Novinky i stařinky - 29. listopadu 2019

Teď jsem zrovna koukal, jak se změnila situace na  knižním trhu, je to opravdu "trh" od slova"roztrhaný" nebo "veletrh", když se natrhnou kalhoty, trenýrky a ještě prdel, každý si tak nějak jede po svým, někdo se snaží vydávat, jiný se snaží zase něco rozdávat nebo rozdělávat, další se tiše hrouží do pokusů o vytvoření elektronické knihy nebo elektrické knihy, popřípadě elektroknihy a potom zklamaně čučí na výsledek a opět další a další sázejí na youtubko, audioknihy, další se zase prosazují v různých klubech začínajících či souběžně končících autorů, "spisovatelů" a copywriterů na netu, takže jeden nakonec neví, jestli se stát blogerem, vlogerem, youtuberem, klasickým spisovatelem, fejetonistou či copywriterem, spíše to vcelku vypadá jako, že se všichni pomalu, ale jistě stáváme "copyřitěry", včera jsi byl copywriter, dnes jsi totálně v řiti a nikdo tě už nikdy nebude číst. A o to přece jde.

Málo je takových, kteří si píší jen tak pro radost, pro divoké potěšení, že mohou klást písmenka na prázdnou polochu a potom to sami po sobě číst. I když, už jenom to, samo o sobě je magické, zvláštní a podivné, protože pouze při psaní mohu prakticky cokoliv vymyslet a téměř současně to na vlastní oči vidím přímo před sebou. Nakreslit se dá spousta věcí, ale vyslovit a napsat se dají i absolutní nesmysly, které se nedají vytvořit ani v nejnesmyslnějším 3D prostředí. Literárně mohu naprosto snadno stvořit kulatý čtverec nebo napsat pohádku O milionáři, který ukradl slunce. Stačilo se ke slunci vyšplhat po literárních štaflích a šupnout do kumbálu.

Proto si myslím, že absolutní ráj pro fantazii je pouze a jedině v literatuře. Skutečnost je, bohužel, o mnoho smutnější. Pomocí slov si můžete stvořit prakticky cokoliv, stejně jako, když jsem přemýšlel o svém novém projektu, napsání knihy o Literární Magii a potom jsem dopadl stejně jako Mládkova babička, když si chtěla koupit nejnovější mercedes - zjistil jsem, že na to nemám.

 

Glosy a novinky

Co víme o vyvrcholení a o sexuálních fantaziích žen?

Stačí kliknout na předchozí větu a otevře se vám článek o sexu. K těmto článkům bych asi dodal jen to, že většinou neříkají nic nového, čili čtete a čtete, až se pročtete ke konci a máte z toho nulový zisk.

Jako žena se nedovíte nic a ani jako muž nebudete vědět, co a jak udělat, aby partnerka cítila mrazení a nutkání k orgasmu už ve chvíli, kdy bude vstupovat (pokud přijde na návštěvu) k vám do bytu. A jak to narafičit, aby po šesti až osmi hodinách nevázaného sexu ve vaší soukromé sexuální mučírničce a závěrečné několikaminutové ledové sprše, aby se vzpamatovala, odcházela domů na podlamujících se kolenou, třeba ke svému milenci nebo manželovi, se kterým tráví nudné chvíle ve společném bydlení, s tím, že zase co nejdříve přiskotačí, aby s vámi strávila pár hodin nevýslovného štěstí.

Nic se zde neříká o tantře a bohužel se zde nic nedovíte ani o zábranách, které od bolševika dodnes straší v hlavách většiny lidí. To, co udělali bolševici se sexem by se snad nedalo vyrovnat ani veřejným upalováním tehdejších zákonodárců na hranicích. Škoda, že v tantrickém učení neexistuje něco jako mají dodnes katolíci - "trantrická inkvizice", ta by se docela šikla - začneš remcat proti sexu, tak šup na mučidla a už by jel klasický výslech, víte, proč jste tady... a tak dále. Myslím, že na tomto poli by měli psychologové ještě pořádně zapracovat, ale to by asi chtělo splnit ještě další předpoklad - abychom tady nějaké psychology měli.

To je prdel, já to četl jako "souložka" Hana...

Opět ztráta času, nedovíme se vůbec nic, pokud se zajímáte o porno, tak je to jednak docela chvályhodné, samozřejmě porno, jako každé obrazové a slovesné umění, má své zákonitosti a má také svá pravidla a k tomu, aby se natočil skutečně dobrý pornofilm, který chytne za srdce a vlastně nejenom za srdce, tak už dnes musí být skutečně odborník, je sice pravda, že před webovkou se může začít kroutit a svíjet každá webgirl, ale to z ní ještě zdaleka neudělá pornohvězdu.

Ale je zajímavé a určitě i užitečné si problematiku kolem pornofilmů, pornovideí a pornoherců prostudovat, protože ono to tak trochu a možná i docela dost souvisí s tantrou, často jsem už od různých závistivců slyšel, že i já sám v podstatě natáčím porno, ale tady stále ještě narážíme na zkázonosné dílo katolíků, komoušů, bolševiků a dalšího lidského odpadu, který, když má v ruce moc, tak představuje nepředstavitelné nebezpečí.

Zemřel kuchyňský guru

Kdoví, co je horší, jestli když zemře kuchyňský gugu nebo odejde kuchyňský robot. O tom jsem psal už dávno, že je skutečně divné, kolik světoznámých kuchařů a V.I.P. kuchařů a kuchařů celebrit a kuchařů, kteří se změnili v moderátory svých kuchyní, umírá jak na běžícím pásu a většina z nich dokonce páchá sebevraždy, jako kdyby jim nestačilo, že bankrotují jako slavné osobnosti nebo že se dostávají na vrcholu slávy do insolvence - kariéra se dá postavit i na tom, že nejdříve zkrachuji, jak si tak matně vzpomínám na jistého pana Pomeje, ten se přece ocitl v takových dluzích, že málem dostal v televizi vlastní moderátorskou show s tancem.

S těmi kuchaři to asi bude skutečně tak, že se opravdu spíše hodí do kuchyně než do vlastního tv pořadu, nevím, nikdy jsem žádnou show s kuchařem v čele nesledoval, takový hlad jsem ještě neměl.

I když je fakt, že zrovna tomuto případu se v esoterní psychologii říká "katastrofický typ".

Článek jsem si přečetl a jsem z něj tak trochu na rozpacích

Těžko říct na první pohled a první přečtení, jestli se opět jedná o katastrofický typ nebo o typ progresivního politika, vždycky se snažím zastávat takové to stanovisko, že když se chci něco o někom dozvědět, tak se zeptám přímo jeho nebo se jdu podívat na jeho stránky, popřípadě nějaký profil na sociální síti, ale nerad se nechávám ovlivňovat jakýmkoliv prostředníkem, ať už je oficiální mluvčí nebo "sprostý pomlouvač", i když, jak se lidově praví a říká, na každém šprochu je pravdy trochu.

V dnešní rušné době by asi musela být pravda úplně všude. Takže - co mi v článku chybí, je jasné a stručné konstatování, co konkrétního pan génius pro své voliče udělal, například, všichni víme, že naše města hyzdí nepojízdné vraky aut, které prakticky není možné odklidit či zlikvidovat, protože policajti tvrdí, že jim do toho nic není, není páchán žádný přestupek, odstavené auto v podstatě nikoho neohrožuje a nikoho neomezuje, což je ale pitomost, protože, kdyby skutečně nikomu nevadilo, tak by se o tom nepsalo, ale zatím máme tak děravé zákony, že prostý argument, že není kde zaparkovat nebo zastavit, protože ulice se podobá vrakovišti na kraji města, není podle současných zákonů žádný argument.

Snaha zbavit "svou" městskou čtvrť anonymních vraků je určitě snahou chvályhodnou, ale nějak se mi nezdá, že by pan starosta objevil nějakou průraznou a hlavně proveditelnou možnost, jak to celé zaonačit. Jestli nechal občas vraky tahat doprostřed silnice, aby vadily v provozu, tak je to sice obrovská legrace, ale rozhodně to není (politické) řešení. Ani žádné jiné řešení to není.

Další informace o tom, proč byla jeho volba na místo starosty trefou do černého mi v článku bohužel chybí, spíše to vypadá, že ten článek psal nějaký jeho kamarád, copywriter na objednávku nebo si to napsal sám.

To je podobné, jako s takovým tím vlasatým exotem, co je prý nejmladší "starosta" nebo něco podobného - nic jsem nečetl, co by se mu povedlo pro své voliče zařídit či vyřídit, prostě co konkrétního udělal, nad čím ještě neutichla ozvěna frenetického potlesku.

Je možné, že kdyby na místo starosty zvolili Kajínka, že by měl větší úspěch, to by si asi skutečně jen tak někdo netroufl otevřít ilegální ubytovnu pro Ukrajince - což je, jak sám vím ze zkušeností, problém, s nímž se potýkala a potýká většina našich starostů.

Přijdou k vám borci, kteří třeba patří k jednotkám rychlého nasazení nebo mezi špičkové krimoše a řeknou, že mají jako vedlejší džob podnikání a předmětem jejich podnikání je ubytování pro dělníky, takže by si rádi na rok nebo na dva pronajali ubytovnu, co zde stojí nebo leží ladem a to tak, že nejlépe zadarmo a teď jste najednou v těžké situaci. Budete si připadat jak v blbém americkém filmu. Nemůžete o tom jen tak napsat do novin a kdoví, co by se všechno mohlo odehrát, kdybyste takovou nasranou mordpartu rovnou odmítli, to by asi skutečně chtělo zaměstnávat nejenom "nepodplatitelné", ale i "neprůstřelné".

Problém je samozřejmě ve struktuře státní moci a v tom, že se o takových věcech nesmí psát, jak vždycky říkám, rád bych znal jména těch, kteří podepisují smlouvy s vietnamskými a čínskými podnikateli, ale to už cítím šimrání devítky mezi lopatkami.

Tady se dá říct jediné - vyserte se na jakékoliv algoritmy a propracované investice a prachy si nechte doma pod slamníkem. To bude s určitostí ta nejlepší investice, které jste v současné době schopni.

Tak zrovna tohle bych nazval "tělo jak almara" - bohužel jakékoliv moje další argumenty nebo fotky by s nejvyšší pravděpodobností byly škemráním o zaslouženou sankci v rámci pohoršování ohledně zásad (a)sociální komunity.

Eduard Izotov je svědkem i důkazem toho, že před bolševickými zrůdami vás neochrání snad ani digitální amulet.

Virtuální realita - ano, svým způsobem je to něco fantastického, ale tak trochu tady narážíme na problém, který už kdysi dávno poměrně přesně definoval Gabriel Laub, když řekl: "Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit." Co tím chci říct? Že mě celý ten článek zklamal a zklamalo mě v podstatě všechno, co jsem zde na téma "virtuální realita" viděl.

On už to také kdysi kdosi poměrně přesně řekl, dostanete perfektní stavební materiál a stavební parcelu, ale je na vás, jestli postavíte chrám nebo vesnickou kadibudku. To, co jsme zde viděli je na úrovni té kadibudky, vůbec zde nejsou využité ani zčásti možnosti virtuální reality, které se nám už dnes nabízejí. Ani v jednom z oborů, o nichž byla řeč. I když je to všechno zatím ještě v plenkách. V podstatě dost zbytečný článek. O jakých možnostech by se dalo mluvit? Upřímně řečeno, nemám chuť k čemukoliv inspirovat lidi, kteří mě ničím nenadchli.

Dotace na trikový film, který má pokračovat v tradici filmaře Zemana, no, stručně řečeno, to, co jsem v přiloženém "traileru" viděl, bych dokázal natočil i doma v pokoji, aniž bych si na to musel pronajímat nějaké studio. Investice by samozřejmě nějaké byly, asi bych si u nás, v obchodě s látkami, co je přes ulici, koupil několik metrů zeleného sukna jako pozadí, zbytek by se už nějak zpytlíkovalo.

Ale je pravda, že sehnat dnes dotace na normální celovečerák už pomalu hraničí s kriminální činností, protože jaksi "nejsou peníze", ale on ty peníze jaksi nemá nikdo, skoro bych byl v pokušení zatroubit koncem tohoto roku na poplach, že se nad námi opět snáší další ekonomická krize, patrně ještě horší, než byla ta v roce 2008. To je potom lepší schovat si šušníky na nákup žrádla než na natáčení podobných peachovin.

Děsivá záhada spontánního zapálení a shoření člověka - je to zajímavý problém, k němuž se nechci nějak moc vyjadřovat, ale kdyby touto smrtí končily moderní čarodějnice, tak by to bylo určitě zase o něco jasnější - řeknu k tomu akorát to, že kdyby byla v místnosti kamera, která by "spontánní shoření" zaznamenala, tak už by to zase až tak velká záhada nebyla.

Kunderu jsem četl, tak nějak jsem ho považoval za součást české literatury, ale vždycky se mi zdál být poměrně těžký a možná tady raději volím slovo "těžký" místo "těžkopádný", v podstatě bych řekl, že mi u něho chyběla lehká elegance, která by se mi i líbila, když popisoval "těžké" komunistické období, kdy člověk člověku byl vlkem a tak dále, ale koneckonců, my, co jsme v tom žili, tak jsme nepotřebovali to ještě číst, to už by mi chybělo ještě, aby se mi o tom zdálo a to už by byla totální pakárna.

Člověk chtěl při čtení vždy tak trochu uniknout z reality. Já sám jsem psal a hodně jsem psal, stejně jako píši dnes a psal jsem do šuplíku, jak se tomu říká, když píšete a nic nevydáváte, ale chodila ke mně a za mnou hromada lidí, kteří si moje texty četli přímo u mě.

Něco jsem také četl veřejně při vystoupení s různými hudebními skupinami, například jsem vystupoval v Malostranské besedě, kde jsem měl i výstavu svých koláží a fotokoláží, četl jsem své texty v Divadélku v Nerudovce, už asi není moc lidí, co tohle divadélko pamatují, bylo hned vedle Baráčnické rychty, kam chodili Mišík, Hutka a další hrát a zpívat, taky jsme párkrát vystupovali společně, ale já jsem se nikdy moc nehrnul do politiky, jakmile už to vypadalo moc angažovaně, tak jsem od toho spíše couval, stačil mi jeden průser s tím, jak jsem spoluorganizoval studentské stávky v osmašedesátém a jak mě nakonec vyrazili ze školy, tak jsem to už nechtěl opakovat, kdoví odkud nebo co by mi ještě vyrazili.

Naprosto chápu Kunderovi, že se jim nechtělo vracet se do postkomunistického Česka, protože tady byla opravdu maximálně divná atmosféra. Pamatuji si, jak se tady se mnou nikdo nebavil, přestože známé jsem potkával na každém kroku, ale bylo dost těžké vyřešit otázku, jak a kde budu bydlet, jak a jako co budu pracovat, jak dlouho vydržím jen tak na volno na ulici? S kým bych mohl spolupracovat a kdo mě jenom využije a okrade?

Jak jsem na to doplatil, o tom jsem už psal mnohokrát, ale i tak musím říct, že bych se vrátil znovu, i kdyby se ta samá situace opakovala a já bych věděl všechno, co vím dnes. Tak nějak to cítím, že moje místo je tady, i když se na mě bývalí kámoši a spolužáci a spolupracovníci, i když jich už moc není, jak vždycky říkám, všechno to pochcípalo, dívají jako na totálního pitomce a skoro nikdo se se mnou nechce bavit, ale ono to už začíná být tak trochu oboustranný. Asi to chce najít si takovou nějakou životní cestu, kdy neberete nic smrtonosně vážně - a ono to pak nějak jde. V klídku to tady doklepnout a hodit veslo dalšímu.

A nakonec něco, čemu se říká osud. Jiné vysvětlení není.

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/