Miliarda chvilek - 17. listopadu 2019

Letnou mám za rohem, takže jsem včera, čili v sobotu ráno, když jsem vylezl na ulici, mohl pozorovat mnoho lidí, doslova mraky lidí, jak proudí ze Strossmayerova náměstí třídou Milady Horákové vzhůru na Letnou. Letná je kopec v Praze 7, nad Vltavou a nad Revoluční třídou (my jsme v Praze samá třída, občas i dělnická třída) na kterém se, úplně nahoře často konala různá shromáždění lidu, za bolševika jsme tam museli slavit první máj, lásky čas (často jsem navrhoval, že bychom to mohli slavit pomocí tantrických meditací nebo maithunou, ale nikdy to neprošlo, člověk je asi jediný tvor na světě, který je fascinován sexem a přitom z něj má živočišný strach).

Možná i při demonstraci miliardy chvilek, jde ve své nejpodstatnější podstatě o projev potlačeného sexuálního pudu, což se snadno stane, když třeba mladík dlouho nemůže sehnat holku na šukání, tak mu z toho lehce jebne a buď založí politickou stranu nebo hnutí, popřípadě začne organizovat protestní akce. Kdyby byla možnost, jako třeba v případě jistého Uljanova, kdysi dávno v Rusku, tak spustí rovnou revoluci. Třeba pod heslem, když se kácí les, tak lítají třísky.

Proč to píši - hlavně proto, že jako životní poradce, nevidím v podobných akcích žádný smysl. Demokracie má mnoho úskalí, jedním z nich je to, že si můžete říkat prakticky co chcete, můžete zpívat protestní písně, můžete vyzývat druhou (oslovenou) stranu k dialogu, můžete šaškovat od rána do večera - a nemusí to mít vůbec žádný efekt. Vlády rozhodně nebudou odstupovat na popud vřískajícího davu, pokud máte dojem, že bolševici opustili svá vyhřátá místa ve vládě, protože se zalekli cinkání klíčů od bytu, tak jste na tom asi hodně špatně.

V osmdesátých letech proběhly tiskem fotografie, jak kolumbijská a americká policie zajistila pašeráckou dodávku kokainu do Spojených států v ceně několika desítek miliard dolarů. Odposlechová služba zaznamenala rozhovor dvou drogových bossů.

"Tady Fransecko, zdravím, jak se máš, Carlosi?"

"Ale, docela to jde, jo, tu poslední zásilku nám zabavili."

"Hm, to je mrzuté. A co rodina? Dostal se kluk na školu?"

Koncem osmdesátých let byly zisky drogové mafie vpravdě nepředstavitelné, mnoho se také mluvilo i o tom, že souběžně šly nahory zisky Vatikánské netransparentní banky, která fungovala jako pračka peněz. Situace se nakonec vyhrotila až tak, že vatikánští mocipáni nevěděli, co s prachama a tak se rozhodli koupit si tehdejší východní blok, do kterého patřila i Československá republika a Sovětský svaz. Jestli si ještě pamatujete na turistického papeže Vojtylu, Jana Pavla II., který rád mluvil cizími jazyky a rád cestoval - a jeho cesty měly také jistý účel - mluvil v různých státech s různými disidenty (málem jsem teď napsal dementy) a vybíral mezi nimi zchudlé odpadlíky, kterým potom Vatikán posílal těžké prachy, aby si mohli kupovat sídla a drahá auta - z jednoho prostého důvodu - vládne vždy ten, kdo má peníze. Nejbohatší velí. Zrovna tak jako poslední zhasíná.

Česko tenkrát ještě běželo na finanční zdroj, který představovaly válečné reparace, ale poslední prachy, které bolševici takhle zadara dostali, končily v roce 1989. Co dál? Komunističtí šéfíci byli postaveni před jednoduchou volbu, buď budou na konci roku viset na ulicích na kandelábrech nebo každý shrábne pár milionů (v českých korunách, ne chvilek pro demokracii) a změní se v úspěšné podnikatele. Čili půjdou od válu. Bez výjimky zvolili druhou možnost. Nechali davy cinkat klíčemi a rychle si pakovali do ruksaků osobní věci z psacích stolů a kanceláří a tiše mizeli, většinou do svých baráčků a chaloupek na venkově.

To už do politického katapultu usedal Havel s přilbou na hlavě a první sprejeři stříkali v noci na domy nápisy Havel na hrad!

Uplyne necelých třicet let a zničehonic se objeví nějaký pobuda z ulice, kterého sice může platit pan Někdo nebo jakákoliv světská mafie, ale ať už je to kdokoliv, rozhodně se nemůže ani přibližně rovnat Vatikánu zlatých osmdesátek a chce změnit sestavení vlády, které je výsledkem demokratických voleb. Nemusí se nám to líbit, ale pokud se dostaneme do role voliče, který nesouhlasí se svými vlastní názory, tak budeme vypadat trochu divně.

Neříkám, že s nadšením souhlasím s dnešní vládní sestavou, mám tisíce výhrad a nešetřím ironií, občas i sarkasmem, ale pokud si položím otázku, co a jak mohu udělat pro to, aby se dnešní sestava změnila, chci řešení dosáhnout rozumem, ne nějakou fyzičkou a tím, že budu vyhrožovat, že s nespokojeným lidem vytáhnu na barikády. Abych si nepřipadal jak partyzán za první okupace, který jde demonstrovat do ulic proti okupantům.

Ano, máme se bídně, jsou v naší společnosti katastrofální třídní rozdíly a ekonomické nesrovnalosti, musíme dodržovat zákony, které už samy o sobě jsou jako za trest a pokud budeme mluvit o jakési obecné "životní úrovni", tak se u toho začneme zakoktávat, nikdo neví, kdo podepisuje smlouvy s vietnamskými a čínskými obchodníky a jak tyto smlouvy zní, ale rozhodně nic nevyřešíme tím, že se sejdeme na Letné a budeme v Praze zdržovat dopravu.

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/