Chci otevřít soubor, kde mám hromadu textů a odkazů – a ono mi to řekne, že na disku je málo místa. Ve skutečnosti je tam místa hromada, ale k této chybě může dojít, pokud je v počítači spuštěna verze antivirového programu, který není kompatibilní se sadou Office nebo vyžaduje aktualizaci. Jinak samozřejmě může tato chyba nastat, když zkoušíte uložit na úložné médium materiál, pro který není dostatek volného místa, je to podobné, jako když se pokoušíte přepravovat výtahem předmět, který se do výtahu nevejde, ale to není můj případ, Alzheimera ještě nemám, ani se u mě neprojevuje žádné z psychických omezení, dostupných se slevou ve stáří. Nicméně mohu suše konstatovat, že mi v digitální řiti opět zmizela hromada textů a uloženého materiálu nebo spíše materiálu který jsem se pokoušel uložit, přístroje nic nehlásily, tak jsem několik hodin žil v domnění, že výsledky mé vyčerpávající práce mám uložené. Možná člověk neplatí přímo za techniku, kterou kupuje, ale i za ten pocit, že má techniku, kterou může s důvěrou použít pro svou práci. Za ten pocit to stojí. Kolik peněz a námahy dáváme za pocit nebo za pocity, vydáme energii a získáme pocit. Je to docela zajímavý obchod, z něhož nemáme žádný přímý zisk, který by se dal převést na jednotky energie nebo hmoty. Člověk v moderní čili současné době se musí naučit přemýšlet úplně jinak, než tomu bylo v dobách mého mládí. Všechno se dnes rozděluje do škatulek „má dáti“, „dal“ nebo „má dáti“, „ale nedá“. Je zajímavé, jak se to projevuje ve světě popularity. Dříve bylo normální, když se někdo začal věnovat třeba intenzivnímu zpěvu a podařilo se mu dostat se do televize, tak ho lidi na ulici oslovovali, to je celkem pochopitelné a on se často nechával fotografovat s cizími lidmi a nikdo se nad tím nepozastavoval, takže se často stalo, že se někdo ve společnosti pochlubil, že má fotku s Helenkou Vondráčkovou nebo s Kájou Gottem a třeba dostal zadara panáka nebo jsme ho chvíli nosili na ramenou. Dnes si už umělci a manažeři dobře uvědomují, jakou cenu má public relation a reklama, pozitivní nebo negativní, prostě reklama jako schopnost dát o sobě vědět. Dát o sobě vědět je docela věda, dnes můžete klidně běhat nazí po náměstí a mávat kolem sebe oranžovým prostěradlem, k večeru se v hospodě bude mluvit o něčem úplně jiném, třeba, že se zrušily poplatky za návštěvu u lékaře, takže je možné, že lidé opět začnou se svými problémy chodit k doktorům.
Dříve, když jsem v Česku začal vykládat karty s přihlédnutím k astrologickým konstelacím a psal jsem o magii a esoterice, rituálech a o nesmrtelnosti, stačilo zavolat do televize, co by tomu říkali, kdybych se zastavil na kus řeči a redaktoři byli vděční a nadšení, že se velký mág a muž, ověnčený nadpřirozenými schopnostmi na chvíli zastaví ve studiu a pohovoří si s normálními smrtelníky. Dnes už to tak není, protože každý redaktor se zarazí… aha.. pán s nepochopitelnými schopnostmi by se u nás rád zastavil na kus řeči, ale.. my bychom mu tím vlastně udělali reklamu… to by se mu líbilo… zadarmo reklamu… tak to tedy ne, ostatní za to platí… takže nic, to by takhle mohl přijít každý, že jo…
Jakmile začne být kdokoliv trochu slavnější, vzbudí trochu pozornosti na youtube, popřípadě má občas někde nějaký (sranda)koncert nebo s čímkoliv vystoupení a přijde se na něho podívat pár lidí, už mu manažer (často je to maminka nebo někdo z příbuzných) radí, pozor na to, s kým se necháš vyfotografovat, děláš svým ksichtem reklamu cizím lidem, takže všichni, kteří mají našlápnuto na větší kariéru budí univerzálně standardní dojem, že jde o přihřáté samotáře, chránící si své soukromí a zásadně nemluvící o své rodině, zvláště, když jde o rodinu alespoň o něco známější než je průměrná šeď.
Dnes se už public-relation embargo vztahuje i na partnery, manželky, manžely a děti. Člověk si začne budovat kariéru a hned se k němu někdo přimkne, koho můžeme poměrně s dost velkým úspěchem podezírat z toho, že bude chtít část sklízené pozornosti strhnout na sebe. Z hlediska sociální psychologie nastává přirozené dělení lidí z hlediska kastovního systému, podobného, jaký mají v Indii. Narodil ses ve sračkách, budeš žít ve sračkách, narodil ses v dobré (komunistické) rodině, budeš mít větší štěstí, hlavně ho s nikým nesdílej, sdělené štěstí, poloviční štěstí, zatímco sdělená starost je jako deštivý máj, ve stodole, čili v bulváru ráj… člověk v podstatě neví, co by měl správně dělat, když se s někým setkám a ostatní mě uvidí, popřípadě vyfotí, dají hned na fejs, co z toho budu mít já (užitek, ostudu?) a co z toho bude mít ten druhý? Stane se z mé modelky spoluautorka? Je lepší mluvit jenom o sobě, jako kdyby ostatní neexistovali? Jak mám odpovídat na otázky reportérů, jak se mi líbí činnost či dílo někoho jiného? Mám se tvářit jako blbec, nikoho neznám, nic jsem nečetl, o ničem nevím..? Budu vypadat jako kretén, ministr nebo slavný umělec… Současná doba je prostě složitá a za všechno může snadnější dostupnost komunikačních médií…

© Raven Argoni

Odpovědi, konzultace, výklady astrologických konstelací a tarotových karet osobně i po mailu. Konzultace ohledně meditací, cvičení, zpomalení stárnutí a boje proti rakovině a osteoporóze – ozvěte se na kterýkoliv z níže uvedených mailů.

Při platbách ze zahraničí používejte

IBAN: CZ11 0300 0000 0001 0567 7704
SWIFT/BIC banky: CEKO CZ PP

Při platbách z vnitrozemí platí
číslo účtu: 105677704/0300

Zde jsem jako nezávislý filosof, fotograf a spisovatel (bez vztahu) na fb:

https://www.facebook.com/pages/Raven-Argoni/449685995157461?fref=ts

Tady je můj soukromý profil, když se přidáte ke mně do přátel, získáte přístup k hromadě dalších informací, fotek a videí:

https://www.facebook.com/raven.argoni

Mailové adresy:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Další webové stránky

www.argoni.com
www.digi-amulet.cz
www.digi-amulet.com
www.mcmag.cz