Pokračování – co všechno nabízím na svých webových stránkách?

Kde končí zdravá sebedůvěra a začíná sobectví? Nad touto otázkou se zamýšlela spousta velkých mozků a dá se říct, že hranice mezi nesobectvím a sobectvím jsou dost přesně stanovené. Pokud si člověk dělá, co chce, nenechá se ovlivňovat druhými a na všechno má svůj vlastní názor a dokáže se přitom neprojevovat zbytečně destruktivně k přírodě a svému okolí, dá se říct, že žije svobodně, podle svých vlastních představ. Nejde o projev sobectví, ale o projev zářné samostatnosti. Dá se dokonce mluvit o jednom z karmických cílů. Chovej se tak, abys zbytečně nepřekážel ostatním, aby ses jim s ničím nevnucoval a štěstí hledal ve svém vlastním osobním spojení s realitou.
Když někdo nutí ostatní lidi, ale i zvířata, aby se chovali podle jeho představ a vnucuje jim pravidla, která si pro ně vymyslel, čímž zasahuje do jejich existence a do jejich osudů, chová se jako psychopatický sobec.
Pokud chci vstoupit nebo jsem přinucen vstoupit do jakékoliv hry, musím přijmout její pravidla. Musím se začít chovat podle určitých schémat, která se podřizují principu „organizace“. Jako občan státu musím přijmout nebo alespoň předstírat, že jsem přijal určitá pravidla, zákony, nepsané zákony, zvyky, tradice a přechodové rituály, končící ve většině případů úderem úřednického razítka a změnou platového zařazení. Každý z nás ví, jaké má povinnosti a jaké pravomoce. Občas je romantické vzbouřit se proti řádu, začít si jak blázen dělat, co chci, na ulici vykřikovat pravdu o lidech, angažovaných ve vysoké politice, ve veřejných dopravních prostředcích nahlas říkat, co si myslím o náboženství a o islámu, řídit motorové vozidlo v protisměru na dálnici nebo v pravé poledne na rušné křižovatce začít pod vlivem návykových látek regulovat dopravu. Pro většinu lidí, kteří podvědomě cítí, že jsou zřejmě nějak rafinovaně utlačovaní a že s jejich životy není ohledně všech možných životních pravd a svobod všechno v pořádku, je tohle téma lákavé. V literatuře, v divadle a ve filmu se často hrdina vzbouří, vymkne se myšlení davu, začne se chovat svobodně, čili nenormálně, dělá si co chce, je těžký frajer a nakonec skončí ve vězení na doživotí nebo se ukáže, že za všechno může neoperovatelný nádor na mozku. Systém se na podobný typ chování dívá jako na chybu v systému. Dříve patřilo do chyb systému o podobných věcech jen uvažovat, dnes je myšlení a předávání názorů o hodně volnější, přestože stále jsou a existují pevné bariéry, které se nesmí překračovat ani slovně. V náboženství, v sexu, v politice a samozřejmě i v umění jsou pravidla „vocáď – pocáď“, která se nesmí porušovat ani v myšlenkách. Zkuste se na internetu pochvalně rozepsat o fašismu, terorismu, pedofílii a o tom, kdo všechno by za vaší vlády putoval do plynu nebo zkuste zveřejnit realizovatelný návod jak vykrást národní banku nebo jak si podomácku vyrobit fungující tlumič.
Mnohý z nás si může navzdory proklamovaným svobodám připadat jako prase, hnané úzkou uličkou na porážku. Je sice pravda, že každý z nás má množství různých svobod, může se až do smrti něco učit, může se vzdělávat, může se učit hrát na kytaru… na trumpetu a bicí už raději ne… může chodit po levé straně chodníku, i když lepší je chodit po pravé, může si na úřadu zažádat o co chce, v horším případě to nedostane, může sedět přes noc v parku, pokud tam nebude stanovat… může sportovat, i když je pravda, že dostat se ke sportovnímu nářadí už stojí peníze nebo si může jít jednou týdně zaplavat, může cestovat… alespoň teoreticky, protože bez peněz to taky není tak úplně ono, ale jinak se může naprosto svobodně věnovat celé řadě téměř užitečných věcí a večer o tom může klábosit v kavárně nebo v restauraci s wifinou, kde se může i s večeří vyfotit, poslat to na fejs a ještě se označit… To všechno může! Přesto se ale může stát, že i poměrně aktivní člověk se najednou cítí prázdný, nenaplněný, nemá koho ovládat, nemá koho ovlivňovat – to se většinou řeší v oblasti partnerství a rodiny – a teď se vynoří otázka, co by mohlo pomoct? Nebo kdo by mohl pomoct? Psycholog? Psychiatr? Psychoanalytik? Psychoterapeut? Psychopat?
Já sám za sebe doporučuji astrologii, astrologie je částečně psychologie, částečně magie, částečně je to hra se symboly, pomocí níž může člověk přesněji definovat, co mu vlastně chybí. Astrologický rozbor není jen mechanické srovnání postavení planet podle data narození s postavením planet v současnosti, je to hledání souvislostí, rozbor symboliky a náhodného postavení různých významových hodnot v určité části života… rozumíte tomu? Asi moc ne, lepší je objednat si u mě horoskop nebo rozbor životní situace podle karet s přihlédnutím k astrologickým konstelacím a potom se nad tím zlehka zamyslet. Když člověk v sobě objeví přičinu psychické bolesti, často se podaří dosáhnout toho, že bolest ustoupí.

Raven

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
www.argoni.com
www.digi-amulet.cz
www.digi-amulet.com
www.mcmag.cz

Pokračování – Co všechno nabízím na svých webových stránkách?