Kurzy jak se stát mistrem ve svádění mladých paní, dívek a žen?

Klikni zde a div se!

Informaci doplníme zde

Ještě jednou si zopakujeme, jak zní pro normálního a zdravého jedince Čtyři dohody podle Ravena Argoni?

Dohoda první - uznávám sexualitu jako řídící sílu v celém svém životě.

Dohoda druhá - pokud se chci snažit o dosažení pocitu štěstí, musím si najít pro sebe "ideálního partnera", čili člověka, s nímž mohu prožívat svou vlastní sexualitu a s nímž mohu být "spiklenec", třeba i proti celému ostatnímu světu.

Dohoda třetí - musím si najít uspokojivý způsob obživy, protože nechci žít jako žebrák mezi bohatými a raději se chci předvádět jako člověk, který je zdravý a silný, než jako člověk, který umí být pokorný a vděčný.

Dohoda čtvrtá - budu se snažit dosáhnout pocitu seberealizace. Ale ne díky práškům od psychiatra nebo díky meditacím, které se naučím v nedělním kurzu za 7000 Kč. Snad to není v naší společnosti nic nadpřirozeného?

Všechno ostatní vám může viset u řitě. To je základní princip zdraví, čili i cesta, na níž nepotkáte ani cukrovku, ani rakovinu. Tak se to naučte a snažte se podle toho žít. Dávejte ale pozor na lidi, kteří sice těchto dohod dosáhli, ale budou se vás snažit zblbnout, abyste se rozeběhli po cestě, která nikam nevede. Jinak mohu sám za sebe potvrdit, že myšlení ani tolik nebolí. 

Spokojenost, nespokojenost, deprese, myšlenky na sebevraždu, neschopnost být v životě úspěšným, to vše se začne objevovat, když je porušena nebo nesplněna jedna z Ravenových dohod o spokojeném životě. Je to v podstatě jednoduché, ale z jakéhosi prapodivného důvodu se nám to snaží hromada lidí zamlžit, takže potom věříte na nesmysly, jako je nedostatek energie, existence přivtělenců, karma, osud, nepřízeň bohů, trest za nedržení se přikázání, nedostatek sebeúcty, arivismus psychopata v rodině nebo vám chybí motivační kurz, kde se naučíte udržovat si pořádek na psacím stole, pokud tedy nějaký psací stůl máte.

To všechno jsou pitomosti a hovadiny, nicméně, když se reportéři ptali lidí, kteří absolvovali nějaký takový "motivační" srandakurz, co jim to přineslo, tak jsem se musel smát, jak ani jeden z nich nedokázal říct nic určitého, konkrétního. Posunulo to moje hranice, zjistil jsem, jaké nevyužité možnosti ve mně jsou, kurz mi ukázal směr, cestu a cíl, teď už vím, že se musím víc snažit, to je všechno plácání z cesty. Má to tedy cenu, hlásit se "odkrývání svých skrytých schopností"?

Kdysi dávno, za bolševika, se u nás, v tehdejším Československu začaly dělat psychoterapie. Člověku začalo harašit na cimbuří a když už to nezvládl, tak skončil na psychiatrii a tam pak doktor někdy řekl, inu, kdybyste měl chuť, můžete zkusit absolvovat psychoterapie, je to lepší než cpát do sebe plegomazín a neuroly. Mnoho lidí na to kývlo, že to jako zkusí a teď bylo několik možností, protože psychoterapie se dělaly U Vondráčků, Na Palatě pod Strahovem, částečně také v blbinci v Bohnicích a v Lobči u Mělníka, tedy na zámečku Lobeč.

Proč o tom mohu zasvěceně psát? Protože jsem to všechno během několika let absolvoval a potom jsem ještě mohl studovat způsob provádění psychoterapií v Německu v létech 1982 až 1990.

Co je psychoterapie? Je to léčebný postup, který se dá nasadit, když má někdo třeba neurózu jak prase nebo i nějakou těžší diagnózu, hraničící s psychickou nemocí, ale pacient musí být na úrovni, kdy je schopen vést smysluplný dialog se svým okolím. Jakmile by vykazoval IQ tykve, tak by nebyl vhodný objekt pro nasazení psychoterapie.

Praktické provedení nebo provádění psychoterapií spočívá v tom, že se sejde pět, šest, popřípadě až dvacet lidí (plus mínus), sednou si na židle do kruhu a hovoří o svých problémech, popřípadě říkají své názory na problémy ostatních. Aby občas nevznikl komunikační zmatek, je psychoterapie řízená jedním člověkem, který nepřichází jako pacient, ale jako vedoucí psychoterapie, často je to lékař, doktor nebo doktorka, občas to může být i psycholog, v krajním případě to může být i nevzdělaná žena od plotny, v podstatě je to jedno, ale musí to být člověk, který je schopný zvládnout psychopata, kdyby se náhodou na psychoterapii vyskytl. Psychopat by se totiž snažil převzít vedení psychoterapie místo psychoterapeuta.

V době, kterou nyní popisuji, vedli většinu psychoterapií doktoři, ale občas, sem tam, jako například doktor Mrázek v Lobči, jmenoval doktor jakou svou zástupkyni nebo asistentku sličnou pacientku, která pak mohla získat místo psychoterapeutky i jako zaměstnání nebo pracovní místo. Čili byla i možnost, že se na místech psychoterapeutů objevovaly i ženy z domácnosti, které přiběhly na skupinovou terapii takříkajíc přímo od plotny a občas se tam vyskytl i nějaký ten svižný psychopat. Psychopati jsou vždy, hned vedle skutečných odborníků, na prvním místě při "využívání příležitostí", s tím se holt musíme smířit. Ale v podstatě to byla stejná situace, jaká u nás nastala v roce 1990 v oblasti esoteriky, kartářství, psychotroniky, astrologie a léčitelství.

Všechno bylo pár let takové, plné počátečního nadšení. Pamatuji si, jak jednou v Lobči přicházel na sezení pan doktor Mrázek, pacienti čekali venku a pan doktor se objevil i se svým malým synkem, asi tak desetiletým a synek se rozhlédl a sytým hláskem zahlaholil: "Tati, to jsou ti blbci?"

Psychologii a psychoterapii se v té době začala věnovat celá řada podnikavých doktorů, jako třeba Nesvadba nebo Plzák, částečně se o to poukoušel také Uzel, někteří zůstali u čistých psychoterapií, někteří zvolili dráhu sexuologů (tam asi hledali více srandy) a někteří současně sepisovali fantastické romány nebo psali filmové náměty pro Barrandov, inu, taková byla romantická a současně i psychologicky revoluční doba.

Myslím, že česká škola psychoterapie a psychologie v té době byla jedna z nejlepších na světě, což se také potvrdilo, když většina, tedy skoro prakticky všichni, kdo tehdy u nás psychoterapie dělali a začali  v tomto oboru něco znamenat, nakonec skončili většinou v Americe. Ti slabší a více umělecky založení zůstali, protože u nás mohli psát a natáčet hovadiny na Barrandově.

Jak taková klasická psychoterapie probíhala? Na začátku se zpravidla všichni rozhýbali pomocí mírného tance nebo tak se tomu alespoň říkalo, spočívalo to v tom, že na rytmickou písničku, většinou se jednalo o skladbu Zrcadlo od Karla Černocha, se různě přešlapovalo, někdy se tomu také říkalo "sloní krok" a přitom se stálo v kruhu.

Potom se do kruhu daly židle a pacienti usedli, psychoterapeut přivítal přítomné a jeden po druhém řekl něco o sobě, třeba, co ho zaujalo, o čem se mu nebo jí zdálo, co ho zrovna nejvíc nasralo a ostatní se mohli ptát na další podrobnosti nebo k tomu něco poznamenat, ale bylo to stále pod kontrolou psychoterapeuta, který se snažil do rozhovodu implantovat základní psychoterapeutické otázky, například, proč se zrovna vy ptáte na tohle, proč jste se nezeptal na něco jiného? Proč vám vadí dlouhé vlasy u mužů? Souvisí to nějak s vašimi problémy, o kterých vaše okolí neví?

Většinou tam nějaká souvislost byla - člověk si uvědomil, že i politici a řečníci a další veřejní mluvkové se snaží řešit něco, co je základem jejich osobních problémů - psychoterapie, podobně jako psychoanalýza používala a používá při léčení, čili uvádění vyšinutého jedince do vyššího stavu harmonie a rovnováhy magický účinek slova.

O magii slova psali a hovořili již Freud a Jung, fantastičtí doktoři, vědci a učenci, řekl bych, že stále jsou oba z větší části nepochopení, ale to, co dali svého času do pohybu, byl ve své podstatě jakýsi návrat k původnímu šamanství a verbálnímu léčitelství. V psychoterapii se používaly různé techniky "léčivého slova", například psychodrama, kdy se přehrávaly různé scénky, například, když měl někdo strach se seznámit se slečnou nebo propadal panice ve chvíli, kdy měl někoho neznámého oslovit, třeba v restauraci, tak se celá podobná scénka nachystala a dotyčný měl možnost si to několikrát přehrát. Za stůl se posadila hezká slečna a on ji měl oslovit a něčím zaujmout. Není to tak lehké, jak to na první poslech vypadá. Trochu se to podobalo dnešním rodinným konstelacím.

Pokud měl někdo strach a hrůzu třeba z vulgarismů, nemohl vyslovit nějaké slovo, protože bylo podle jeho názoru sprosté a vyslovovat se nemělo, bylo to prostě TABU, tak na procházce dostali všichni úkol, někde v polích nebo u lesa, co nejhlasitěji zařvat nějakou sprosťárnu, třeba prdel! Hovno! Hajzl! Chci mrdat čurákem do kundy! A kdo byl originálnější, sprostší a hlasitější, tak dostal nejvíce bodů a večer pochvalu před nastoupenou jednotkou.

Jak jsem již řekl, bylo těch postupů hodně, všechno jsem si to zapisoval do deníku, protože to bylo originální a ojedinělé, považoval jsem to za vynikající českou školu psychoterapie a když jsem to celé sepsal do asi čtyřsetstránkového románu, který jsem nazval Mezi Idioty, dnes bych to asi nazval z různých důvodů nejspíše Čekání na Kokota, tak jsem to celé uložil do šuplíku, kde to už zůstalo. A zůstane.

Nicméně pozor - tady nastává léčebný efekt hlavně na základě toho, že člověk, který má nějaké potíže, tedy duchovní potíže se sebou a se svým životem, jde do širšího kolektivu, do společnosti dalších, "stejně postižených" a může tam o svých neradostech, strastech a potížích prohodit pár slov a může pobýt delší čas v souznějícím kolektivu. Tady nejde o to, něco se naučit, psychoterapie není jazyková škola, ani autoškola - psychoterapie je sešlost lidí, kteří si přijdou vykecat pentli a částečně se přitom chtějí něco dozvědět. To, co se doví, jsou většinou píčoviny, ale vůbec nejde o obsah sdělení, ale o sdělení jako takové, o verbální komunikaci - a pozor, v tomto případě je naprosto jedno, jestli se ona sešlost nazývá kamarádi v hospodě, rodinné konstelace, skupinová psychoterapie, kurzy štěstí, pohody a úspěchu nebo Svědkové Jehovovi, v krajním případě to mohou být i kurzy šití, paličkování a lidové tvorby. Dříve se lidé scházeli i na tanečních a odpoledních čajích, ale psychoterapie a semináře, popřípadě kurzy úspěchu, jdou rovnou na podstatu problému, více lidí se sejde, aby si vyměnili názory na zkrocení zlé tchýně, na situaci, co dělat, když se nic dělat nedá a ještě mu k tomu shoří nepojištěná stodola, jak se seznámit, když nejsem v konverzaci žádný mistr.

Posoudit, jestli je to příliš drahé nebo jestli se jedná o vyhazování peněz z okna, může pouze ten, kdo celou tuto záležitost absolvoval a má z toho "nějaký pocit".

Pokud přitom nedojde k očividnému a dokazatelnému porušování zákonů a lidských práv, jako třeba v případě, když přijdete vnitřně nepřipraveni na tantrické konstelace Guru Járy Uprcánka, je to každého věc, jak se svým volným časem a s penězi, co má k dispozici, naloží. Můžete jít místo toho třeba i na nějakou demonstraci - a pocit uspokojení se dostaví prakticky ten samý, jako po dobré, profesionálně odvedené psychoterapii.

Vždy se ale bude jednat pouze a jedině o splnění čtyř dohod podle Ravena. Pozor ale na to, že psychoterapie sama o sobě nic konkrétně neřeší, to je druhé pravidlo, na kterém jsou všechny psychoterapie založené. To první je, že se sejdete a že to něco stojí (princip oběti).

 

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

Interview s Monicou

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/