Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen 2019

Kdo by neznal knížku Povidání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka? Taky jsem tuto knížku jako dítě měl a rád jsem si ji prohlížel a když jsem se naučil číst, tak jsem si v ní i četl a jednou takhle si tiše čtu a prohlížím a najednou vidím, že v knížce chybí tři listy, tedy asi šest stránek, jeden příběh z knihy zmizel a zůstal jen nadpis, Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen, svátek republiky. Tak na to nechápavě čumím a moje pitomá matka mi začala vysvětlovat, že to musela z knížky vystřihnout, protože obsah tohoto příběhu není vhodný pro děti. Jaksi jsem to nechápal a nechápu to dodnes, jediné, co mi tak trochu došlo, že zřejmě šlo o nějakou propagandu zvrhlých, deviantních bolševiků, kteří se mohli posrat nadšením, když mohli dělat cenzuru, čili kontrolu, co kdo čte, na co se dívá a co si u toho myslí. A protože 28. října 1918 znamenal nejenom konec Rakouska-Uherska, ale i vznik "první republiky", čili státního útvaru, který bolševikům ležel v žaludku, přece jenom "první republika" byl svobodný stát, bez komunistického hnoje a sraček na botách, tak se zřejmě snažili vymazat 28. říjen lidem z památníčků a ze vzpomínek.

Což pro mě skončilo tím, že mi moje vydlabaná matka vystřihla tři stránky z Pejska a kočičky. Tragedie. Možná si řeknete, že to není možné, jak může být někdo tak debilní, ale správná odpověď zní, docela snadno, stačí se narodit s lehkým mentálním postižením.

Moje matka se nikdy nenaučila plavat, nenaučila se jezdit na kole, ani na koloběžce, neměla řidičák, s autem by se asi rozjela na všechny strany najednou, nikdy se nenaučila žádný cizí jazyk, nenaučila se ani pořádně psát (i když číst uměla, jak jsme si právě demonstrovali, ale to bylo asi tak všechno) a trochu se naučila vařit. Ale i přitom byla nebezpečná svému okolí, byla schopná pohroužit do dřezu s vodou celý opékač topinek, přestože byl stále zapnutý do sítě a několikrát málem sama sobě připravila kremaci při zapalování plynové trouby. Podobné nemehlo byl i její povedený bratříček, který se jednou z nadrženosti pokoušel o sebevraždu, strčil hlavu do trouby, pustil plyn a potom ji chtěl zapálit. Naštěstí jsme zrovna přišli domů, takže stačilo psychopata trochu profackovat a byl zase pár dní funkční. Bože, do jaké jsem se to narodil rodiny??

Moje matka celý život pracovala jako redaktorka, deset let dokonce jako šéfredaktorka v rakovnickém plátku Rozvoj, to už si asi málokdo pamatuje a potom pracovala v Rudém právu na poříčí. Protože neuměla psát a nikdy se psát nenaučila, tak se jí podařilo obohatit svět žurnalistiky takovými seky, že to svět neviděl. Celý život plodila natolik originální kousky, že by to bylo na román. Možná, že jedním z jejích "kousků" jsem i já, pomsta bolševické republice. Ale, jak říkám, i když psát neuměla, psala každý den, vyklepávala svými čtyřmi prstíky všemožné kraviny a možná to po ní i občas někdo i četl a dokonce potom vstoupila do jakýchsi autorských análů, kde je dodnes. V análu.

Když potom pracovala asi dvacet let v Rudém právu, zabouchla se do svého pracovního kolegy, nějakého Ilji Šetlíka, což byl napůl Ital a s tím potom dlouho chodila, zajímali se o umění a o literaturu, Ilja ji vozil do Itálie, do světoznámých galerií a chodili spolu po různých památkách a potom, když ho vyhodili z Rudého práva (to se stalo ještě za vlády šéfredaktora Oldřicha Švestky) a Ilja šel pracovat jako jeřábník a potom také i s celým jeřábem na stavbě spadl, taky mu ve vzdělání trochu chyběla fyzika, tak mu moje matka dávala prachy a občas ho vzala domů na oběd, sama se rozvedla a milého Ilju si vzala za svého druhého manžela. Ilja rád jezdil autem, jeho vášní bylo kroutit volantem a sbírat dámské boty na vysokém podpatku, ale tím se nám nikdy nechlubil. Když potom zemřel, tak jsem matce pomáhal vyklidit jeho byt na Smíchově a trochu mi v hlavě vrtalo, proč má skříně narvané dámskou obuví na supervysokých podpatcích? Nicméně celou řadu z nich používáme při focení dodnes.

Jednou jsme se čirou náhodou dostali s matkou do diskuze o tom, jak si lidé neváží knížek. Že knížka je něco skoro posvátného a matka říkala, že si nikdy v knížkách ani nic nepodtrhávala a že vždycky dávala pozor, aby kniha zůstala neporušená, na to jsem se jí lstivě zeptal, co by říkala na to, kdyby někdo z knihy vytrhl pár listů a ona na to, že to by už bylo skoro vandalství a že takového člověka by patřilo potrestat, tak jsem k tomu dodal, proč mi tedy z knížky o Pejskovi a kočičce vystřihla kapitolu o tom, jak slavili 28. říjen? Matka zbledla, zesinala, bylo vidět, že na to už dávno zapomněla, ale ne zase tolik, aby si na to v tuto chvíli nevzpomněla a začala řvát, že tenkrát byla jiná doba a vůbec, co jí to připomínám a že tomu nerozumím.

Rozumím, nerozumím, skutečnost je taková, že jsem se dodnes nedozvěděl, jak Pejsek s kočičkou slavili 28. říjen a s velkou pravděpodobností se to už nikdy nedovím. Rozumíte, když o své matce říkám, že to byla blbka, tak to nemyslím jako nadávku, ctím otce svého i matku svou, ale nemohu světu lhát, že moje výchova probíhala pod laskavým vedením dvou géniů, téměř zralých na Nobelovu cenu.

Ještě si připomeneme, co jsme asi tak zhruba dělali před rokem, kdy jsme ještě bydleli úplně jinde.

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/