se na aktivního důchodce, který lítá po bytě a mává mobilem ve snaze chytit jakýkoliv použitelný útržek mobilního signálu.
Nejlepší je, poslat mi mail. Mailovou adresu si každý snadno zapamatuje – raven.argoni@seznam.cz, jednodušší to snad ani být nemůže, pokud by vás napadlo něco ještě jednoduššího, tak mi to, prosím, napište a pošlete, nejlépe na mailovou adresu raven.argoni@seznam.cz – nu a co pro vás mohu udělat? Není toho mnoho, ale na druhou stranu to pro vás může znamenat záchranu života. Odrazíte se od bahnitého dna a pomocí několika rázných temp ve smradlavé, bahnité vodě se dostanete na povrch, na hladinu, kde se přece jenom dá dýchat trochu lépe a déle, než někde u dna – no, nemám pravdu?
Jak jste si jistě všimli, vynořilo se z různých temných internetových zákoutí stovky nebo možná i tisíce roztodivných cvičitelů, poradců, životních a meditačních, kteří vám poradí nebo si myslí, že vám poradí ohledně cvičení a různých bizarních sestav z oblasti kulturistiky, gymnastiky, popřípadě cvičení na pískovišti v parku a k tomu si dáte pár vězeňských kliků – a máte po starostech… tedy, pokud jste si dělali těžkou hlavu z toho, co si máte počít sami se sebou a chtěli jste se vyhnout celkové ztuhlosti a všeobecným projevům postupujícího potupného stáří, pokud se tedy tomu vůbec vyhnout dá, ale budeme věřit, že ano, jsme optimisté, zatím ještě bez definitivní životní praxe, takže pouze optimisté.
Cvičením a hlavně cvičením, které je spojené s meditací či meditacemi, popřípadě s rituály, se zabývám již pomalu více než šedesát let, je tedy pravděpodobné, že o této problematice již něco vím, jinými slovy bych řekl, že pokud se chcete v této oblasti někoho na cokoliv zeptat a budete čekat rozumnou odpověď, tak sotva padnete na někoho lepšího, než jsem já. Sám si nedovedu představit, co by mi asi mohl takový, byť dobře a trénovaně vypadající cvičitel a třeba i výživový poradce poradit, když je mu třeba 35 let a já teď přemýšlím ve svém reálném věku 76 let, co a jak dál..? Zrovna jsem si vzpomněl na známého, populárního herce Jiřího Krampola, kterému je 85 a je v podstatě neschopen samostatné existence a přitom ještě před pár lety radil ostatním, jak cvičit a jak trénovat a jak si uchovat záviděníhodnou kondici. Pamatuji si ho ještě z konce sedmdesátých let minulého století, jak chodil na Pražské kulturní středisko, nabušený, již tenkrát docela dost sportoval a byl ve formě, to zase jo, ale i tak se mi na něm něco nezdálo, říkal jsem si už tenkrát, chlape, ty blbě skončíš, to často poznáte už z držení těla a z práce jemné motoriky při pohybu, podobně na tom byl i náš nejlepší amatérský fotograf nebo jak ho nazvat, Jan Saudek. V mlácí hodně vesloval a potom se věnoval gymnastice, zatímco Kája se ukájel (když už byl Kája) silovými sporty, například se snažil občas zvednout činku a podobně, taky byl na začátku devadesátek celkem obstojně nabušený, od pasu nahoru samý sval a taky jsem si říkal, chlape, s tebou je něco divnýho, ty blbě skončíš… Sám u sebe mám též již občas takový blbý dojem, že už to mám za sebou, že jsem blbě skončil, ale ne ještě fyzicky, na to jsesm byl vždycky, celý život opatrný, ale také jsem měl vždy své vlastní tréninkové plány. Škoda, že se asi už nikdy nedostanu k tomu, abych sehnal někoho, kdo by vyrobil pár cvičebních nebo cvičících strojů podle mé vlastní konstrukce. Celkem snadno bych vám dokázal, že je možné i průměrného důchodce vycvičit k tomu, aby zdvihl 200 kilo, ale jak říkám, nikomu se se svými nápady a letitými zkušenostmi nesvěřuji, protože ani nemám proč, sportovci se nikdy nezajímali a nezajímají o mě, já jsem se zase nikdy nezajímal a nezajímám o sportovce, nezájem je prostě oboustranný a mě ani nijak nemrzí.
Jsem občas pouze tak trochu zvědavý, jestli konečně někdo přijde na to, že taková ta klasická cvičební metoda, v podstatě podle Schwarzeneggera cvičit v sériích se sedmdesáti procenty maximální zátěže je absolutní chujovina, ale je to fakt jedno, když je někdo tak blbej, že je ochotný se oddělat na blbým tréninku, který mu maximálně přinese jeden neopakovatelný košík sezónního ovoce a pak už jenom samé strádání, odříkání a pobyt na lůžku v nemocnici, tak, jak se říká, kdo chce kam, pomozte mu tam. A zase mi to teď píše, že aktualizace selhala, žijeme ve státě, kde nic nefunguje, pokud něco funguje, tak jenom občas a z poloviny. Nikdy s tímto státem neuzavírejte žádnou smlouvu, stačilo, jak nás podtrhl v takzvané době covidové, sám jsem se z toho ještě ekonomicky nevzpamatoval. Děkuji, nechci.