Častá krůpěj i kámen proráží - 20. října 2019

Mnohokrát jsem řešil se svými klienty, studenty a žáky, stejně tak i s kolegy, kamarády, přáteli a známými, zda je lepší dopřávat si ve fitku co největší tréninkové dávky nebo postupovat podle rad a plánů zkušeného cvičitele. Ano, poznal jsem za ta léta těžkých bojů hromadu lidí, kteří nárazovitě prokazovali pevnou vůli, vždycky vydrželi houževnatě cvičit a meditovat třeba půl roku, pak na nějakou dobu odpadli a opět se do cvičení pustili, potom tady byli tací, kteří to po čase vzdali a už se ke cvičení a meditacím nikdy nevrátili a zbytek už delší dobu, třeba deset nebo patnáct let omílá naučený tréninkový a meditační systém, podle toho, jak si kdy vzpomenou, ale v průměru to je tak jednou týdně minimálně.

Pár lidí, kterým to cvičení docela šlo a třeba už předtím cvičili něco jiného, třeba jógu nebo klasickou kulturistiku či bodybuilding se po čase opět zaměřilo na něco jiného nebo se stali trenéry konkurenčních společností a systémů, nicméně, když jsem to tak všechno pozoroval a vyhodnocoval a kdo mě zná, tak ví, že jsem vždy otevřený a přístupný všemu, co má praktické výsledky, protože v česku umí mlátit hubou úplně každý, ale když má v benči zdvihnout třicet kilo, tak zkolabuje, přišel jsem k naprosto jednoznačnému názoru, že nejzajímavější efekty pro život vždy přináší vytrvalost, opakování a pravidelnost. I kdybychom to cvičení samo o sobě, víceméně flákali.

Když si občas, náhodně dopřejete větší tréninkovou dávku, tak je sice pravda, že vás to nezabije, dokonce vás to může i trochu posílit, ale jakýkoliv trvalý pozitivní efekt v tom většinou budeme hledat marně.

Nakládat si maximální tréninkové dávky, třikrát týdně třífázový trénink a mezitím si ještě jít trochu zasprintovat, to jsou všechno věci, které víceméně patří do pohádky mládí, kdy je občas v krvi zbytečně moc hormonů a člověk uvažuje víc pohlavníma žlázama než mozkem, no, je to prostě hezké a může se to na určitou dobu stát součástí dynamického života a dobrodružného poznávání reality, ale rozhodně to není řešení na celý život, maximálně tak na jednu třetinu a z perspektivy delších časových období přijdeme na to, že kdybychom vykonali jeden cvik denně místo padesáti cviků třikrát za den, udělali bychom pro sebe víc, takže, pokud ten jeden cvik denně dělal někdo, kdo patřil spíše k naší konkurenci, než ke spolupracovníkům, tak se z toho nesypou žádné body pro nás. Občas je dobré zapojit do hry kromě zkušeností také rozum.

Teď jsem si vzpomněl na svého, lehce dementního fotra, který se hned po absolvování povinné vojenské služby dal k profesionálním vojákům, čili se z něho stal zelený mozek a ten všechno v životě přepočítával na peníze. A protože byl přímo ukázková držgrešle, tak jsem se od něho nikdy v životě nedočkal žádné pomoci. Jednou v životě mě odvezl autem, když jsem potřeboval něco přestěhovat do míst, kam nic nejezdilo a to bylo asi tak všechno. A i to jsem mu zaplatil, aby nepropadal depresím.

Když jsem se vrátil z emigrace a neměl jsem kde bydlet a neměl jsem samozřejmě ani práci a zcela logicky jsem neměl ani peníze, tak mě nechal u sebe jednou přespat, druhý den mi řekl, že si jeho žena nepřeje, abych u nich byl, takže mi už dál pomoct nemůže, potom mě u sebe nechala přespat moje matka a druhý den mi řekla v podstatě to samé, takže jsem musel vypadnout a rok jsem se snažil udržet se tak nějak nad vodou, aniž bych měl pravidelný příjem, práci nebo abych dostal byť korunu na sociálních dávkách. To je věc, kterou si většina lidí kolem mě vůbec neuvědomovala a já vždycky uvažoval stylem, co bys, ty radile asi dělal na mém mistě, popřípadě jsem se na to rovnou zeptal, ale uspokojující odpověď jsem neslyšel nikdy.

Občas jsem v té době, když jsem vlastně vůbec nic neměl (a to mi bylo už 44 a potom, jak už to tak bývá, 45 let) zavolal fotrovi, jak se má a tak a on se mě vždycky ptal, jak mi jdou kšefty? Já vždycky odpovídal, jaké kšefty má na mysli, že teď jsem zrovna bez práce a žádné kšefty nemám, můžu nanejvýš tak něco psát (psal jsem do různých časopisů) a fotografovat (snažil jsem se prodával své fotky, ale to už byly poslední křečovité záchvěvy doby, kdy to ještě šlo, protože dnes, kdy fotky může na mobil sekat každý sopel z ulice, by se prodejem fotek už nikdo neuživil) a fotr se mě vždycky zeptal, a sype to? Já na to, že nevím, co by mělo sypat a fotr na to pravidelně odpovídal, no, hlavně, že to sype. Zazvonil zvonec a rozhovoru byl konec. Hlavně, že to sype.

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/