Dnes po ránu jsem uvažoval o tom, jak rychle plyne čas. Neděsí vás to? Taky jste někdy na tohle téma přemýšleli? Nebo na to nebyl čas? Ale ať už je to čas nebo nečas, v ezoterice vystupuje Čas, Chronos, Kronos (nebo časová linie) jako nepříliš laskavý stařík, který s oblibou požírá své děti, je to saturnský princip. Všechno, co v čase vzniklo, čas opět stráví. Důsledky času jsou pro nás děsivé. Pomíjivost, stárnutí, chatrné vzpomínky na to, co bylo, potom vzpomínky narušené poruchami paměti a nakonec přijde první „životní okno“, kdy už si ani nevzpomenete, jak vás poprvé políbila laskavá múza doktora Alzheimera. Stáří nás přesvědčuje o pravdivosti poučky, že někdy je lepší nevědět. Je zajímavé, že na obehrané téma pamatování si, zapamatování nebo naučení se novým věcem existuje celá řada škol, státních, soukromých (i když jsou všechny zbytečné, zvláště ty soukromé), ale není žádná škola, která by učila zapomínání. Metoda konstruktivního zapomínání by určitě měla obrovský úspěch a to nejenom v oblasti partnerství, ale i na poli (tolikrát už často doslova zvoraném) politiky či občansko-právních záležitostí. Ne vždy jsou vzpomínky příjemné, v mnoha případech, které znám či zrovna řeším, by bylo lepší, kdyby nebyly. Nejhorší jsou vzpomínky na promarněné příležitosti. Člověk sedí někde pod mostem a chytá se za hlavu, bože, já debil, proč jsem tenkrát nekoupil… nenastoupil… nevyužil… neprodal… neřekl… nenapsal… nezaplatil… nevyhodil… nepřerušil… neodjel… nepodepsal… nepřišel… nezavolal… leč, jak říká úsloví přímo lidové, pozdě bycha honit. V žádné zoologické zahradě, ani v žádném zvířecím parku, ani v žádném muzeu nemají v kleci vystaveného chyceného bycha, je jasné, že se ho ještě nikomu nepodařilo dohnat. Jinak by určitě byl pýchou každého zoo-parku… no nic… vzpomínáte na doby, kdy ještě neexistovaly mobily? Není to zase tak dávno. I když si dnes život bez mobilu nedokážeme představit a většinu věcí začínáme řešit tak, že vylovíme z kapsy, z tašky, z kabelky nebo z hromady předmětů na stole mobil (většinou bystrý, chytrý, téměř moudrý Samsung) a začneme někam volat nebo něco zjišťovat. Před necelými dvaceti lety byla situaci na mobilním trhu naprosto jiná. Dalo by se říct, že žádný mobilní trh neexistoval. Pokud někdo šel po ulici, držel si ruku u ucha a tiše mluvil, tak to byl blázen, kterému přeskočilo z bolesti zubů… Nejmladší generace by si zřejmě bez mobilů připadala hůř než bez tatínka… ale pamatujete na doby, kdy neexistovaly tablety, notebooky a stolní počítače? Neexistovaly ani sociální sítě a kdybyste ve slušné socialistické společnosti vyslovili jakékoliv slovo, související s výpočetní technikou, tak vás mohli dát k soudu a na pár let zavřít? To nepřeháním, jenom si to dobře pamatuju… socialistickým vědcům se podařilo dokázat, že není možné sestrojit stroj, který by napodoboval logické kroky lidského mozku, čili za naše peníze z řádně placených daní sepsali studie a knihy, dokazující, že není možné sestrojit žádný computer nebo počítač či jak to nazvat a když jste nahlas řekli, že si myslíte něco jiného, tak jste šli sedět. Naštěstí je už jiná doba, dnes nám už tehdejší vládci nevládnou, díky času zestárli a zeslábli, vládnou nám jejich vnuci a ti počítače používají, takže tohle je celkem v suchu… ale pamatujete na doby, kdy neexistovala televize? Kdybyste někde vyslovili slovo televize, tak by ostatní nevěděli, o čem mluvíte.. Pamatuji si, jak jsem byl v kině, kde před každým sovětským filmem běžel týdeník (to bylo místo tv zpráv a internetu) a tam ukazovali výrobní linku, kde se začínaly vyrábět první televizory Tesla a Rubín (samozřejmě černobílé) a komentář mluvil o tom, že vědci vyřešili přenos obrazu i na větší vzdálenost, než když doma přenášíme obraz z pokoje do pokoje… a když jdu ještě dál, tak si docela dobře pamatuji, jaká byla senzace, když se objevily první kazetové magnetofony a jak předtím byly pouze kotoučové magnetofony a dokonce drátofony (nahrávalo se na drát) a klasické gramofonové desky a taky si pamatuju, jak i rádio a pevná telefonní linka byly vzácností, často byl jeden telefon a jedno nebo dvě rádia na celou vesnici a jak byly prázdné silnice a ulice, protože nejezdila skoro žádná auta… když během dne projelo vesnicí jedno auto, tak se na návsi sbíhaly děti a lačně čichaly vůni spáleného benzínu, protože to byla exotika (nebo Stb, podle toho, co to zrovna projelo)… a taky si pamatuju, jak jsme se ve škole učili, že na světě je už dva a půl miliardy lidí a vědci vypočítali, že kdyby nás bylo ještě o miliardu víc, tak se na povrch Země všichni nevejdeme a umřeme hladem. A v Brně se na náměstí promítaly celovečerní fílmy, bylo tam takové menší plátno, na které se promítal ten samý film, co běžel v kině, takže když někdo neměl dvě koruny na vstupné do kina, mohl ten samý film vidět venku, když ale pršelo, tak přitom zmoknul, pokud tedy neměl deštník, i když „vystřelovací“ deštníky ještě neexistovaly… řekl bych, že pokud nepřijdete o paměť, tak čím jste starší, tím víc se bavíte. Je docela zajímavé žít delší dobu, učit se novým věcem a přitom si pamatovat ty staré.

To je právě to, co se můžete naučit v mých Kurzech „nesmrtelnosti“ – bližší informace:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.