Ztráta času  - 19. října 2019

Dnes jenom stručně - největší  ztráta času je psát o ztrátě času. Čas je hned vedle zdraví nejvzácnější komodita, kterou dostáváme při narození do vínku, přesto se většina lidí chová, jako kdyby jim na čase nezáleželo a neradi se baví o svých vlastních chybách, jichž se při využívání času dopouštějí.

Ale pozor, nemám teď na mysli rozdělování lidí na ty, kteří žijí uvědoměle a pečlivě plánují každou minutu a když stojí ve frontě, tak se snaží stát rovně v nějaké jógové pozici, přičemž uvědoměle dýchají a v duchu si opakují anglická slovíčka z poslední lekce a lidi, kteří tráví každý večer v hospodě s ožralými kamarády, kde se už několik let opájejí fantaziemi na téma, co všechno budou dělat, až budou mít peníze a budou bohatí a slavní.

Spíše mám na mysli takové ty základní informace, které je dobré vědět už jenom proto, že když je víte, tak se můžete dostat do stavu, který já sám nazývám nebo označuji jako "uvědomělé prožívání chyb", to je stav, kdy něco děláte, ale nenamlouváte si, že za nic nemůžete, že vás k tomu svedli ostatní, popřípadě, že něco podobného už vlastně děláte naposled a potom se, přesně podle svých předsevzetí změníte ve svůj lepší obraz. Přestanete chlastat, típnete poslední cigáro, začnete se omezovat v požívání červeného masa a začnete praktikovat techniku mělkého dechu, abyste nevypouštěli do již tak dosti týraného ovzduší zbytečně moc kysličníku uhličitého. Ale nesmíte přitom huhňat, abyste se nestali zdrojem kysličníku huhličitého, ale to všechno jsou hlouposti, pitomosti, blbosti, prostě ztráta času.

Co je důležité vědět? Jaká jsou fakta, týkající se naší existence a potencionální ztráty času?

Vyjdeme z předpokladu, že když se zúčastníme jakékoliv soutěže, kde se měří čas a k našemu skutečnému času, který budeme potřebovat k určitému výkonu nám nespravedlivý sudí bude připočítávat jen tak, zničehonic třeba pět vteřin, tak žádnou olympiádu nevyhrajeme. A o to tady jde. Zřejmě to tedy nebude jen předpoklad, ale syrový fakt.

Takže, ještě jednou, každý člověk se rodí jako destruktivně naladěný predátor s dominantní vrozenou touhou někoho nebo něco ovládat. Tuto větu byste si měli opakovat každý den hned po probuzení, abyste pomalu, ale jistě začínali rozumět světu, ve kterém žijete. Dokonce i v nejednom svatém písmu se uvádí jako základní lidská charakteristika konstatování, že člověk je bytost od základů veskrze špatná.

Lidský mozek se vyvíjí ještě nějakou dobu po narození a vyznačuje se hlavně tím, že dokáže porovnávat a srovnávat prakticky cokoliv s čímkoliv. To je hrozně důležité, protože zvířata tuto schopnost nemají. Zvířata furt existují a jedou na pár logických úvah (to je blbý, uteč nebo kousni, to je dobrý, popadni to a uteč) a ani bohatá škála emocí, kterých jsou i jako zvířata schopná je nedokáže zdvihnout na lidskou úroveň uvažování. Proto definuji lidskou inteligenci (pouze lidskou a žádnou jinou), jako schopnost transformovat iracionální pocit udržení rovnováhy do racionálních (herních) systémů. Všechny hry, které existují a všechny vědní obory, které existují a v nichž se neustále porovnává levá a pravá strana rovnice, vznikly ze snahy logickými argumenty popsat stav rovnováhy. Provazochodec udělá špatný krok a řítí se dolů, vědec nevyřeší rovnici, takže nedokáže platnost své teorie. Vyhodí ho z Akademie.

Příroda sere na teorie, všechno, co se děje v přírodě, odsejpá podle přírodních zákonů, jejichž neznalost nikoho neomlouvá, ani kdyby to byl pánbůh.

Říká se, že člověk je tvor společenský, ale už jsem psal o tom, že v družných společenstvích žijí hlavně otroci, dělníci, vojáci, ozbrojené složky a chudé obyvatelstvo, zatímco ti, kterým se podařilo pronikavě zbohatnout, se hned klidí ostatním z očí (kdy jste naposledy viděli nějakého nechutně bohatého člověka?) a stávají se nedostupnými. Vnímáme to i podvědomě. Například rybáři loví, hlavně na moři, ve skupinách, málokdy vyjede na moře osamělý rybář, jako tomu bylo v románu Ernsta Hemingwaye Stařec a moře. Proto nás ten příběh zaujal a hned jsme si říkali, ty vole, jak to asi dopadne, když se jedinec, který na to nemá, vzepře pracovně společenským pravidlům a zákonům? Vydat se na moře s malou loďkou, se kterou by bylo dobré pádlovat tak nejvýš na dohled od břehu, ty vole, to je fakt frajer, na jeho místě bych už dávno sral bobky, zatímco on se rval a aspoň se dokázal vrátit živej, ty vole, fakt dobrej... Hemi dostal za vyvrcholení své tvorby Starcem a mořem Nobelovu cenu, ale ani si pro ni nejel, protože se zrovna pral s problémem, jak dosáhnout toho, aby měl právo na samotu. Takže, člověk je tvor společenský, prý...

Výchova - od čeho je výchova? K čemu je výchova? Jak jsme si řekli, člověk je predátor, dalo by se říct univerzální predátor, neustále přemýšlí o tom, koho by mohl ovládnout, co by mohl podle své vůle změnit, který strom by mohl porazit, koho by mohl zabít - a právě tady nastupuje výchova. Otázka, koho bych mohl zabít? se měni na - koho bych mohl beztrestně zabít? Je jasné, že společnost nebo společenství, skupina, tlupa, horda, organizace, mafie, gang nebo cech je silnější než osamělý, i když často docela romanticky působící jedinec a aby se členové skupiny zbytečně rychle nevyvraždili mezi sebou (i když i to se už v dějinách lidstva stalo nesčetněkrát), vymýšlely se "pravidla hry" a zákony. Odvozené z iracionálního pocitu rovnováhy.

V běžné současné společnosti se lidé nezabíjejí na potkání, ale nesmiřitelný antagonistický boj o jakékoliv prvenství v čemkoliv, probíhá i v našich demokraciích stále dokola. Ano, jak jsem řekl, nezabíjíme se mezi sebou fyzicky, ale snažíme se připravit svého protivníka o čas. A protivník je pro dokonalého predátora kdokoliv. Nebo cokoliv, co se v jeho blízkosti pohne. I kdyby to byla vlastní matka nebo bratr.

Snažíme se o čas okrást konkurenci a všechny, kteří by mohli s námi v čemkoliv soutěžit.

Jak se lidé okrádají o čas? Je to vždy díky prakticky jakékoliv aktivitě, při níž málokdy nachytáte miliardáře a díky společnosti, ve které málokdy narazíte na kohokoliv, kdo něco znamená. Všimněte si, že "slavní", bohatí a úspěšní málokdy mají čas a málokdy se nechávají vidět při kolektivních aktivitách. Těžko je zastihnete na fotbale, skoro nikdy ve fitku nebo v baru a samozřejmě je také neuvidíte na pláži u moře nebo v multikině.

A i kdybyste měli příležitost je stalkovat v jejich soukromí, tak je nikdy nepřistihnete, jak se pod pseudonymem Veselé Berušky snaží argumentovat na facebooku proti Grétě... už to začíná být trochu jasné?

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/