Autorská práva - polní tráva

Klikni zde

Sporů o autorská práva v posledních letech přibylo a přibývat stále bude, protože jakmile se kdekoliv objeví jakékoliv ložisko čehokoliv, co je dolovatelné a prodejné, tam hned vznikne menší "zlatá horečka", jako kdysi na Klondiku.

Nevím, jestli je to správné nebo to není správné, jsem spíše toho názoru, že pokud bylo něco uměleckého nebo originálního stvořeno nebo vytvořeno, tak by to mělo patřit všem, i když to vyznívá trochu socialisticky, ale já sám jako autor nesčetného množství článků, publikací a sčetného množství knih (cca 6) a krátkých animovaných filmů jsem byl často napodobován, kopírován a často přímo takzvaně "vykrádán" a moje "dílo" bylo použito jinými "autory" a občas se mi i stalo, že se pod mojí úspěšnou fotkou nebo článkem, názorem, citací, či "autorskou myšlenkou" ocitlo jméno někoho úplně jiného, nicméně můj názor na tohle všechno je podobný jako názor vynálezce rentgenu - jsem rád, když se to, co vymyslím, ostatním líbí a může to posloužit. Třeba jen ke zvednutí nálady nebo k další inspiraci.

Ano, kolikrát vyjde z mé dílny něco, co mám v nabídce a jako originál to má svou cenu, kterou dlužno zaplatit, ale nikdy jsem nebrblal, když to kdokoli začal šířit dál - a bylo mi i jedno, jestli tam byl odkaz na mě nebo nebyl.

Proto jsem také začal používat úsloví "autorská práva - polní tráva". Což je také docela legrace, protože autorem tohoto výroku nejsem já, ale jeden z mých bystrých kamarádů, kterému jsem jeho geniální výrok pomáhal celý život šířit, kde se dalo. I když původní autor již dávno upadl v zapomenutí.

Jak prohlásil jeden francouzský filmový hrdina, který s autem zastavil na zákazu parkování a s hláškou, řidiči si mají pomáhat, sebral z jednoho auta předvolání na zaplacení pokuty a umístil je pod svůj vlastní stěrač.

No a proč jsem se zmínil právě o známém a populárním Láďovi Smoljakovi - protože v letech 70 až 82 jsem pracoval v Krátkém filmu, ve studiu Jiřího Trnky, jako režisér a animátor autorských animovaných filmů a když jsem právě dotočil film Jedna z možných cest (byly to animované fotografie na téma ekologie vs. naše cesta ke zkáze), dohodl jsme se s dramaturgií, že by bylo jistě zajímavé, kdyby scénář k již hotovému filmu napsal pan Smoljak, protože je chytrý, bystrý a nápaditý a vůbec jsme byli z pana Smoljaka tak nadšení, že kdykoliv se proneslo jeho jméno, tak jsme si všichni strhávali z hlav čepice, s jásotem jsme je vyhazovali do vzduchu, obratně je chytali a znovu si je nasazovali.

Takže dramaturgie pozvala pana Smoljaka, aby se na film podíval a řekl, za jak dlouho by mohl napsat komentář. Pan Smoljak přijel, zachmuřeně zhlédl moje nejnovější dílo, načež se ušklíbl a řekl, že je to splácanina bez jakéhokoliv smyslu a že ho k tomu nic nenapadá a tudíž ani k filmu žádný proslov psát nebude. Pak už jen poznamenal, že doufá, že ho kvůli podobným kravinám nebudeme už nikdy otravovat a zmizel.

Komentář tehdy tedy nenapsal, ale my už měli objednaného pana Miloše Kopeckého, který to měl pod obraz přečíst. A navíc byl Ladislav Smoljak už v titulkách, které se z technických důvodů nedaly předělávat, čili přetáčet. Ještě nenastala digitální doba a všechno bylo o něco složitější než dnes. Dnes bych ho z titulků vymrskl za pár vteřin.

Tehdy zůstalo všechno na mně, jako na režisérovi, takže jsem se odebral do baru, kde jsem zasedl s jedním svým známým, tehdejším šéfem Souboru písní a tanců, který měl vždy ke všemu, jak se říká, řečí jak opice chcanek a ještě tam byla tehdejší začínající půvabná mladá herečka, sexbomba z prvohor, Gábinka Osvaldová, tak jsme nad tím seděli, popíjeli a dumali, ten řekl to a ten zas ono - a všichni dohromady jsme víceméně metodou brain-stormingu nakonec dali dohromady použitelný komentář, který příští den na Barrandově přečetl Miloš Kopecký pod filmový obraz, já to jako režisér schválil a podepsal - a dílo bylo hotovo.

Možná už někteří z vás tuší, v čem asi byl a dodnes je drobný problém. V titulkách byl napsán jako autor komentáře Ladislav Smoljak, který byl napsán i na smlouvě, kterou také podepsal, protože za ni dostal autorský honorář a dodnes má právo (on nebo jeho dědicové) na dividendy za použití poskytnutého díla.

Krátký animovaný film Jedna z možných cest, který dnes patří Krátkému filmu Praha, zastupoval Československo a později Českou republiku na celé řadě zahraničních festivalů, byl nesčetněkrát promítán i v tuzemsku a nebýt toho, že jsem v roce 82 emigroval do tehdejší Spolkové republiky Německo, čímžtopádem bylo uvaleno prakticky dodnes trvající embargo na celé moje filmové dílo (včetně filmu Nečekané dědictví s Kájou Saudkem), určitě by o mém filmu vědělo podstatně více lidí, než dnes a je i pravděpodobné, že bych teď běhal k soudu se Smoljakovými potomky i já... inu, složité jsou někdy cesty osudu.

 

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

Interview s Monicou

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/