AHS - 07. listopadu 2019

Většina z vás asi nebude vědět, ani tušit, co znamená zkratka AHS, ale když prozradím trochu víc - American Horror Stories, tak se mnozí plácnou dlaní do čela, až jim zůstanou brýle na chvíli viset ve vzduchu, protože nastane takzvaný "aha-efekt", patřící do psychologické kategorie rozpomínání si, uvědomování si dané situace, popřípadě "prohlédnutí", porozumění, pochopení souvislostí, nahlédnutí pod povrch a tak dále, asi už máte dojem, že víte, o čem mluvím.

AHS je televizní série mistrných amerických hororů, v nichž hrají stále dokola ti samí herci, což je docela zajímavý nápad, trochu to připomíná staré špatné časy za mazaného bolševika, kdy u nás bylo asi pět herců, kteří "hráli" stále dokola a taky zahráli úplně všechno a taky to byl horor.

Teď je zase horor, že nás Piráti s velkým P dostali do velké P, protože, když někdo sledoval AHS přes počítač a viděl už třeba třicet nebo čtyřicet dílů, tak nedávno čerstvě zjistil, že to nefunguje, stejně jako nefungují ani další seriály, že prostě nefunguje nic. Klikni zde - a uvidíš NIC.

Nic. Nicméně, Piráti nám slibovali zábavu. Dejte lidem chléb a hry. Hry jsou v prdeli, chleba se asi od Pirátů nedočkáme. Kdyby na začátku své politické kampaně slibovali Velké Zklamání, tak by se dalo říct, že svůj slib splnili. Takhle, k tomu bych ještě dodal, že mě nezajímá žádné ekonomické vysvětlení, autorská práva - polní práva, je mi jedno, jak by to fungovalo, za bolševika to fungovalo, zpěváci zpívali kradené melodie, filmaři natáčeli kradené náměty a všichni jsme se bavili. Takže tohle jaksi Pirhaňové nezvládli.

Proč o tom ale píšu, v podstatě mi to visí u prdele, pro sebe si řešení vždycky najdu, ale je zajímavé, že 17 let jsem měl na autě značku AHS, přesněji AHS 94 88, bydlel jsem na Praze 8, tohle auto byl můj osmý vůz, osmičky a sedmičky mě doslova pronásledují celý život, teď bydlím na Praze 7, číslo domu je 7, dnes jsem vstával v 7 hodin ráno, v kapse mám sedm stovek a tak dále a dále až do ztráty vědomí. AHS se dá také rozdělit na "áčko", jako označení kvality (majitele vozu) a HS je přece naše vynikající známá Hadí Síla. A zase jsme doma.

Jasně, jsou to možná blbiny, ale když se naučíte tímto způsobem hledat kolem sebe různé souvislosti nebo jevy, které si sami budete dávat do souvislostí, začnete mít přesnější odhad budoucnosti. Není na tom nic mystického, ani nadpřirozeného, prostě si to zkuste a uvidíte. Splníte jen určitý princip hry, který je zakódován v každém lidském mozku. Předpokládám, že většina z nás nezápasí s kreténismem, idiocií nebo debilitou, ani netrpí žádnou pozoruhodnou poruchou osobnosti, čili ani nevěří ve vlastní nadpřirozené schopnosti.

Chci jen lehce upouzornit na to, že si můžeme vytrénovat svou vlastní mysl podle obecně platných pravidel, která již kdysi dávno definoval legendární psycholog a fyziolog I. P. Pavlov. Rozsvítíme žárovku a začneme slintat. Pokud nenastane případ (jak jsem již o tom psal), že stiskneme spínač a žárovka praskne.

Dnes by měla narozeniny moje hloupá matka. Říkám "hloupá", protože ctím zásadu "de mortuis nil nisi bene" a nechci ji nijak urážet. Současně se snažím ctít pravidlo boje za pravdu až do hořkého konce. Myslím, že takové seky, kterými se moje matka probíjela životem, by nikdo nevymyslel, ani po důkladné ráně do hlavy, ale ona to bude mít v sobě asi celá ta rodina, ze které pocházím (a s tím už nic nenadělám).

Pamatuji, jak jsem jednou s matkou seděl u ní doma, protože jsem jí vždy pomáhal sundávat, prát a věšet záclony, jinak by zákonitě spadla ze štaflí a vypadla z okna v pátém patře bez výtahu v Petřínské ulici. Hovořili jsme o blbostech, vážnější témata jsem raději vynechával, abych se zbytečně nenechával uvádět v úžas a máti najednou pravila: "Založila jsem si penzijní spoření, je to takové připojištění k důchodu, takže až umřu budu tam mít peníze na pohřeb, nechci, abys s tím měl nějaké výdaje."

Kdybych už tenkrát, před mnoha a mnoha lety věděl, jak to dopadne, tak bych asi z toho okna rovnou skočil sám. Za sedm nebo osm (zase ty sedmičky a osmičky) let nato máti onemocněla, samozřejmě přišla nejenom jedna, ale hned nato i druhá mozková příhoda, pak nějaký čas pobývala v Motole (neznám nikoho, komu by Motol pomohl, spíše naopak) a potom, abych to zkrátil, když zemřela, tak vyšlo najevo, že celé to své slavné spoření na pohřeb napsala na svého bratra, který se zřejmě krátce předtím díval na již vzpomínané americké filmy, zřejmě přímo na Sbal prachy a vypadni, takže prachy sbalil a od té doby jsem měl možnost bavit se pouze s jeho advokátkou. Ocitli jsme se u soudu, který jsem projel, odvolal jsem se, projel jsem druhý soud, takže jsem nakonec za pohřeb své slavné matky, včetně soudních výdajů musel zaplatit šedesát tisíc.

K výročí narozenin mé matky (nar. 7. listopadu 1928) mám nutkání prohlásit pouze jediné - kdyby tenkrát ti pitomci (myslím babičku s dědou) použili gumu, mohli jsme si ušetřit nepředstavitelnou hromadu starostí.

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/