Téměř až humorný nadpis. Proč? Protože hloupější otázku jsem v životě neslyšel. Možná snad, když jsem jednou seděl v autě v jednosměrce proti směru a policajt se mě ptal, jak jsem se tam dostal… (vyrostl ze země)… leč zpět k otázce, „můžete mi říct něco z minulosti?“ – trochu jsem se nad tou otázkou zamyslel a řekl si, když tuto otázku uslyšíte, co si představíte? Pacienta u doktora? Zhroucenou paní u psychiatra? Uchazeče o pracovní místo před přijímací komisí? Řidiče auta u výměny oleje? Ano, může tam zaznít otázka či výzva, řekněte mi něco o minulosti nebo z minulosti, ale vždy se táže ten, ke komu přicházíme s žádostí o pomoc či radu, čili neptá se zákazník. Výjimkou je kartářka nebo kartář, popřípadě astrolog – v tomto (a jedině v tomto) případě přijde někdo, kdo chce něco prokonzultovat a zeptá se: „Můžete mi říct něco z minulosti? Jestli jsem vdaná nebo ne, jestli žiju u rodičů, jestli mám děti, popřípadě kolik dětí mám? Já jenom, abych se přesvědčila, že nejste podvodník…“ U nikoho jiného se zákazník nepřesvědčuje, jestli je podvodník nebo ne. Paní XY přijde za doktorem a doktor se  ptá: „Už jste někdy něčím podobným trpěla? Měl někdo ve vaší rodině podobné příznaky? A odkdy máte tu úpornou zácpu? Byl někdo z vašich příbuzných v psychiatrické péči? Spáchal někdo z příbuzných sebevraždu? Ještě ne? A čím si to vysvětlujete? Máte alergii na dibenzyloxisalicylovou kyselinu? Alergii na léky? Jaké jsou další příznaky vašeho trápení?“ A vy povídáte, vyprávíte, doslova verbálně rozkvétáte, po hodině rozhovoru specialista řekne: „No tak zkusíme tyhle prášky, při úporných bolestech se vemte raději dva a ještě vás pošlu na tomografii a rentgen. Přijďte se mi ukázat příští měsíc.“ Čili vám řekne to samé, co by vám řekla i cvičená opice, kdyby uměla mluvit.
O den později paní XY přijde ke kartářce a kartářka se zeptá: „Co vás trápí?“ „No, to byste měla poznat, ne? Můžete mi říct něco z minulosti?“ Tady debata trochu ustrne, protože, ruku na srdce, kdyby paní XY vybafla na doktora, aby jí řekl něco z minulosti, tak v lepším případě se s ní MUDr. rychle rozloučí (nebudeme se navzájem zdržovat) nebo senaci skončí výkřikem: „Další, prosím!“ Na to, aby doktor určil diagnózu (ve složitějších případech často špatnou), studoval šest let a vsadím se, že žádný z nich se nenaučil číst něco z vaší minulosti – a to je doktor.
Nejblíže kartářskému řemeslu je všeobecné poradenství a psychoterapie. Jsou v životě situace, kdy je dobré prohodit pár slov se „šamanem“, ujasnit si jaké mají ostatní názory na mě, jaké mám já názory na ostatní, v čem se mohu mýlit, čili přehodnotit své současné názory a motivace… už jsem několikrát vyprávěl, jak kdysi dávno u mě někdo zazvonil, otevřel jsem dveře a tam stálo asi deset černochů, mužů i žen a že by rádi se mnou pohovořili, tak jsem je pozval dál a oni říkali, že jsou odkudsi z Afriky a že je u nich zvykem vždycky čas od času zajít za kmenovým kouzelníkem a pohovořit o životě, tak jsem jim řekl, že vykládám tarotové karty, ale netančím přitom kolem ohně, jestli je to nebude traumatizovat, oni na to, že je to OK a potom jsme si povídali o všem možném, oni, že jsou tady v Česku na praxi a přetřásali různé plány do budoucnosti, koukali jsme se do karet, k něčemu jsem jim říkal, že jsou na to dobré karty, na jiné nápady, že se to v tarotech jeví jako kravina, jim se líbily magické tarotové obrázky - a o tom to asi je. Na minulost se neptal žádný z nich, totéž jsem zažil, když jsem vykládal karty v Malešicích asi pro tři sta Číňanů, kteří zřejmě patřili k jedné rodině a všichni se celkem rozumně ptali na budoucnost, jestli za nimi přijedou další rodinní příslušníci. Nikdo se neptal na minulost, takže to bylo celé na téma: „Aj, aj, vidím Kung-Prahu-Tao-Čing, město veliké, jehož čchi a sláva hvězd se dotýká, no, dnes už jsou tady, myslím, skoro všichni. Takže se můžeme těšit na druhou rodinu…
Každému z nás něco vrtá v hlavě, každý má plány na nějakou drobnou změnu – a od toho byl buď kmenový kouzelník, šaman nebo nějaká čarodějka, jako autorita nebo „zkušený stařec“, posel z budoucnosti – a za ním (nebo za čarodějkou, vědmou, kartářkou, bylinkářkou, zaříkávačkou) mohl kdokoliv přijít a diskrétně se zeptat, prosím vás, trápím se tím už několik let, vychází mi v kartách, že jednou dostanu Oscara? Jak asi začínáte tušit, ne vždy jsou odpovědi na otázky klientů uklidňující a kladné. Kolikrát za mnou přišla moderátorská hvězda s otázkou, jak vypadá budoucnost její kariéry – vytáhněte si kartu – Věž. Potom musí být vykladač tak trochu diplomat. Stalo se mi to už asi třikrát, tedy ne v tom smyslu, že by ta Věž, která znamená konec kariéry, vyhazov, zítra už nechoďte, padla na moji budoucnost, ale vyšla pro lidi, kteří se tomu mírně řečeno vzpírali, to je nesmysl, zrovna teď, v pondělí jsme se radili na dalším postupu ohledně nového formátu – a já říkám, ale připravte se na to, že to bude už bez vás. Nebo, kolikrát jsem musel vyslovit větu, ne, Jágr si vás opravdu nevezme… někdy mi to až přišlo líto, chtělo to prostě víc Jágrů, zvláště když s tím už počítala celá rodina a spolužáci, sousedé – jak říkám, často musí být vykladač karet více obratný psychoterapeut, psycholog, sexuolog a motivační kouč, než mutant, který vidí do minulosti. Minulost neexistuje, jedině ve vaší mysli – a navíc, nikdo už naprosto objektivně neposoudí do jaké míry si pamatujete reálnou skutečnost a nakolik jsou vaše vzpomínky jen shlukem bludů a nepravd. Budoucnost rovněž neexistuje, místo budoucnosti máme v hlavě nanejvýš tak vágní, neurčitou představu a touhu něco uskutečnit. Někdy ani to ne. Jediné, s čím můžeme pracovat je současnost a nejbližší budoucnost a k tomu nám slouží zdraví a geneticky daná, zděděná inteligence. To jsou základní pravdy o lidské existenci, takže vydat se s připravenou tisícovkou za kartářkou s rafinovanou otázkou: „A můžete mi říct něco z minulosti..?“ se nedá považovat ani za znak vlastní inteligence. Bohužel. Musím to říct, přestože vím, že se hodně lidí bude na mě zlobit. Buď je hloupý klient, který věří v nadpřirozené schopnosti, před nimiž se občas skloní i přírodní zákony nebo je hloupá kartářka nebo kartář či astrolog, pokud tvrdí, že vidí minulost. Jakž takž mohou vidět nanejvýš svou vlastní minulost, ale to asi tak všechno. A ještě s výhradami, jak už jsme si řekli…
Moment, zvoní mi mobil… aha, klientka se ptá, jestli jí mohu říct něco z minulosti… no, proč ne? Právě jsem dopsal zajímavý článek pro argoni.com…

Raven