Občas se mě někdo zeptá, na co vlastně jsou vaše digitální amulety? Před kým nebo před čím mají chránit? Jak se projevuje třeba digitální amulet pomsty? Je to černá magie? Hrozí mi nějaký zpětný úder? Co od toho mohu očekávat?

A já na to říkám – když už se ptáte na digitální amulet pomsty, tak i když jeho název zní téměř hrůzostrašně, nic hrozného na něm není. Když se vás snaží někdo negativně ovlivnit, když proti vám kdokoliv chystá intriky, pomluvy nebo jiné triky nebo musíte pracovat v kolektivu, který je plný závisti, nenávisti a záště, pracuje DAP (digitální amulet pomsty) tím způsobem, že všechno, co je negativní a co na vás kdo špatného vysílá, vrací neztenčenou silou zpátky na svého původce. Jak si s tím dotyčná osoba poradí, to je už její věc. Vy nemusíte dělat nic, bitva se odehraje kdesi v astrálu, jak, kde přesně a proč a s jakými následky, to vás už nemusí zajímat. Na pomluvu se většinou nedá nijak reagovat, proti pomluvám neexistuje žádná obrana –  jedinou výjimku tvoří můj digitální amulet pomsty. Nechte všechno na něm a věnujte se dále svému životu a plnění svých cílů. Samozřejmě se může stát, že vás někdy někdo přinutí dělat věci, které dělat nechcete nebo věci, které vás v tu chvíli poníží a zraní. Je ale zbytečné myslet na pomstu, když víte, že vyšší síly to vezmou za vás. Pokud se na někoho nezlobíte nebo mu odpustíte, nestane se nic, DAP není nášlapná mina nebo odjistěný granát, je to v podstatě psychologicky prodloužená část svědomí…

Další informace se můžete dozvědět na

raven.argonimail.com

 

Přečtěte si, co mě v poslední době zaujalo – je to zajímavé vyprávění našeho spolupracovníka Tao-Rexe – ať víte, na co všechno se náš digitální amulet pomsty dá použít…

 

Realita bývá mnohdy děsivější než filmový thriller a horor. 

        Hrabě de Sade

                                                                                       

Říkal si hrabě de Sade a byl to velmi inteligentní člověk. A určitě ještě je… Vzdělaný a finančně zabezpečený, dokázal si svůj život zařídit tak, aby uspokojoval všechny jeho představy a choutky. Jako každý člověk měl své světlé a stinné stránky. K těm světlejším patřilo, že občas někomu poradil nebo pomohl. Mezi temnými stránkami jeho osobnosti dominovala jeho nutkavá touha ovládat a ponižovat své blízké. Zejména v sexuální oblasti. K dosažení pocitu rozkoše musel mít nad svým partnerem absolutní moc. Aby svou touhu mohl pravidelně ukájet, nechal se zaměstnat jako dozorce v mužské věznici. Proč zrovna v mužské? Hrabě miloval uniformy, vojenský režim, řád, nadvládu, bezmoc uvězněných, ponižování, krutost a vzrušovala ho představa lásky k mužům. Byl homosexuál. Z hlediska osobnostního profilu neměl být nikdy přijat jako zaměstnanec věznice. V průběhu výběrového řízení ho měla skupina vyškolených psychologů nasměrovat opět zpátky na ulici, ale ti, bohužel, naprosto selhali. Možná si ani nevšimli, že rozhodují o pracovním zařazení vyhraněného psychopata. Hrabě de Sade je všechny s úsměvem přelstil a v naprostém klidu nastoupil jako zaměstnanec věznice. Zřejmě byl v tu chvíli šťastný. Cesta jeho sadistických a krutých sexuálních her mohla začít. Vzhledem k tomu, že byl promiskuitní, hledal stále nové a nové partnery. Miloval vzrušení a toužil lovit muže, které pak podle svých představ držel ve svém soukromém zajetí. Jeho neovladatelný chtíč neměl konce. Aby dosáhl uspokojení, musel mít nejenom převahu, ale potřeboval partnera absolutně zlomit. Zbavit ho jeho práv a vůle. S oblibou nutil vězněné muže k orálnímu sexu. Pokud odmítli,  přišly na řadu výhružky. Když se minuly účinkem, následoval trest, většinou opět v podobě orálního znásilnění, kázeňského řízení a šikany. Hrabě nechtěl dobrovolný sex. Musel nejdříve objekt své vášně psychologicky ovládnout a teprve potom se na něm mohl sexuálně vybíjet. Žil svým chtíčem natolik, že díky své lstivosti mnohdy ulovil i nicnetušícího kolegu. Četné příběhy zapsané v jeho deníku jsou toho důkazem. Hrabě de Sade si vedl deník, kde si vše zaznamenával, evidoval, co kdo řekl, jak to řekl, jak to asi myslel, koho ulovil, jak ho ulovil a nakolik to bylo perverzní a uspokojivé. Potom své záznamy hodnotil. Za nevyhovující chování dával svým potenciálním i skutečným obětem černé puntíky. Za poklonu, kterou od každého vyžadoval, obdaroval svého poddaného zářivým úsměvem. Pokud  byly černé puntíky dva a více, začal připravovat pomstu. Čekal na vhodnou příležitost.

Muže, které ulovil, nutil k podepsání prohlášení, že jejich duše nyní patří jemu, že jim vládne a pouze on je jejich jediným pánem. Jakmile podpis získal, koupil si hrníček nebo porcelánovou panenku, která mu měla duši připomínat. Byl to jeho osobní černý rituál, během něhož ulovenou duši poníženého muže symbolicky uvěznil v hrníčku nebo v panence. V jeho pokoji bylo mnoho takových panenek a hrníčků. Možná byl jeho vzorem nejenom Markýz de Sade, ale mohl se shlédnout i v nějaké zajímavé postavě pohádkového vodníka. Pokud chtěl někdo z ovládaných mužů získat zpátky potvrzení o předání své duše, vyžadoval hrabě de Sade finanční kompenzaci a poklonu. Kromě toho sbíral odznaky a vlajky, převážně z Německa. Nad postelí měl německou vlajku a fotografie německých důstojníků. Sám sebe považoval za německého aristokrata.

V té době, se v jeho životě objevil nový člověk. Hrabě de Sade byl výborný psycholog a manipulátor, ale i ten občas může udělat chybu. V tomto případě se hrabě, vykazující kombinovanou poruchu osobnosti (dřívější označení pro psychopatii), nečekaně zamiloval. Pokud se to tak dá nazvat… Začal mít slabost pro nově příchozího kolegu, kterého pojmenoval Faraón. Faraón byl charakterově jeho opakem. Byl lidský, ohleduplný, vstřícný, ochranitelský. Když se jednou Faraón před ostatními zastal hraběte, aby se mu neposmívali kvůli homosexuální orientaci, nabyl hrabě dojmu, že je Faraón také homosexuál. A od té doby začal hrabě de Sade lovit samotného Faraóna. Mnoho večerů trávili spolu jednak ve službě, jednak je spojoval zájem o umění, filosofii a kulturu. Oba uměli velmi dobře bavit společnost. Hrabě de Sade se zamiloval natolik, že se rozhodl získat Faraóna jako svého životního partnera. Zřejmě ho lákala představa, že by měl pro své další plány parťáka. Plánoval a zkoušel všemožné lsti, jak Faraóna přimět ke společnému bydlení. Jednou ho vylákal na památný kopec, kde na něho zničehonic vytáhl pistoli a snažil se ho přinutit, aby mu byl po vůli. Faraón odmítl, přestože měl v tu chvíli strach. Zbraň byla nabita zakázaným vojenským střelivem, které dokáže prostřelit i kov. Jedna jediná rána by znamenala smrt. V té době už Faraón věděl, co je hrabě za člověka. Nejenom, že musel čelit jeho manipulacím, ale často musel zasahovat na ochranu nic netušících vězněných mužů, které si hrabě psychologicky připravoval ke zneužití. Hraběte de Sade to však vzrušovalo ještě více a současně ho dráždil a motivoval pocit, že s ním Faraón bojuje o duše, které mu už patřily. Když se mu zdálo, že souboj o duše s Faraónem prohrává, posílal mu posměšné a výhružné smsky, jako: Faraóne, to jsou mé duše a já je získám zpět! Hrabě měl velkou trpělivost a stále věřil, že si našel životního partnera. Čekal jen na to, na co orientoval veškerou svou pozornost - že Faraón přizná svou homosexuální orientaci. To se ale nestalo. Místo toho byl hrabě oficiálně přistižen, jak nutí vězněného muže k orálnímu sexu. Nedával si pozor… Okamžitě byl odvolán ze služby a brzy nato musel z věznice odejít.

No, není lepší zapálit si pravý kubánský doutník? Co myslíte?Hrabě de Sade je s oblibou kouřil jako zahřívací kolo ….

Excelentních osudových příběhů, které psalo prostředí věznice, je mnoho. Určitě by to stačilo na sepsání knihy povídek a prodej autorských práv Hollywoodu. Autor by pak ale nejspíš nezůstal dlouho živý. Proč vůbec filmoví tvůrci natáčejí filmy jako Hostel, Saw, Hory mají oči a podobné? Nemají oni sami také psychickou poruchu? Nebo náběh na ni? Stejně jako ti, co tyhle filmy s nadšením sledují? To ani nemluvím o tom, že mohou svou produkcí někoho inspirovat k neuváženému činu. V každém člověku se skrývá jeho vlastní, osobní démon – takový hrabě de Sade, který čeká na svoji příležitost. Nevěřte tomu, že realitu kolem sebe si tvoříme jenom my sami...

                                                                                           Tao - Rex