Definice člověka - 04. října 2019

Dvounohý savec? Nebo by se dalo říct, že člověk je tvor, který není tak blbej, jak vypadá a je o mnoho inteligentnější, než jak se chová? Člověk - to zní hrdě. Nebo tvrdě? To všechno jsou hlášky, které jsem už dříve někde slyšel nebo zaznamenal a které mi připadaly docela vtipné, až se staly souputníky mého života, protože jsem často přemýšlel o inteligenci, o lidské inteligenci, o zvířecí inteligenci, umělé inteligenci, popřípadě inteligenci jako takové a přece jenom jsem kus života strávil na vesnickém dvorku, což je z hlediska psychologie a fyziologie často lepší, než se pokoušet pochopit život v jakkoliv moderně vybavené laboratoři.

A potom, proč složitým způsobem simulovat život na dvorku, když stačí otevřít branku nebo vrátka a vejít?

Když studujete magii, její historii, oblast působení a možnost využití v praxi, studujete rituály, mantiku, divinaci, synchronicitu a samozřejmě také lingvistiku, přijdete na tři základní věci, kterým by se asi měla věnovat vyšší pozornost už při základním vzdělávání dětí, aby z nich nevyrůstali "vzdělaní pitomci", kteří jsou buď specialisté (vědí naprosto všechno o hovnu) nebo "systémoví inženýři" (mají tak trochu páru téměř o všem), ale aby z nich byli tvorové přemýšliví a uvažující, které nezaskočí otázky jako:

Víš, čím myslíš? Co je to inteligence? Čím se liší člověk od zvířat? Jaký smysl má tvůj život? Co umíš hodně dobře nebo dokonce nejlépe? Může se opice naučit žonglovat? Co je v životě nejdůležitější? Kde se berou tvoje nálady? Umíš si poradit s depresí? Už jsi někdy viděl realitu? Jak vypadá tvoje rodina ve světle logiky a objektivní pravdy? Víš, proč tě v této společnosti, pokud jsi alespoň trochu inteligentní, všechno upřímně sere?

Člověk má dar řeči. Je to skutečně dar, nevím, odkud jsme jej dostali, jestli je to danajský dar nebo výkřik smyslu pro černý humor od vyšších bytostí, které se kdysi šíleně nudily, tak přišly na nápad, obdařit jedno ze středně progresivních zvířat darem řeči. Možná těch zvířat bylo víc, ale tady bohužel dar řeči a schopnost pracovat s pojmy, teoretizovat a vytvářet filosofie a stavět modly, nezná bratra. Je to jako kdybyste mezi vězně, kteří jsou odsouzení k tomu, aby trávili svůj čas na opuštěném ostrůvku (ale mají svůj přísun pitné vody a jídla) hodili nabitou pistoli.

Výše uvedeným příkladem se snažím vysvětlit, proč bychom museli pozabíjet třeba opice, které by začaly mluvit. Rozhodně bychom je mezi sebe nevítali jako bratry. Tady se populární přikázání "nezabiješ" mění na přikázání "zabij, abys nebyl sám zabit". Čili, mluvící opice bychom museli zlikvidovat. Tady je celkem jedno, jestli použijeme "bohužel" nebo "bohudík", ale genocida je jediným řešením, jak zachovat svoje tradice, svoje místo na slunci a svoji životní úroveň.

Což jsem v podstatě říkal už dávno - kdybychom byli skutečně vědoucí a upřímní, tak si musíme přiznat, že k tomu, aby naše civilizace fungovala tak, jako funguje dnes, to znamená, že máme skoro všude zavedenou elektřinu a téměř všude teče teplá voda a jakž takž funguje doprava a přenos zpráv, si musíme v záchvatu upřímnosti přiznat, že je to všechno jen díky tomu, že jsme dobře zajištěná organizace zlodějů a vrahů. Kdybychom nebyli, neměli bychom elektřinu a teplou vodu a zřejmě by nefungovala ani doprava, ani komunikace na větší vzdálenost než na dohled.

Abychom byli schopní psychicky unést zátěžovou situaci, která je dána rozporem mezi příjemnou civilizací a totální bezohledností, slouží nám Čtyři největší lži - Politika, Ekonomika, Etika a Náboženství. Z čehož plynou také základy demokracie a nezávislého soudnictví (což je v podstatě ještě pátá a šestá Velká Lež). Samozřejmě náš šestý nebo bůhvíkolikátý smysl, stejně jako smysl pro spravedlnost se nedá jen tak jednoduše oblafnout, proto má v naší blahobytně pospolné společnosti mnoho lidí stavy úzkosti a depresí.

Je vždycky dobré, když něco používáme, abychom alespoň v základních rysech věděli, jak to něco funguje, k čemu to je, jak a kdy se to používá a kam se obrátit, když třeba auto nebo počítač nestartuje nebo když něco nefunguje, jak by podle příruček fungovat mělo. O všechno se živě zajímáme, ale lidský mozek jakoby neexistoval. Jakoby neexistovala lidská inteligence, přitom je to zcela určitě ta nejzajímavější věc (nebo jev) na světě. Potom se samozřejmě vyskytnou i další otázky, jako třeba, jak vlastně fungují fyzikální zákony? Funguje i tolik opěvovaná synchronicita v zorném poli jakéhokoliv objektivního měřítka nebo to všechno funguje jen díky našim smyslům a představám našeho mozku?

Je dobré, na začátku zvažování našeho přístupu k realitě, pokud jako realitu označím nepřeberné množství informací, v nichž se doslova vznášíme, někdy i topíme, definovat lidskou inteligenci. Moje vlastní definice zní - lidská inteligence je schopnost přenášet či transformovat iracionální pocit ztráty, znovunabytí a udržení rovnováhy do racionálních systémů.

Všichni víme, co je to rovnováha. Rovnováhu udržujeme, když se pohybujeme v gravitečním poli nebo lépe řečeno, v tom, co nazýváme gravitační pole (co to je ve skutečnosti, zatím nevíme, možná je to jen "hmotné pole"). Když někdo rovnováhu neudrží, třeba po chlastu, tak sebou sekne a je ostuda. Držet rovnováhu se učíme (intuitivně) v dětství a potom tuto svoji naprosto obdivuhodnou schopnost používáme, aniž by nám kdokoliv zatleskal, celý život, ať už je to při chůzi, stání, běhu, jízdě na kole nebo na koloběžce nebo na jednokolce, na bruslích, na lyžích, akorát v beztížném prostoru se necítíme zcela jistě a je možné, že stav beztíže působí na mozkové funkce, vědci zatím asi neví proč, já se zase divím, proč se nepříjdou zeptat. Je to asi podobné jako na moři mořská nemoc, když nemáme pevnou půdu pod nohama, otřásá to základy našeho myšlení a v podstatě i našeho bytí.

Na základě neomylného pocitu, že ztrácíme rovnováhu, kterou je dlužno udržet, vyrostla celá řada racionálních systémů - například všechny společenské hry, šachy, dáma, člověče nezlob se, karty, žolíky, kanasta, poker, mariáš a všechny ostatní. Na základě téhož neomylného pocitu, že je dlužno udržet "rovnováhu systému", vznikla matematika, chemie, fyzika, právo (zločin a trest), všechno je popisováno pomocí rovnic, ve kterých se levá strana rovná pravé. Jako při chůzi na nataženém laně.

Jakmile se rovnováha nekoná, máme pocit nerovnováhy (i když ve své nejpodstatnější podstatě tím není řečeno, že se děje něco proti přírodním zákonům). Člověk pracuje, chce odměnu, něco provede, uzná, že si zaslouží trest, je silnější nebo má prachy, tak se může ze vzniklé nerovnováhy "vykoupit".

Každý chápe, že jakmile začneme padat, vzniká dluh nebo závazek, jedno, jak to nazveme, ale někdo nás "podrží" a měl by následovat "vděk". Každý chápe systém zákonů oko za oko, zub za zub.

Už je vám to jasnější, než po prvním přečtení mé definice lidské inteligence? Ještě jednou zdůrazňuji, že mluvím pouze a jedině o lidské inteligenci. V přírodě nikde neexistuje "dluh", ani právní nebo morální řád, nenajdete nikde ve světě, kde nejsou lidé, ani jednu ze čtyřech Velkých Lží.

Zvířata nemají modly, ke kterým by si běhala stěžovat na život, zvířata se nemohou naučit žonglovat a nenaučí se krátit si dlouhou chvíli pomocí her nebo třeba i celý život. Člověk vnímá svět, ve kterém žije pomocí slov. Je možné, že kdyby nastal "babylón", přestali bychom "rozumět" slovům a v tu chvíli by pravděpodobně přestaly fungovat i naše smysly. Pro nás existuje pouze to, na co máme slovo. Proto se také píše, že na začátku (lidské existence) bylo slovo a to slovo bylo bůh.

Jak jsem se zmiňoval o "nesmiřitelné konkurenci" mluvících zvířat a vůbec mluvících tvorů, všimněte si, jak "víra" nesnáší magii, nesnáší astrologii, nesnáší žonglování (jeden čas bylo žonglérské umění dáváno do klatby), cirkusáci nesnášejí výklad karet, věda nesnáší astrologii, stejně jako umělci většinou nemají rádi jiné umělce, ani spisovatelé se mezi sebou nemají moc rádi, společnost nemá ráda hry, sázky a karban, ale v podstatě ani šachy (zbytečný způsob ztráty času), kazatelé nesnášejí psychology a v podstatě se ani copywriters nemají mezi sebou v lásce. Což je ale celkem pochopitelná otázka velké vzájemné konkurence, jsme na ostrově, kde žije dvacet otrokářů a pět otroků.

Už je toho na vás moc? Tak zase zítra. Je toho hodně, co by se mělo ještě hbitě prozkoumat a sepsat, tady je zase nejdůležitější pravidelný příjem, to je také věc, která mě vždycky dokáže upřímně rozesmát. Život v rozkládající se společnosti může být zábavný a užitečný, pokud je položený na dědictví nebo na výhře, jinak je to jen nikdy nekončící boj o udržení se nad vodou, čili udržení rovnováhy mezi životem a smrtí, ale to už je zase realita, ne nějaké naše "lidské" představy o světě.

Proto je také poznávání a poznání reality téměř až smrtelně nebezpečné. Jestli na to nejste připravení, tak si s tím nehrajte. Většina lidí končí, když se jim, třeba i náhodou a stačí jen na okamžik, otevřou oči.

 

Opakování je matkou moudrosti.

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/