Na fotografii je cvičební posilovací stroj jednoho mého klienta, který je plachý, nepřeje si být jmenován, ani zobrazován, nicméně se moudře rozhodl část svých peněz věnovat na životně důležitá cvičení… je to investice, která se vždycky vyplatí, čím dříve se člověk rozhodne něco užitečného pro sebe dělat, tím lépe. Dlužno si připomenout, že každý, kdo pro sebe nic nedělá, se neustále, den co den, hodinu za hodinou, týden za týdnem, pomalu ale jistě rozkládá, stárne, slábne, uvadá a chřadne, je to přirozený proces, kterému lze zabránit jen pokud známe speciální postupy… například moje kurzy Magie života a Kurz meditací a tantry.

Aktualizoval jsem článek Jak probíhá můj kurz Magie života, nyní se můžete dočíst více informací o mém geniálním systému, budete mít více námětů k přemýšlení.

Jednou jsem se zmínil o tom, jak se kdysi můj trenér nemohl srovnat s tím, že při cvičení kouřím… on šel potom do invalidního důchodu a já jsem třikrát za sebou vyhrál těžký souboj v benči. To už samozřejmě patří do hluboké minulosti, ještě jednou připomínám, že prožívám šedesátý šestý rok své existence. Nedávno se jedna mladá paní zhrozila, když mě viděla a já jí chtěl něco radit ohledně cvičení: „Ježíšmarjá, vy už musíte být hrozně starej… řekla bych, že vám bude pomalu ke čtyřicítce.“

Když jsem ještě studoval a pracoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, v Dejvicích, pracoval jsem, jak jsem tomu říkal, v azbestovém oddělení. Tenkrát nám nikdo neřekl, že azbest je smrtelně nebezpečný, protože když manipulujete s azbestem, tak při každém pohybu z azbestové hmoty vystřelují tisíce drobných jehliček, které jsou dost malé na to, aby zvesela prošly nosní dutinou a průduškami až do plic a dost velké na to, aby se navždy zasekly do plicních sklípků. Vdechnutý azbest je celoživotní problém, dá se říct přímo průšvih a my jsme v laboratořích pracovali s azbestem každý den. Nad několika hořáky byly azbestové síťky, chemické vzorky k vědeckému bádání jsme zahřívali na teplotu 600 až 800 stupňů v azbestových pecích a připadali jsme si jako vědci. Cirkulaci vzduchu v laborce podporovaly ventilátory a když pece dosloužily, tak jsme si sami zhotovovali nové pece, hrabali jsme se plnými hrstmi v azbestu, kterým jsme utěsňovali keramická jádra s navinutým odporovým drátem, jinými slovy se dá říct, že během deseti let jsem se nadýchal více azbestu než kyslíku. Do toho jsme ještě pracovali s křemičitým sklem, ve kterém se teplem rozkládaly vzorky umělých hmot, které se následně analyzovaly pomocí plynové chromatografie a hmotové spektrometrie. Dnes skláři nesmí pracovat s křemičitým sklem více než určitý počet dnů v roce – opět hrozí životu nebezpečná kontaminace plicních sklípků drobnými úlomky křemičitého skla. Podle všeho se tohle všechno už dávno vědělo, ale azbest a zpracování azbestu představovalo důležitou část průmyslu a kdyby se najednou hazardní používání azbestu zakázalo, přišla by řada států o mnoho peněz a jak správně odpoví politik na otázku: co je důležitější prachy nebo zdraví (když se nejedná o jeho zdraví a zdraví jeho rodiny)? Zřejmě se tenkrát vsadilo na tarotovou kartu Kočár – jedeme dál a až všichni, co se kontaminovali azbestem vychcípou, můžeme podniknout určitá bezpečnostní opatření, hlavně aby si nikdo nestěžoval nebo nechtěl nějaké odškodné… což se v podstatě povedlo – spolupracovníků z minulosti, kteří natáhli brka (poslední zemřel zhruba před šesti lety) jsem napočítal něco kolem šedesáti. Nevím, jestli ještě někdo z našeho tehdejšího výzkumného kolektivu přežívá, moc bych na to nesázel. Teď si možná položíte otázku, jak to, že tady ještě straším? Je to snad díky rituálům, sexuální magii, Magii života nebo vegetariánské stravě nebo je to díky tomu, že se posledních pár let živím pouze pránou? Hned se k tomu dostaneme…

V době, kdy jsem začal mít vážné problémy s plícemi, půl roku jsem strávil na plicním na vojenském oddělení na Bulovce, rok jsem přežíval v téměř posmrtné agónii v rámci rekonvalescence, dva roky jsem do sebe cpal vápníkové tablety po několika desítkách denně a proklínal bohy i hvězdné konstelace, jsem si všiml, že většina, ale skutečně drtivá většina pacientů na plicním oddělení kouřila. Doktoři to tolerovali, občas k tomu měli nějakou ironickou poznámku typu, že u většiny těch kuřáků je to už stejně jedno… později, když jsem byl v domácí péči, jsem si kolikrát vzpomněl na chrchlající stádečko shrbených tuberáků, kroužících kolem dveří WC a dostal jsem zajímavou myšlenku. Dobře, mám zřejmě azbestózu jak prase, asi i silikózu… azbestové a křemičité jehličky, zapíchané v plicích se těžko dostanou ven, ale kdybych kouřil, tak se mi tam dostane navíc ještě dehet a kdybych dělal v kouření přestávky, tak když se plíce budou zbavovat dehtu, což budou, to prostě jde automaticky, mohlo by to s sebou strhnout i ten azbest a silikáty. Jednoho takového člověka, který ze zdravotních důvodů kouřil a přitom nekouřil, jsem znal, byl to herec (jeden čas jsme spolu hráli divadlo, didaktickou hru od pana doktora Miloslava Plzáka) Jiří Wimr. Shodou okolností měl podobné potíže, ale nikde o tom moc nemluvil a tak nějak sám od sebe přišel na metodu čištění plic díky občasnému kouření. Lidé, kteří ho znali, si určitě vzpomenou, že Jirka vždycky přes léto kouřil jak fabrika, potom na podzim přestal jako když utne a celou zimu nekouřil. Na jaře to opět rozjel naplno a bez skrupulí, klidně i krabku denně…

Zkusil jsem metodu kouření interruptus, půl roku kouřit, půl roku nekouřit a světe div se, vždycky, když jsem přestal kouřit, tak se mi plíce několik měsíců osvobozovaly od nánosu dehtu z cigaret a zřejmě to s sebou vzalo i většinu azbestu. V posledních letech už nemám takové potíže s dechem jako jsem měl dříve, když mi plíce fungovaly asi na 20%. Samozřejmě, že kdybych měl říct, jestli kouření škodí nebo nevadí, tak jednoznačně musím říct, že kouření škodí a celkově oslabuje, ale na druhou stranu si musíme připomenout, že kouření je stará šamanská praktika, která se používala i k léčebným účelům. Vždycky musíme všechno vidět v co nejširších souvislotech a teprve potom se můžeme skrz hromadu neužitečných informací občas prohrabat až ke konstruktivním závěrům, neboli k pravdě. Nu a Jirka také nezemřel na následky kouření, ani na žádné plicní potíže, ale na následky roztržitosti. Přejela ho tramvaj.