Kytice - 28. listopadu 2019

Super analýza Erbenovy Kytice

Erbenova Kytice a obzvláště báseň Svatební košile je silně archetypální (je zajímavé, že v názvu Svatební košile, jde o "ty košile" jako množné číslo, nikoliv o "svatební košili" jako jednotné číslo, to nám ve škole neřekli a kdo na to sám nepřišel, žil třeba celý život v těžkém omylu.

Jedenáctá odbila a lampa ještě svítila a vůbec celá báseň, která je ve své podstatě absolutní lingvistickou lahůdkou, natolik silnou, že se ani nedá parodovat, se ve své podstatě zabývá jednou naprosto příšernou věcí, s níž milióny lidí každý den zápasí (a jsou to boje na život a na smrt) a většinou na celé čáře prohrávají, čili ztrácejí svůj život - a tou je obsese. Nebo obsedantní neuróza, nutkavé jednání, závislost, neschopnost vzepřít se silou vůle nějaké očividné píčovině (ani se nenamáhám psát to žertovně jako peachovina).

Zde je klasická situace - s někým se domluvíte na něčem do budoucnosti a ten druhý zklame. Nebo prostě nestačí, slib nesplní (plnění slibů je vůbec kapitola sama pro sebe, zvláště těch vynucených slibů).

Dívka, panna, se domluví se svým snoubencem, že hned, jak snoubenec přijede ze služební cesty v cizině, tak se vezmou, přestěhují se z vesnice do města, potom si vezmou i půjčku, najdou si práci, něco si nakradou a začnou si užívat života. Nebo si budou užívat splácení hypotéky, podle toho, z jakého konce se to vezme.

Mládenec ale nepřijede a je přitom celkem jedno, jaké jsou skutečné příčiny jeho "zmizení v dálavách", v básni Svatební košile dostává omluvenku od osudu, protože zemře a je pochován - kdyby se chtěl vrátit, tak by se musel sám exhumovat, skočit do cínové rakve, zaletovat se a odeslat poštou. Což je blbost.

Díky tomu se zde ale ocitáme uprostřed zajímavého zlomového osudového momentu, který je pro mnoho žen, zvláště pak mladých žen, paní a dívek a samozřejmě i panen přímo stěžejní.

Dívka, ať už mladší nebo starší, sedí doma, dnes většinou sedí nejenom na prdeli, ale především na fejsbuku nebo instagramu a čeká. Na co čeká? Na to, až jí vyhlédnutý "mládenec" jedno, jestli mladý nebo starý, NAPÍŠE.

Slovo "napíše" je tady velmi důležité, protože způsob komunikace přes fejs nebo instagram přináší možnost seznámení se téměř s kýmkoliv, hlavně tím způsobem, že někdo (většinou žadatel o pohlavní azyl) napíše osobě, která v jeho mysli figuruje v roli "poskytníka" nebo pošle zprávu, která nemusí být ani příliš květnatá, často stačí třeba jen, "sex?" nebo smajlík, popřípadě "pozdrav", což je takové to debilní zamávání nakreslenou rukou.

Průšvih je ale v tom, že očekáváme epistolografický záchvat od někoho, kdo nemá vůbec žádnou chuť něco psát nebo sepisovat, už třeba jen z toho důvodu, že "co je psáno, to je dáno", může to být použito jako důkaz proti dotyčnému, že projevil zájem o něco, o co zájem projevovat neměl. Současně, když někomu "napíši", může to být bráno i jako projev jisté slabosti, protože se u někoho, kdo o to vlastně ani nestojí, doprošuji pozornosti a to zrovna v době, kdy nejvyšší metou pro kohokoliv je absolutní samostatnost a nezávislost.

V dobách, kdy byly sepisovány literární vzory pro pozdější Erbenovu báseň Svatební košile se častokrát stávalo, že "vandrovali vandrovníci" do zahraničí, stejně jako se později z republiky, plné nažhavených komoušů emigrovalo a vandrovník se často v zahraničí "zapomněl" nebo si tam našel objekt volání svého srdce a průšvih, který se později projevil hlavně tím, že NENAPSAL své původní vyvolené, ani se u ní neobjevil, byl v podstatě podobný, jako kdyby při výkonu práce umřel nebo byl zabit a byl v cizině pochován.

Je proto celkem jedno, jestli Panna čeká na svého milého a čeká marně, protože je milý po smrti nebo je poznamenán náhlou ztrátou původního zájmu (na tom bohužel není nic nadpřirozeného), průser je v tom, že Panna je tvrdohlavá, nic nedělá, jen vysedává v koutě a vytrvale čeká. Už má našitou plnou truhlici svatebních košil, v modlitbách tráví dlouhé noci - a teď je zásadní otázka - může si zvolit někoho jiného? Může si najít náhradníka za původního mistra zvuku, který ji ukecal a ukolébal sladkou řečí a květnatými sliby?

V zásadě by si mohla najít někoho jiného, ale ouha, musela by hledat, musela by pro to něco udělat - a to se jí očividně nechce. Raději volí lehce nahnilého umrlce, který ale sám za ní přijede, což je pro ni asi lepší varianta, než kdyby pouze "napsal" a někam ji odveze a zařídí všechno ostatní a ještě o ni projevuje zájem, když má různé kontrolní (i když lehce kontroverzní) otázky, jako: "Co to máš, má milá, za pasem?" "Občanku a průkaz pojištěnce s sebou vzala jsem."

Nesoběstačná umanutost, která možná ustoupí až, když je život v nebezpečí a nesamostatnost, která se nejvíce projevuje právě v partnerských vztazích, to všechno jsou jedny z mála bolestí i současné doby. Filosofové a přemýšliví lidé si často kladou otázku, jak to ti nahoře vlastně dělají, že s takovou lehkostí a elegantním šarmem ovládají milionové davy, které skáčí přesně podle toho, jak vrchní strejda píská. Můžete o tom občas popřemýšlet i vy. Erbenovy Svatební košile vám mohou být v tomto směru docela zajímavou inspirací. Pohnul se obraz na stěně a vykřikla panna zděšeně. Avšak i když se sama pod obrazem své vlastní situace zhrozila, oslyšena zůstala a dál poslouchala toho svého debila.

Ve videu níže uvedeném je výše uvedený text ve zvuku, čili je to namluvený na video.

 

Kdo koho by asi vyhodil od zkoušky?

Inu, to nezáleží ani tak na vědomostech, ale každý si dovede představit, že od jakékoliv zkoušky může vyhodit pouze a jedině zkoušející zkoušeného. Čili, když řeknu, že bych pana Bumbaláska vyhodil od zkoušky, kdybych byl zkoušející a on mi jako zkoušený řekl něco, s čím právě nesouhlasím, tak jsem vyslovil tak velkou pitomost, jakou si jen málokdo dokáže představit.

Vůbec nechápu, jak může člověk, který nevládne ani výrokovou logikou zastávat jakoukoliv zodpovědnou funkci, například funkci ekonoma... Navíc se jeho výrok podobá spíše urážce, než vyslovení nějaké zvláštní moudrosti, nad kterou by člověk zůstal stát s otevřenou hubou.

Navíc, netřeba snad zdůrazňovat, že tento stát kromě Bruselu, vede hlavně Andrej Babiš, ať už se nám to líbí nebo ne a zatím to nevypadá, že by ulicemi táhly zbídačené houfy žebráků, v jejich čele by stálo třeba klasických 27 rytířů a pánů a dalších našich představitelů a veřejně by všichni volali po svržení vlády nebo alespoň po menší defenestraci.

Ekonom hrozí dopředu - a má své pevné vize, jak blbě dopadneme, vidí to jako jasnovidec, velký mág či kartář, ani se nedivím, proč se tolik lidí vysmívá jasnovidectví, když nakonec vždycky dopadne všechno úplně jinak. Takže, dobře, budeme si dávat pozor na jakékoliv ekonomické prognózy, ekonomové nedovedou ani pozdržet inflaci a jediné co dnes vědí, pokud mají nějaké zkušenosti přímo s ekonomikou je to, že se dnes už nevyplatí do ničeho investovat, protože platí heslo - Dnešní investice - zítřejší průser.

Čili se opět ocitáme ve žhavé současnosti - protože pracuji jako životní poradce nejenom ve vztahové rovině, ale i v rovině celkové komunikace, spokojenosti a v oblasti dosažených úspěchů, dám vám opět jednu předvánoční radu prakticky zadara - mnoho lidí se v minulosti zamýšlelo nad tím, jak si uchovat peníze, k nimž se dostali, ať to bylo díky dědictví nebo díky restitucím, popřípadě je dostali díky vyplacení pojistky za úraz (což je zvláštní kombinace - člověk získá peníze třeba díky tomu, že dostal silný úder do hlavy, jak s těmi penězi asi naloží?) nebo kradli železo, popřípadě kopírky, prodávali topné oleje jako naftu, popřípadě investovali do prodeje pražských domů cizincům nebo našli ztracenou miliardářovu šrajtofli, prostě těch možností, jak v minulosti někdo získal prachy je celá nekonečná rozpadová řada, to nyní neřešíme, ale řešíme problém, jak ty prachy někam ulít nebo jak je investovat, aby nám jenom neprotekly mezi prsty jako celý náš život.

Nejrozumnější investice nebo spíše pojištění finančního majetku je nákup zlata. Zlato má stále jednu a tu samou hodnotu, hrudka zlata reprezentuje barák nebo auto nebo drahý foťák, computer či jiný výrobní nástroj, je celkem jedno za jakého je to režimu, kdo je zrovna u moci nebo jaké vládne kromě vlády počasí.

Zlato předpokládá pouze jediné - že přeživší lidé zůstávají v tradiční společnosti, kde vládne ekonomika, politika, náboženství a etika, čili čtyři základní lži, kterými se tato společnost řídí už dva tisíce let. Potom je "investice" do zlata asi nejvýhodnější, protože peníze jsou jenom potištěné papírky, zatímco pozemky, domy a baráky vám může vzít revoluce, popřípadě zemětřesení - a tomu se raději ani moc nesmějte, protože celá řada "chytrých" podnikatelů investovala své peníze do koupě pozemků v zahraničí a co se nestalo? Voda je vzala. Nebo voda a zemětřas. K tomu bych dodal, že absolutně nechápu, jak si může jakákoliv vláda nechat uniknout pohádkové zisky díky chytrolínům, kteří si odstěhují své firmy do daňových rájů? Proč jsme se sami nemohli stát daňovým rájem, kam by se naopak stěhovali podnikatelé z celého světa, i z Panenských ostrovů a jiných daňových letovisek?

Samozřejmě, když budete investovat do fabrik nebo do zásob jakéhokoliv materiálu, tak se hned najde nepřátelsky naladěný spolupracovník nebo "společník", který vás přivede k bankrotu a fabriku do insolvence a skončíte s dluhem několika miliónů a budete rádi, když vás nakonec nezavřou.

Rozumné řešení je v současné době pouze jedno - neivestovat, naopak, snažit se všechno, do čeho už bylo investováno, prodat a nasadit ekonomickou politiku "po nás potopa". Je to asi jedná možnost, jak nepřijít o jakoukoliv dřívější investici. Čili ještě jednou - pokud jste před deseti lety investovali do koupě domu nebo pozemku či fabriky, je právě nyní nejlepší doba a nejvyšší čas, pokusit se dostat své peníze z původně kdysi výhodné investice zpátky. Bohužel asi zjistíte, že máte sice byt v Praze, nebo máte dům a pozemek, popřípadě máte cokoliv, co je z určitého hlediska "prodejné", ale nemáte peníze, které potřebujete a které ještě platí a navíc pravděpodobně i zjistíte, že cena toho, do čeho jste investovali šla dolů, popřípadě, že máte na krku neprodejnou nemovitost nebo těžko prodejný barák. Ještě to sice není až taková katastrofa, že byste museli platit za udržování něčeho, co nikdo nechce ani zadarmo, ale už se to té situaci začíná podobat.

Nevěřte číslům o ekonomickém růstu, jestli si někdo během rozhovoru pohazuje nebo žongluje s čísly, vyššími než 2 nebo 3%, tak už je pomalu na úrovni lidového vypravěče nebo baviče.

Takže, pokud se týká ekonomiky, tak bych asi v současné situaci nikoho nekritizoval za kroky, jejichž plný význam a pozadí nevidím a docela chápu, že při určitých ekonomických transakcích je dobré, když "podnikateli" nevidíme na prsty, protože, kdyby například Kellner prováděl všechny své kroky a transakce, jak se říká "transparentně" a s otevřeným hledím, tak kdoví, kde by dnes seděl, jestli by to byl vrchol slávy nebo by se ocitl v nějakém jiném prostředí. Ale to jsou všechno naprosto obecné zásady, kterými se řídí jak světová politika, tak i světová ekonomika a je divné, když to zjevně nechápe někdo, kdo se v ekonomice pohybuje jako expert.

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/