Výklad po mailu

Dnes jsem si prohlížel různé webové stránky, byl jsem zvědavý, jak jsou dělané, nakolik jsou originální, co zajímavého sdělují světu, jak šťavnatě či květnatě jsou psané a mrzačí-li se v nich jazyk český hodně či jen poskrovnu. Já sám si dost zakládám na tom, že poskytuji svým čtenářům poměrně málo chyb a pokud se stane, že se čilý komunikační šotek s nějakou tou chybičkou na moje, pestrými a různě dlouhými texty bohatě prosycené stránky občas přece jenom vloudí, snažím se mu obrazně řečeno co nejrychleji nakopat moudí a výše zmíněný výkřik entropie po jakkoliv mně zprostředkovaném upozornění hbitě odstranit. Pokud nevíte, co je to moudí, nemusíte se litovat, spíše můžete litovat mě díky z vašeho úhlu pohledu podstatně vyššímu věku a já vám opětovně mohu tiše závidět zas ranné mládí.
Prošel jsem celou řadu webových stránek, některé z nich se zdály být i docela originální, ale nebyly, z jiných ukapávalo moudro, ale při bližším pohledu to žádné zvláštní nebo originální moudro taky nebylo, téměř vždy a všude se jednalo hlavně o převzaté nebo zkopírované texty jiných autorů, od Bardona, přes Crowleyho až po Nakonečného a několik zajímavě přeložených asijských autorů, dále jsem se smíšenými pocity též zjistil, že hlubiny internetu se přímo hemží také mými texty a mými citáty, u nichž prakticky bez výjimky je citlivě a taktně vynechána zmínka o jakémkoliv autorství. Jak jsem již dříve naznačil, i zde platí zlaté pravidlo internetu, autorská práva – polní tráva, ale nechme svět jaký je a nesnažme se jej předělávat nebo předěláme sami sebe, což se může rovnat duševní sebevraždě a co může být horšího než přestat existovat v již hotovém a směle vytrénovaném těle? Leč zpátky k ostatním webovým stránkám, kde mi chyběl jakýkoliv osobní popis vlastních zkušeností, stejně tak mi u textů chyběly jakkoli vytvořené, leč vlastní a originální, alespoň trochu smysluplné fotky. Zvláštní nemocí této doby je neschopnost hovořit o sobě, o svých pocitech, myšlenkách a plánech, o tom, co mě bolí, po čem skutečně toužím a jak se přitom cítím nešťastný. Bulvární tvorba, ať již papírová nebo internetová, od bleskosvodných informací ze společnosti, přes Tlučhubovu jedenáctku, po Uslintané listy je nejlepším důkazem, že průměrný člověk dokáže mluvit o sobě pouze zprostředkovaně, nejlépe tak, že mluví o někom jiném. Je to jako v maňáskově divadle (dnes se mi zalíbil termín „maňáskovo divadlo“, podobně jako je třeba Klicperovo divadlo), kašpárek má hlad, kašpárek zlobil, kašpárek dostane nabacáno, já nic, to všechno kašpárek. Psaní do bulváru je naprosto vynikající autopsychoterapie, stejně jako psaní o ničem nebo o někom jiném než o sobě.
Výklad karet a sepsání všeho, co mě, jako vykladače k vyloženým kartám a k vašemu osudu napadlo, je rovněž takovým, téměř bulvárně-dadaistickým úkolem a pro vás je potom zajímavé, až téměř inspirativní si všechny vynořivší se myšlenky přečíst a snažit se získat nadhled nad svým životem, respektive osudem… kdo nezkusí, neví o čem je řeč.

Zde je text nahrán jako audio s pár obrázky...


Raven

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
www.argoni.com
www.digi-amulet.cz
www.digi-amulet.com
www.mcmag.cz