Právě přemýšlím, která témata si nadhodíme v našich dalších aktualizacích.. je toho hodně, ani nemusíme listovat v bulvárních tiskovinách a bulvárem koneckonců nelistuji, protože chci psát o skutečně zajímavých věcech. Už jste někdy přemýšleli, proč se neříká třeba: „Ty vole…? Viděls to? Ta má ale BSE!“ Na vysvětlenou – BSE = bovinní spongiformní encefalopatie (šílené kozy). No nic, to bylo jen tak na okraj…

Ale napadla mě taková spíše fyzikální otázka, na kterou nám věda zatím dluží jasnou odpověď - když se něco pohybuje, jak dlouho to je na určitém místě, které se dá přesně popsat souřadnicemi? Když třeba pustíte z okna kámen, tak dejme tomu, že v určitý okamžik je přesně 5 metrů neboli 5000 milimetrů nad místem dopadu. To si asi umí představit každý nebo si myslí, že si to umí představit… Otázka, možná trochu blbá – jak dlouho bude kámen přesně 5 metrů nad místem dopadu? Smutné je, že když bychom vyslovili jakkoliv krátký časový okamžik, například, kámen se nacházel přesně 5 metrů nad zemí od 13:00 hod. do 13:00:00:00:00:00:01 hod. tak vlastně řekneme, že se po tuto dobu (i kdyby byla sebekratší) nepohyboval. Pokud ale předtím padal, tak co ho mohlo tak najednou zastavit? Pokud ale nepadal, tedy se nepohyboval, jak se mohl dostat do místa, na němž ho právě zkoumáme - tedy pět metrů nad zemí?

Je matematika založená na správném základě? Algebra počítá s tím, že a=a, je to jeden ze základních matematických axiomů, čili zákonů, které jsou tak jasné, že je netřeba dokazovat. Pokud mi ale matematikové prominou, tak mně to tak úplně jasné není, já vidím dvě a, jedno na levé straně rovnice a druhé na pravé straně rovnice. Logicky, pokud si položíme otázku, jestli mohou být jakékoliv dvě věci úplně stejné, musíme říct, že nikoliv. Už tím, že jsou dvě, můžeme každou ve stejný čas dát na jiné místo v prostoru a narazíme na určité potíže, když je budeme chtít dát obě v ten samý čas na to samé místo. I kočárek pro dvojčata, jakkoliv identická musí poskytovat dvakrát tolik prostoru, než kolik stačí na uložení jednoho dítěte.

První zákon ezoterického myšlení je zákon individualismu. Nejsou na světě žádné dvě stejné věci. Možná ani dvě nuly, ve smyslu dva nicy, nejsou stejné. Kvalita toho, že nemáte vůbec nic, čili máte nulu nebo dokonce jste nula, se v lidské představě liší od jiných nul podle toho, co všechno nemáte. Představa, že zřejmě neexistují ani žádné dva stejné atomy, může být děsivá, ale stále pravdě bližší, než se nám stačí namluvit pseudovědní obor, zvaný algebra.

Další smutná a dosud nevyřešená otázka zní – co je to vlastně náhoda? Jak se dá náhoda definovat a co dělá náhodu náhodou? Jak funguje náhoda v malém a jak ve velkém? Možná si řeknete, že je hloupost řešit takové nepodstatné otázky, jenomže právě zde se skrývá odpověď na další otázku, která je už dost zásadní - proč nesouhlasí kvantová teorie a kvantová fyzika s teorií relativity? Máme zde dvě teorie, obě jsou krásné a zčásti jsou i funkční, jenomže ono to vypadá tak, že část vesmíru se chová podle kvantové fyziky a část podle teorie relativity… teď to hlavně nepoplést. Je nějaké vědecké opodstatnění jevů, které nazýváme analogie a synchronicita? Je svět poznatelný nebo jen poznávatelný, ale nepoznatelný?

Všechno, co jsme si právě naznačili, souvisí s popisem a vysvětlením osudu, principu štěstí, práce na sobě, smyslu života, cesty k poznání sebe sama a dosažení pocitu blaženosti.

 

Objednávky na konzultace ohledně vašeho dalšího osudu:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.