Co si o mém životě myslí můj oblíbený instalatér? - 08. října 2019

Mě vždycky silně zajímaly politické názory mých oblíbených pornohvězd. Přece jenom jsem sledoval jejich kariéru, růst a vývoj a proto mi nebyly cizí ani jejich názory, třeba i na to, jak by mělo vypadat střídání hradních stráží nebo o čem by se měl pan prezident určitě zmínit ve svém novoročním projevu.

Ba ne, dělám si prdel, nezajímaly mě cizí názory, proč bych se měl zdržovat myšlením, které není moje? Jedině snad v případě ohrožení zdraví, majetku nebo života. Ale potom jsem zase nediskutoval, spíše jsem se snažil jednat.

Na to, abyste tak nějak po dobrém vyšli v interakci s druhými lidmi, byly vymyšlené smlouvy, gentlemanské dohody a peníze. V podstatě si většinu lidí kolem sebe "platíte" a oni si zase na oplátku "platí vás", vždycky jsou všechny vztahy postavené na úrovni "něco za něco", je to dáno už základními rysy lidské povahy a inteligence, ale o tom jsme již mluvili a všechno jsme si dopodrobna rozebrali.

Člověk je bytost, která má vrozenou touhou někoho nebo něco ovládat a lidské myšlení je založeno na neustálém hledání "rovnováhy" a to i tam, kde žádná rovnováha není nebo na místech, kde příroda žádnou rovnováhu nepotřebuje, čili je zbytečná i umělá "rovnováha", stvořená člověkem. Pes od vás neuteče, když zchudnete nebo přijdete o práci a bude stále u vás, i když se vaše bývalka bude už dávno radovat s jinými. Stejně tak se váš pes projeví jako jediný tvor, který nebude doma štěkat, když přijdete ve dvě v noci nalitý z hospody.

Všechny zdánlivě čistě kamarádské, leč přesto profesionálně působící akce byly a jsou založené na zaplacení "účinkujících", popřípadě na reciproční nabídce vzhledem k účasti důležitých osobností a VIPáků. Pokud to tak na první pohled nevypadá a máte dojem, že se vše děje spontánně, téměř živelně a lidé se baví snad už jenom tím, že na uváděnou akci přišli, musí být zaplacený pronajatý prostor (v hotelu vás také nepustí do žádného ze svých pokojů zadarmo), musí být zaplacený personál (někdo to tam musí hlídat, obsluhovat, nabízet pití a něco k zakousnutí, popřípadě, například u vernisáží musí být k dispozici úklidová služba, kdyby se někdo z hostů poblil nad vystavenými exponáty. Dokonce i objednané kuře, které by pro obveselení všech, v kruhu tleskajících hostů, nadšeně hrabalo, by muselo dostat svůj honorář.

Když jsem měl v hotelu Bodrá růže křest své poslední knihy Psychopat v rodině, tak pronájem dvou sálů na odpoledne a na večer mě přišel na 16 tisíc, hudebníci zahráli pár skladeb za tři tisíce a za další tři tísíce předvedli pár tanečních kreací objednaní tanečníci. Celkem i s osobní útratou mně přišel křest knihy zhruba na 25 tisíc, ale byl jsem spokojený, večer v podstatě proběhl tak, jak jsem si představoval, přišlo hodně lidí, hodně známých a hlavně se objevili prakticky všichni lidé, se kterými jsem chtěl prohodit nějaké to sloveso. Možná byste to sami udělali trochu nebo úplně jinak, leč hlavní potíž v realizaci vašeho nápadu by byla v tom, že nevíte jak.

V podstatě se dá říct, že podobným způsobem probíhaly i ostatní křesty a vernisáže, kterých jsem během uplynulých let pořádal v Praze asi sedm. Nikdy jsem se na nich nesnažil nijak škudlit, vždycky se musela zaplatit hlavně nějaká ta místnost v putyce nebo v hotelu, jednou v Mánesu a jednou nebo dvakrát to bylo v jiné výstavní síni, jednou v divadle Borise Hybnera a ceny se vždy pohybovaly kolem patnácti až dvaceti tisíc za pronájem. Někdy přišel zahrát na hudební nástroj kamarád, kytarista, ale i ten samozejmě musel dostat pohoštění, párkrát jsem na křestu knihy zaplatil mladé striptérky, které se mezi návštěvníky svíjely nahé na stolech a na studených dlaždicích, fotografové nevěděli, co mají fotit dřív, jestli hosty nebo nahé tanečnice, jednou jsem měl přednášku o tantře a sexuální magii a přitom na pódiu živě souložil Robert Rosenberg se svou partnerkou a k tomu hrál slepý houslista. Také to stálo pár litrů, ale všechno se vám při takových akcích vyplatí, čili v rozumných limitech nesmíte šetřit.

Samozřejmě se každý může svobodně rozhodnout, jestli na podobnou akci půjde nebo ne, ale je fakt, že rozumný honorář dělá při jakékoliv domluvě divy. Na poslední akci jsem chtěl pozvat také Lady Dee, jen tak, aby prostě přišla, kdyby chtěla, mohla by i něco říct do mikrofonu, proč ne, ať je sranda a už jsme byli skoro domluvení, dal jsem si pro ni stranou šest tisíc, ale nakonec z toho sešlo, ale to jsou vždy podobné tahanice jako s klasickýma VIPákama, jednou nebo dvakrát, když ještě nebyla slavná, ale byla mladá, tak jsem chtěl na křest knihy pozvat Ivu Kubelkovou, ale také nikdy nepřišla, i když jsme se znali už poměrně dlouho a na mých akcích byla hromada slavných lidí, kteří jen tak někam nechodí a které v podstatě ani zaplatit nelze, jeden z nich mi jednou dokonce nabízel, že zavolá Karla Gotta, aby nám přišel zpívat k večeři, že to tak občas dělá, protože prostě proč ne, když na to má? Byl to jeden z našich prvních miliardářů Fíďa Schlee, který si mohl dovolit zaplatit cokoliv, kohokoliv a prakticky kdykoliv, i kdyby měl Mistr kvůli tomu odvolat vyprodaný koncert v Ou Tú Aréně. To jsou prostě zákony ekonomie a zákony naší nové, transformované, moderní společnosti.

Naštěstí zatím ještě jsou na chování lidí patrná určitá etická pravidla, popřípadě morální zábrany, jinak by nás síla peněz, ať už našich nebo cizích, už dávno rozdrtila. Jeden můj známý je na tom finančně tak, že kdyby si usmyslel, že chce mít doma na zahradě kašnu, co je pod Národním Muzeem na Václaváku, tak mu ji ještě ten samý den přivezou. Naštěstí ho to s nejvyšší pravděpodobností asi nikdy nenapadne, ale už ho napadlo koupit si Karlův most.

Fíďa si nechal vyrobit záchodovou mísu z ryzího zlata a v pracovně měl asi třímetrový platinový sloup. Naposledy jsme se viděli, dávno již tomu, na křestu Slávkovy knihy Naháči v Solidní Nejistotě (též jsem tam měl jednu nebo dvě akce) a potom Fíďa umřel. Najednou a bez varování. Ještě stačil koupit dva velké pozemky na chráněném území kolem Velké Skály v Bohnicích, na které jsem ho upozornil a pak to nečekaně zabalil. Je zajímavé, že se potupný konec života, což smrt ve své podstatě je, co si budeme nalhávat, nevyhýbá nikomu nebo lépe řečeno zdánlivě nikomu. Proto se také nikdo nediví, jak je možné, že zemře někdo, kdo je skutečně bohatý a kdo po sobě zanechá deset hradů, dvě stě ropných vrtů, podzemní garáž s pěti sty nejnovějšími ferrari několik luxusně zařízených letadel a armádu bodyguardů, kteří by byli schopní se porvat i s ďáblem, ale neochrání svého svěřence před smrtí. Není to divný? Proč se nikdo z nich nepřišel zeptat? Že by se zrovna na tom nejcitlivějším místě lidské dušičky projevovala dětská nemoc škudlivosti? K tomu se dá zvolat jen, show must go on, ať už s námi nebo bez nás. Když je to, "o nás, bez nás," tak to ještě jde, ale když je to už pouze "bez nás", tak je to blbý, protože nikoho nezajímáme.

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/