Jak jistě všichni víte, je naším úžasným posláním a povoláním věnovat se praktické magii a konat rituály, většinou takové, jaké si kdo u nás objedná. Stalo se asi před rokem, že se mi ozvala jedna moje známá, klientka Marie, s tím, že pracuje v jednom penziónu nebo hostelu nebo jak to nazvat, kde pravděpodobně straší. Jestli by s tím šlo něco udělat. Penzión stál u vody a kolem byly bažiny, kdysi se tam dokonce těžila rašelina, zdálky vypadal jak temné sídlo z hororu… hned jsem si říkal, že je to místo jak stvořené pro rituály. Marie pracovala v penziónu jako provozní a vedoucí a všechno řídila sama, protože majitelka byla dlouhodobě nemocná. Po těžké automobilové nehodě upadla do komatu, skoro půl roku ji nemohli přivést k sobě a potom, když se jakž takž probrala, byla v domácí péči. Moc toho nenamluvila ani nenachodila a protože bydlela asi patnáct kilometrů od penziónu, tak se mezi svými zaměstnanci zjevovala jen zcela výjimečně. Když jsme tam přišli poprvé, provedli nás skrz celou budovu, byly to vlastně tři domy, postavené do „U“ a mezi nimi bylo parkoviště. Všechno tam bylo divně temné, od sklepa až po půdu. Zaměstnanci, kteří v penziónu bydleli, protože tam měli stálou službu, mi ukázali, kde se v noci ozývají tajemné zvuky a kde v poslední době najednou bez zjevné příčiny zhaslo v noci světlo nebo vybuchla úsporka. Na půdě byl docela slušný nepořádek, leželo tam plno věcí, naházených bez ladu a skladu, ale pokoje pro hosty byly zařízené v originálním zajímavém stylu a každý měl svou vlastní koupelnu a WC. V jednom pokoji prý hosté vůbec nechtěli být přes noc, najednou se po půlnoci začali bát, přepadl je šílený strach, vybíhali na chodbu a volali službu, že se tam něco děje… ale nevěděli přesně co. Byl to pokoj, který v posledních týdnech už vůbec nepronajímali. V takových případech postupuji tak, že v místech, která jsou nejvíce, jak říkáme my, lovci duchů, astrálně infikovaná, umístím fotoaparát a chvíli se tam zdržím sám. Stačí zopakovat pár manter a použít tradiční znaky z oblasti komunikace s „jinými bytostmi“ a pomocí blesku prostor fotograficky zdokumentovat a pokud se tam nachází něco, co by tam podle racionálního nahlížení na realitu být nemělo, tak se to na fotkách při pozdějším vyhodnocení projeví. Samozřejmě, že častým opisováním a kopírováním tradičních znaků vznikaly chyby a zkomoleniny, jak píše František Bardon, často i vědomě, aby se ostatním mágům ztížila cesta k úspěchu, museli jsme se proto nejdříve dlouhá léta věnovat hledání správných tvarů použité slovní a grafické symboliky. Výsledky potom zpracovávám, jak notoricky známo, na základě analogie a synchronicity… takže, abych nenudil sáhodlouhým rozborem použité technologie – zjistil jsem naprosto pozitivně, že ve zkoumaném objektu se dá potvrdit „nález“. Něco tam bylo… říkám „něco“, protože nejdříve nevíte, co to je nebo co by to mohlo být… něco tam prostě bylo v nepořádku. Na některých fotkách, které byly pořízené za naprosto stejných podmínek bylo vidět lehké zamlžení, které se s použitím speciálních filtrů jevilo jako postava. Nález byl pozitivní ve sklepě (byla tam mimochodem docela pěkná zima, pokud se ovšem zima dá označit jako pěkná…) a další nález se nacházel v prostorách, kde byla kdysi studna. Vyděšeným zaměstnancům jsem řekl, že tam nic není a pokud něco v noci uslyší, tak jsou to pravděpodobně kočky, které řádí v nepořádku na půdě nebo mohou bouchnout dveře v průvanu a v rohu místnosti může zasvětélkovat ztrouchnivělý kousek dřeva. Do sklepa mohou koncem června vlétnout světlušky, prostě všechno se dá racionálně vysvětlit, takže je zbytečné dělat si z toho těžkou hlavu – no a že nikdo nemůže v klidu přespat v prokletém pokoji, jak tomu říkali, za to mohou netěsnosti v rámech u oken. Když je venku vítr, tak to ve škvírách píská, chroptí a sípe, na chodbě občas zaskřípou dřevěné schody, protože dřevo má paměť a když někdo po schodech projde, tak prkna vržou ještě pár minut poté, je to jako když sešlapete pet lahev a hodíte ji do koše, může se v koši za chvíli pohnout nebo vydat nějaký zvuk, na tom není nic nadpřirozeného. Navíc je pod domem voda, což nikdy nedělá dobře na psychiku. Lidé, kteří bydlí nad vodou, mívají často sklony k depresím a sebepodceňování, někdy dokonce začnou přemýšlet o smyslu života nebo začnou navštěvovat psychologa či motivačního kouče, popřípadě tráví svůj čas sledováním věšteckých pořadů v televizi… Strávili jsme v hostelu skoro celý večer a v noci se vydali domů… i když jsem se projevoval optimisticky, měl jsem z toho pocity všelijaké…

Vyhodnocení výsledků ze získaného materiálu trvalo asi měsíc, je to práce, která má svá striktní pravidla a aby byla úspěšná, musí se jí člověk věnovat v tichém osamění a s obsedantní urputností. Zjistil jsem, že entita, která se v postižených místech zjevuje (lepší výraz na to skutečně není), je žena, která s nejvyšší pravděpodobností zemřela mladá a plná plánů do budoucnosti. Pokud člověka zastihne smrt v okamžiku, kdy ho při životě drží motivace a plány do budoucna, může to mít paradoxní následky. Tělo zemře, ale duch si nemusí uvědomit, že hra je ve stadiu „game over“ a začne bloudit po dobře známém okolí a známých místech a projevovat se, lidově řečeno, jako strašidlo. Podle psychologa C. G. Junga nastávají často psychoidní jevy, což je označení pro nenormality, které do reality nepatří, ale může je vnímat celá řada lidí, nezávisle na sobě. Nejde tedy o sugesci nebo vzájemné ovlivnění… V praxi se to projevuje tak, že se v infikovaném prostoru cítíte krajně nepříjemně, mohou se dostavit pocity strachu, paniky a děsu, z čehož vyplývá otázka, co se v takovém případě dá dělat. Všechno řešíme vždy rituální cestou – v tomto případě jsem našel vhodné datum podle astrologických konstelací a vykonali jsme dvakrát za sebou rituál na zklidnění duše zemřelé osoby… k tomu jsem použil grafické znaky z optických extraktů, které jsem fotograficky zachytil v infikovaném prostoru – vypadá to jako aura, kterou její majitel opustil a už se nevrátil. Vytušit se dají obrysy postavy a rysy obličeje a částečně i povahové vlastnosti. Ale musíte se na to skutečně hodně soustředit a zapojit představivost a všechny vyšší schopnosti zakleté ve vlastní genetické výbavě… ano, dospěl jsem k pocitu, že kdybych tu ženu někde spatřil, například na fotografii, že bych ji poznal. Po vykonání prvního rituálu se mi hned druhý den ozvala majitelka penziónu, volala mi na mobil a unaveným hlasem se mě ptala, jak to tam vypadá. Začal jsem ji uklidňovat, že to nic není, že se rozhodně nejedná o žádný druh „strašení“ nebo zjevení, zázraky tohoto typu se prostě nedějí, musíme to vidět a chápat racionálně… ona na to, že to vidí také tak a že už mluvila se zaměstnanci, aby se vzpamatovali a věnovali se práci a že už nechce, abych dělal nějaké další rituály na odstranění záhadného jevu. Nechá uklidit půdu a vyměnit těsnění v oknech a problém bude vyřešen. Takže to mohu pustit k vodě, žádnou další moji pomoc už nepotřebuje. Popřáli jsme si hezký zbytek dne… ale stejně mě to nedalo, protože jsem věděl, že tam něco bylo a je, něco, co do naší představy spokojené a harmonické reality nepatří… V následující dny jsem vykonal další dva rituály na odchod zbloudilé duše a s úlevou jsem si řekl něco ve smyslu „dokonáno jest“ a „teď už bude určitě pokoj“. S rituály je to podobné jako s očkováním. Jdete na očkování, třeba proti tetanu, deset let nedostanete tetanus, ale stejně si nemůžete být jisti, že je to důkaz kvality očkování. Když vám celý rok nikdo nic neukradne, není to důkaz, že máte kolem sebe samé poctivé lidi… Většina lidí si špatně spojuje příčiny a následky… jednou mi volala mladá klientka, že jí odešel partner za jinou a chtěla rituál, prý ať to stojí, co to stojí, aby se vrátil. Řekl jsem, že ano, dělali jsme na to rituály jak diví a ona mi za tři týdny poslala mail, že žádné rituály nepotřebuje, že se to vyřešilo samo, partner se vrátil a hrozně ji miluje… Takže se nakonec, jak to ona sama viděla, obešla i bez magie… a navíc ještě ušetřila…

Za dva dny po posledním rituálu na očištění penziónu od rušivých vlivů nehmotných entit mi volala paní Marie, že majitelka objektu zemřela. Najednou měli všichni zaměstnanci hromadu jiné práce a nezbýval jim čas řešit, co se v noci ozývá ze sklepa a co znamenají tajemné kroky na chodbě za dveřmi…

Uplynulo dalších pár týdnů a situace ohledně provozu strašidelného hotýlku s restaurací a barem byla vyřešená, všechno pokračuje dál s novým majitelem a když jsem se ptal, jestli se ještě v objektu a v okolí projevuje něco chmurně nevysvětlitelného či tajuplného, tak si na to ve víru nové situace nikdo už ani nevzpomněl.

Otázkou ale zůstává, jaký je vlastně rozdíl mezi životem a smrtí? Kdy se dá o člověku říct, že je naživu a kdy je po smrti? Když mozková aktivita po zranění nebo po úraze zcela neutichne a někdo se probere z komatu, ale už to není tak zcela on, kde je zbývající část jeho osobnosti? Zprávy o zombících, o oživlých zesnulých, kteří nemají svou vlastní vůli, jsou tedy vlastně mrtví, ale mohou normálně vegetovat mezi námi, jsou často až děsivé. Jak poznáte, že komunikujete s někým, kdo je z větší části už po smrti? Poznat se to dá, od toho byly odpradávna a stále ještě jsou rituály a magické postupy. Když je někdo „napůl zesnulý“, může část jeho osobnosti astrálně cestovat, kontrolovat své příbuzné nebo zaměstnance a budit dojem, že se v lokalitě jeho působnosti někdo nebo něco zjevuje. Je to jev, který dlouhá léta studují vědci, psychologové a psychiatři, odborně se tomu říká psychoidní jev, lidově se říká, že někde straší. Psychologie neřeší problémy pomocí rituálů, psychologie je věda spíše popisná, takže pokud v této oblasti chceme něco konstruktivně změnit, nezbývá, než sáhnout po starých dobrých magických, afrických nebo pohanských rituálech.