Taky pozorujete, jak ten čas rychle letí?

Samozřejmě, vím, že výše uvedená hláška bývá spojována spíše s pokročilejším (nebo pokrokovějším?) stářím než s mládím v rozpuku, ale dnes mě to prostě jen tak napadlo.

Se svým kamarádem Vaškem Dvořákem, válečným zpravodajem a filmařem z Bosny jsme se často zdravili, dobrý den, pane kolego, jaký je váš názor na život? Nepřipadá vám občas zbytečně dlouhý?

Jestli nás za chvíli nesklátí mor a neštovice, tak se naše hláška o zbytečně dlouhém životě zřejmě stane skutečností.

Koukám, že se mi nějak podezřele zpomalil facebook, to je taky skoro mimozemská entita, to mě v poslední době napadlo už mnohokrát, zvláště když vidím všechna ta možná až nemožná exotická jména v žádostech o přátelství.

Kde jsou ty časy, kdy vás o přátelství požádal Brouk Pytlík nebo Beruška Zlomsrdce, dnes je to samý Ali Hossain nebo Dnuprah Mossad Himbaláh, ale hned po přijetí se snaží zvesela konverzovat, krásný dobrý den, jak se máš?

Mám se dobře a hlavně mám spoustu času, s nímž si nevím rady, takže si můžeme pohovořit třeba na téma bisexualita jako projev životní úzkosti starších mužů.

Jo, když už jsme u toho, pokud se chcete na cokoliv zeptat, jak už zajisté víte, snažím se být vstřícný a jsem ochoten se zamyslet nejenom nad jakýmkoliv problémem, ale nevyhýbám se ani peachovinám všeho druhu, nejlepší spojení na mě je v současné době mail.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kromě toho budu mít dnes cca ve 13 hod. chat na blesk.cz na téma šalebné předpovědi budoucnosti a koronavirus, samozřejmě nemohu vědět všechno, ale zatím se všechno odehrává podle scénáře, který jsem zveřejnil už minulý rok, pokud si vzpomínáte, druhá polovina března a duben 2020 jako výron světové hospodářské a ekonomické krize, plus otázky, co bude dál? Jak to všechno skončí? Dožijeme se letošního Silvestra? A předtím Vánoc?

Když jsme u těch peachovin, koupil jsem si včera juice, neboli džus, broskvový, takže opět byla jedna peacha na denním rozvrhu, prostě tekutá peachovina, je to prostě taková moje celoživotní slabost, no nic...

Taky jsme včera dostali parádní roušky, ochotně jsme si pro ně přijeli, nepyskovali jsme, přece jenom se člověk má chovat zodpovědně, i vzhledem k tomu, že vždycky když se vyjmenovávají rizikové faktory, jako vysoký věk nad 65 let (mám 72), případné chronické onemocnění (mám, po zuřivé léčbě tuberkulózy mi zbyl jen kousek plic, na který  zatím ještě "jedu"), respirační onemocnění či potíže (mám, už celoživotně od ranného dětství), psychické potíže (mám taky, deset let jsem strávil v psychiatrických léčebnách, mohl bych o tom napsat knihu), tak se divím, že si mě už dávno podle nějakého vyhledávacího systému nenašli a nepřiřadili ke skupině mimořádně rizikových osob a že už na mě pod oknem nečeká preventivně zaparkovaný pohřebák.

Možná to přijde, až poprvé uvidíme ministra zdravotnictví s rouškou. Že jo? Vášnivě promlouvá ke smečce novinářů a filmařů a kdoví (či kovid) na ně chrlá. To víte, že vždycky, když byly příšerné virové epidemie a pandemie a začaly umírat stovky a tisíce nakažených, tak se vždycky přišlo na to, že hlavními roznašeči jakéhokoliv neléčitelného svinstava, byli vědci, profesoři, šéflékaři, zdravotníci a členové aparátu ministerstev zdravotnictví a celostního zdraví, popřípadě účastníci světových konferencí a neziskovek, rokujících o tom, jak nákazu co nejrychleji zastavit.

Pokud jste se zabývali otázkou, co máte doma dělat, abyste nepropadali depresím z nečinnosti, osamocení nebo nesoudružnosti s ostatními pivaři, zkuste trochu pracovat na sobě. Zkuste meditovat, zkuste cvičit, trochu se protáhnout, zkuste se něco zajímavého naučit, jak jste na tom s angličtinou? Jak vám ještě slouží paměť? Zkuste něco zajímavého napsat a klidně to mrskněte na sociální sítě, od toho tady jsou.

Je zajímavé, že i když většina lidí vidí, že nikdy nejsem sám, pořád mám možnost se bavit s ostatními nebo rozebírat jejich problémy, pořád mám o čem psát a furt můžu komunikovat často i s lidmi, k nimž je těžké se dostat, tak přesto přese všechno se mi lidé smějí, bezmála až posmívají, když říkám, jediné, co potřebujete k tomu, abyste se v životě neztratili, je naučit se rychle psát na počítači a vykládat tarotové karty, vyplatí se to okořenit i špetkou znalostí z astrologie.

Nebo je to pořád nepochopitelné? Meditace - cvičení - počítač - tarot - astrologie. To je správná cesta a v současnosti jediná fungující kombinace, jak překonat jakékoliv potíže. Třeba i sociální.

Roušky s výšivkami moravských motivů vám při navazování nových známostí nepomohou.

A pokud se budete věnovat peachovinám, jako dosud, tak zůstanete někde zaseklí v karanténě a už si na vás nikdo nikdy nevzpomene.

A rovněž tak včera jsem opět viděl pokuřující borce, jak rokují před zavřenou hospodou s půllitry v rukou. Jsem si říkal, copak už přestaly platit zákony? Vždyť dříve, kdybyste se procházeli po ulici s půllitrem v ruce, tak vám napaří pokutu... no, jestli vám, to nevím, ale mně by ji napařili určitě, když už jsem dostal pokutu i za venčení našeho Dexíka (však to ještě Čižinskému spočítám, se nebude stačit divit, až přijdou volby).

S tou rouškou je to taky takové ještě trochu nedomyšlené. Jak jsem již mnohokrát psal, byl jsem v dětství naočkovaný tuberkulózou, kterou jsem potom dostal a celý život jsem se na ni musel léčit. Z nemocnice (plicní oddělení vojenské oddělení na Bulovce) jsem se po poslední, asi rok trvající "terapii" dostal, když mi bylo cca 35 let.

Jasně, žiju, už jsme díky tomu několikrát poslali pro šampaňské, problém je ale v tom, že mám dýchání takříkajíc povrchní. Zdravý sportovec ve výkonnostním rozkvětu vydechne třeba 6 litrů nebo i 7, občas by někdo z nich mohl i přifouknout zadní gumu od traktoru, já, i když se snažím funět sebevíc, tak nevyfouknu ani půl litru. Když udělám pět rychlejších kroků, tak se zadýchám a mohl bych názorně ilustrovat to, čemu se říká dušnost.

Teď je problém v tom, že neutáhnu dýchání skrz roušku. Není to velký odpor, ale vydržím dýchat přes roušku jen minutku, dvě, pak se začnu dusit. Hm, trochu problém, když se do MHD smí pouze s rouškou. A pěšky moc daleko nedojdu. Rychlejší chůze je pro mě něco jako waterboarding. Co s tím, páni ministři, uděláme?

Je to takový docela zajímavý problém, kterého by si možná až do mé smrti nikdo nevšiml, kdyby nebylo našeho vzácného koronaviru.

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

Interview s Monicou

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/