Představte si, že byste dostali normální poštou – čili normální, živý pošťák nebo pošťačka by vám vložili do normální, běžné, třírozměné (3D) schránky na dopisy anonymní psaní, kde by se nějaký anonym květnatě rozepisoval na téma, jaký má názor na váš život, na vaši rodinu a práci, na váš způsob oblékání, zábavy, popřípadě sportování a pokud byste se k tomu chtěli vyjádřit, tak můžete napsat odpověď na adresu poste restante Věnceslav Šululín Horní Dolní, pošta Kdákalov…

Nebo co byste dělali, kdybyste někomu napsali (normální) dopis, popřípadě byste někomu, komu důvěřujete, poslali kopii svého tajného deníku a on by to všechno poskytl k nahlédnutí lidem, se kterými byste se zrovna v ten čas blíže kamarádit nechtěli. Ať už z jakéhokoliv důvodu…

Jedno lidové přísloví praví, že když se přítel můj s nepřítelem mým baví vesele, mně není třeba toho přítele. Jedině snad v případě, že by to byl můj osobní tajný agent na výzvědách.

V dobách uctívání listovního tajemství se rozličné zvrhlosti v nakládání s důvěrnými informacemi odehrávaly méně často než dnes, v dobách internetového šílenství, kdy se nakukování do zdrojů privátních informací stalo téměř všeobecně uznávanou vášní.

Pokud mi někdo řekne, že netušil či nepředpokládal, že mi na některých informacích záleží více než na ostatních, zvláště z toho hlediska, kdo se k nim dostane a kdo ne, tak se asi budu muset na delší chvíli hlouběji zamyslet…

Většina přístupů k informacím, týkajících se mých kurzů, meditací, digitálních amuletů a cvičebních postupů je zakódovaná. Já osobně, když jsem na cizím území, někam jdu a dojdu k zamčeným dveřím, beru to jako sdělení, že za těmi dveřmi nemám co hledat. Neptám se proč a respektuji to. Otevřít zamčené dveře není žádné hrdinství. V případě, že je to opravdu nutné (požár, záplavy, hrozba škody, ohrožení na životě), to zvládne prakticky každý za několik vteřin. Zamknuté dveře se většina lidí naučila respektovat, ale těžko vám někdo vysvětlí, proč jen tak pro radost předává informace z jakéhokoliv zdroje někomu, o kom ví, že pro něho nejsou určené. Sám nevím, proč to postiženým přináší tak prudkou rozkoš, že s tím nemohou přestat. Z jakého důvodu vlastně vzniklo slovo „důvěrné“? Když se mě někdo po mailu zeptá, jestli si o panu Věnceslavovi Šululínovi myslím, že je pitomec a moji odpověď témuž pánovi obratem přepošle, tak najednou nevím, co si mám o obou zmíněných subjektech myslet… ale, jak říkám, někteří z nás cítí k podobnému jednání přímo nepřekonatelné nutkání.

Je jasné, že když mám na fejspuku profil, který mám obecně zablokovaný, zpřístupněný pouze pro „nejbližší přátele“, že mi tohle nastavení nevzniklo náhodou. Pokud jsem se já sám jako něčí „bližší“ nebo „nejbližší“ přítel dostal díky tomuto nastavení k jakýmkoliv cizím informacím, tak mě nikdy ani náhodou nenapadlo, šířit tyto informace dál. Ať už šlo o obrazový nebo textový materiál. Vzhledem k tomu, že se na můj profil už vícekrát snažilo dostat pár psychopatů/psychopatek s úmyslem obírat mě o čas (psaním smyšlených mailů nebo „dotazů“ od neexistujících lidí, což je někdy zábavné, ale jindy to může skutečně zdržovat od vážné práce) a předávat  zablokované informace kamkoliv, kde by mi to mohlo uškodit, přestal jsem přijímat nové přátele. Občas se zeptám, jestli náhodou někdo nezná žadatele o přátelství, který „vystudoval školu života“, pracuje ve společnosti „vesmír“, je v zájmových organizacích „ministerstvo obrany“ a „dotace od EU“, bydliště má „svět“, na profilové fotce se pyšní komixovou kresbičkou a v galerii má ezoterické malůvky a fotky stažené z deviantartu. Všechno ostatní od někoho nebo s někým „sdílí“ a v přátelích má padesát kartářů, kyvadlářů, koučů, astrologů a ezoteriků, kteří vzhledem ke svému povolání, poslání a zájmům přijmou bez ptaní kohokoliv.

Pokud někdy na fejspuku vyzní můj dotaz, jestli je tu někdo, kdo paní Emu Emu nebo Ladu Dalu, popřípadě Černou Lunu zná osobně a může mi k ní a o ní něco říct, lehce ironicky, je to dáno už tím, že celá situace je mírně řečeno komická. Kdyby se vám někdy mailem ozval Medvídek Krizly či Pejpeg Námořník, Spící Karkulka nebo Červená Sněhurka, tak se asi také nepřetrhnete ochotou v rozdávání informací o své práci a o svých životních cílech. Tím nechci říct, že odsuzuji používání pseudonymů, naopak to každému doporučuji, nomen omen, ale v případě, že chci s kýmkoliv vejít v bližší kontakt, tak neškodí naučit se představit a ve společné výměně informací dodržovat jistá pravidla hry. Jak říká paní V.V. (Vrchní Vyvolená), nejen ta psaná, ale i nepsaná…

Nabídku našich služeb (od výkladu karet až po Kurzy meditací, tantry a nesmrtelnosti) najdete na

www.digi-amulet.cz

www.digi-amulet.com

informace: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.