Nové horoskopy - 31. října 2019

Čerstvé a stále nové, týdenní a současně partnerské horoskopy najdete úplně dole na této stránce, když kliknete na odkaz na web "otevrena.cz".

Včera jsme si řekli, jak nesnadno se hovoří o naší práci na veřejnosti, protože většina našich klientů si přeje zůstat stranou všeobecného zájmu, ve sladké anonymitě a zvláště pak slavnější, až nejslavnější z nich nijak netouží po jakémkoli zveřejňování svého případného zájmu o esoteriku. On po tom v podstatě netouží nikdo, stejně jako se nikdo nechlubí, že chodí pravidelně na psychiatrii nebo, že se právě vrátil z V.I.P. ústavního pobytu v blázinci, kde byl na protialkoholní léčbě. Teď ještě zbývá zvládnout ty nešťastné drogy a bude čistej. Slavní neradi vystupují jako slabí a nevědoucí, co mají sice dost peněz, ale dobrou radu potřebují jako sůl.

Proto taky, když se sejde skupina profesionálních esoteriků, tak o překot radí jeden druhému, ale dohromady vypadají, jako že by pár dobrých rad taky potřebovali.

Když jsem byl mlád, tak jsem často jezdil na svou babičkou z otcovy strany do malé, téměř nepatrné vísky na Moravě. Babička bydlela se svými dvěma dcerami v malebné chaloupce na kraji lesa. Prostě jste vyběhli z vrat a po několika přískocích jste se ocitli na začátku klasického moravského lesa. Potom vedla cesta do vrchu, na Kalvárii, ale už to byla lesní cesta, pokrytá vrstvou jehličí a po ní se vyšlo až úplně nahoru, hustou trávou zarostlý velký palouk. Bylo to romantické, zvláště potom v noci za svitu měsíce. A kolem Novu za svitu baterek.

Jeden dobrý fotrův známý byl i všeobecně známý jako "černý lovec", pytlák, zkušený znalec lesa, který ulovil, cokoliv si zamanul a s ním jsem se často dával do řeči, občas se u nás zastavil a diskutovali jsme na jakákoliv témata o životě a smrti, jeho zajímala filosofie, i když moc do školy nechodil, ani si nepamatoval, kde v těch místech byla školní budova, ale uměl dokonale líčit pasti, třeba i na divoké prase nebo na hajného, bezhlučně střílel ze samostřílu i z brokovnice a lovil pstruhy holýma rukama.

Vydali jsme se na procházku podél potoka a Venca jen tak mezi řečí vlezl do vody, rukama chvíli šátral pod břehem a už vytahoval a vyhazoval do trávy jednoho pstruha za druhým. Nejdřív musíš pstruha opatrně nahmatat, pomalu ho objedeš rukama, jako kdybys ho hladil a když máš jednu ruku na jeho hlavě a druhou na ocase, tak obě ruce prudce stiskneš, on ztuhne a ty ho rychle vytáhneš ven. Naprosto jednoduché. Za chvíli se v trávě na břehu válelo pět nebo šest urostlých pstruhů, Venca je skrz jednu žábru a otevřenou tlamu navlékl na prut a celý hrozen pstruhů schoval ve křoví. Když jsme potom šli domů, pstruhy jsme vzali s sebou a babička nám je udělala na másle. Párkrát jsme naše lovecké eskapády fotili, ale jistě každý pochopí, proč se zrovna tyto fotky nikdy nestaly ozdobou veřejných výstav a končily v soukromých sbírkách. Stejně jako stovky dalších unikátních snímků, jako když jsem například fotil nahaté baletky (ze známého baletního souboru), jak tančí a přitom čurají. Člověk, když něco dělá, tak přijde na zajímavé nápady a pokud jsou opravdu zajímavé a originální, tak většinou nesnesou zveřejnění. Stejně jako když jsem jednou fotil uloveného a samozřejmě i chráněného, i když asi dost špatně, žraloka, tak to bylo jen pod podmínkou, že si tu fotku nechám pro sebe a nebudu ji cpát někam na World Press. Což je asi celkem pochopitelné, že jo...

V noci, zvláště potom když byl měsíc blízko úplňku, to v našem lese vypadalo jako v divadle. Světlo měsíce je, jak všichni víme, polarizované, čili kmitá pouze v jedné rovině, je to dáno tím, že je to vlastně sluneční světlo, které je odražené od Měsíce a nejsou v něm tedy správně vidět barvy a všechno vypadá, jak ukradené z márnice. Šli jsme s Vencou na procházku a Venca přitom stražit oka na zajíce a vysvětloval, jak postupovat při ilegálním odchytu srnky nebo jelena. Říkal jsem si, že kdybych to věděl, tak jsem to tak dělal už dávno.

Když jsem tak nad tím přemýšlel, dospěl jsem k závěru, že každý člověk se určitým způsobem prezentuje na veřejnosti a před známými, ale současně má i svou vlastní, skrytou (téměř měsíční) tvář, o které zpravidla nikdo skoro nic neví. Kdyby se dejme tomu někdo vytrénoval v žonglování tak, že by byl naprosto nejlepší na světě, ale přitom by se s tím nikdy nikomu nepochlubil, tak by nastala taková poměrně dost paradoxní situace. My bychom si mysleli, že máme vedle sebe naprosto obyčejného Vencu, který vlastně ničím nevyniká, nedokáže na ex vypít flašku piva, jako třeba tady drobek Karlík, nemá černý pásek v judu, jako má náš Mirda, ani neumí zpívat jako naše Marta, ani nemá firmu na odklízení odpadků jako tady starostovic Oloušek, je to prostě Venca, občas je s ním sranda, když něco slíbí, tak to udělá, nikdy netrhá partu, ale je to normální, obyčejný kluk, jakých jsou na každé vesnici desítky.

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/