Všichni víme nebo alespoň máme představu o tom (že víme), co je závislost. Je to silnější než vlastní vůle, nedá se tomu uniknout. Když je člověk závislý, nejí, nespí, dostihne ho to všude, když spí, tak se probudí a opět ho to dostihne. Nedá se tomu poručit, nedá se to ovládnout. Závislost může být, jak známo, na návykových látkách, na lécích, na vztazích, na lidech, na partnerech, na rodičích, na matce… nejdříve si řekněme něco o závislosti na drogách a návykových látkách. Já osobně neznám nikoho, kdo by byl závislý na jakékoliv návykové látce. Je pravda, že drogy, zvláště alkohol užívá mnoho lidí, ale nemyslím si, že jde o skutečnou závislost, možná je heroin výjimkou, ale s heroinem nemám žádné osobní ani zprostředkované zkušenosti. Můj názor na drogy je poněkud odlišný od obecného názoru. Myslím si, že drogy jsou společensky nebezpečné, protože osvobozují od ostatních závislostí, člověk se po nich cítí uvolněně, ze společenského hlediska až moc, proto také nebyly drogy nikdy oblíbené u šéfů, politických představitelů a diktátorů. Drogy jim berou jejich moc, zdrogovaný jedinec neposlouchá žádné argumenty, jde si svou vlastní cestou. Proto jsou drogy zakazované, není to kvůli zdraví mládeže, na tom nikomu nezáleží, nanejvýš tak rodičům, ale zdrogovaný jedinec je neovladatelný, takže se na něho organizovaná společnost dívá jako na nebezpečného jedince. Jako biologický robot je nepoužitelný. Vědci, kteří se občas vrtají téměř ve všem, kdysi provedli zajímavý pokus s prasaty, kterým dali do jídla alkohol. Prasata se zhulákala, že nevěděla čí jsou. Opilé prase se chová stejně nechutně jako opilý člověk, potácí se, ztrácí přehled o společenské hierarchii, všechno je mu šumák – a prasata mají dost ostře dodržovanou společenskou hierarchii, šéfové mezi prasaty si potrpí na poslušnost a pořádek, takže když dali nenechaví vědci prasatům podruhé alkohol do krmiva, odháněla vedoucí prasata své podřízené od korýtek, aby se zase nezhvízdali. Podobná situace panuje v lidské společnosti ohledně drog… drogy jsou nebezpečné hlavně pro ty nahoře, kteří je neberou, tak trochu paradox, ale z paradoxů se skládá celá naše existence.
Skutečně nebezpečná závislost vzniká hlavně mezi lidmi. Závislost se vybuduje velmi snadno – chcete někoho ovládnout? Začněte mu pomáhat. S čímkoliv, s nákupy, s účetnictvím, s dopravou, s penězi, dávejte mu užitečné rady, pomáhejte mu s budováním kariéry. Jakmile si na vaši pomoc zvykne a ztratí svoji vlastní samostatnost a nezávislost, je váš. Můžete si diktovat podmínky. Udržet si vlastní nezávislost, což je opak závislosti, je poměrně těžké, chce to pevnější vůli a odhodlání používat za účelem splnění svých cílů a plánů vlastní končetiny. Ani nevím proč a jak, ale mě cosi v tomto smyslu osvítilo už v dětství. V patnácti jsem začal psát, fotografovat a kreslit do časopisů – za honoráře, za peníze. Pracovat jsem začal v osmnácti, sám jsem se potom rozhodl jít studovat vysokou, s nikým jsem se nikdy nijak zvlášť nekamarádil, i když jsem měl vždycky spoustu známých, začal jsem studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6, současně jsem trénoval a vyhrával různé sportovní soutěže, vždycky jsem přišel, přihlásil se, zvítězil a šel domů, většinou jsem ani nečekal na předávání cen, to mě už nezajímalo. Během studia jsem začal na vysoké škole pracovat v laboratoři, to mi vydrželo docela dlouho, sám jsem si potom zařídil přijetí do Studia animovaného filmu Jiřího Trnky - Krátký film Praha, kde jsem začal natáčet animované filmy, hrál jsem na kytaru s kapelou, se kterou jsme jezdili i do zahraničí, moderoval jsem různé skupiny, dělal fotky do časopisů, nakonec jsem se dostal až ke spolupráci s Larry Flyntem a jeho americkým Hustlerem, prostě jsem se zeptal a on kývnul. Nikdy jsem se na nikoho nespoléhal, nikdy jsem nečekal, že za mě někdo něco vyřídí, když jsem chtěl něco koupit, tak jsem šel a koupil si to, když jsem potřeboval doma uklidit, tak jsem uklidil, když bylo dlužno uvařit, uvařil jsem, uklidil, umyl nádobí, několikrát jsem rekonstruoval byt, naučil jsem se pokládat dlaždice, protože zrovna nebyl žádný řemeslník k mání, uměl jsem pracovat se dřevem, tím teď nemyslím nechápavé spolupracovníky, ale můj děda byl truhlář a stolař, tak jsem toho využil a naučil se to taky, je zajímavé umět sestavit nábytek bez použití jediného hřebíku, pak jsem odjel do Německa, protože mě to tady nebavilo, pracoval jsem v Německu skoro deset let, práci jsem si našel sám, prostě jsem přišel a vykecal si na dvou místech zaměstnání (výroba polyetylénových fólií a devítibarevný tisk obalového materiálu na pokroutky od firmy Mars, to je tak složitý, že kdo to neviděl, nepochopí, takže většina lidí nemá šanci tuto technologii pochopit ani po delším vysvětlování, ale to nevadí), kromě toho jsem pořád fotil (dodnes jsem mohl zhotovit cca 15 tisíc fotek), natáčel filmy, dělal psychoterapie, měl jsem pracovní nabídku pracovat pro podobný institut jako je léčebna v Praze 8 v Bohnicích, ale v Německu, blízko holandských hranic, současně jsem pracoval jako trenér silových sportů (cílem je uzdvihnout co nejtěžší závaží, celkem blbost, ale je to takové pregnantně jasné a nedá se to nijak ocekat, můžete použít sílu podvědomí, sílu reiki, magie či šambaly nebo nasávat energii přímo z vesmíru, důležitý je výsledek – buď to zdvihnete nebo ne. Mně se to většinou podařilo…
To vše se stalo součástí mé osobní cesty k nezávislosti, mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, mohl jsem si myslet, co jsem chtěl, mohl jsem tvořit co jsem chtěl, pokud se mnou někdo nechtěl spolupracovat, tak jsme se navzájem nezdržovali, vždy jsem volil cestu, která byla individuální a řekněme i lehce originální, ale zásadně jsem se nikdy neptal, kdo za mě co udělá nebo kdo mě pomůže, samozřejmě, když se někdo našel, pomoc jsem neodmítnul, ale ne takovou, abych se dostal do stavu, kdy bych byl na někom dlouhodobě závislý, třeba proto, že bych pracoval v rodinné firmě nebo žil s někým, kdo by sponzoroval moje bydlení a kapesné. Neříkám, že každý musí jít stejnou cestou nebo že moje cesta je jediná správná, ale začátek této cesty bych rozhodně doporučil každému. Spočívá v tom, že když něco chcete nebo potřebujete, tak se prostě zvednete a pustíte se do toho.

Raven