Psi se perou o hozenou kost - 02. října 2019

V každé společnosti se najdou lidé, kteří jsou víceméně spokojení se svou existencí a lidé, kteří jsou nešťastní a zoufalí, přesto k tomu nějaké zvláštní, pádné až extrémní důvody nemají. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a příkladů uvidíte desítky, na ulicích a na větších náměstích i stovky. Je zajímavé, že ti šťastnější ke svému pociťovanému či prociťovanému štěstí ani nemusí být extrémně bohatí a ti nešťastní často nebývají tak úplně chudí. Dokonce ani to, že mě někdo okradl nemusí být příčinou duševního utrpení či nezměrného smutku. Mě naprosto brutálně okradl můj vlastní strejda, kterému jsem vždy věřil a který mi svým způsobem byl celoživotním vzorem a ve chvíli, kdy jsem to ale absolutně vůbec nečekal, řekl bych, že se naprosto přesně trefil do chvíle, která byla pro mě jedna z životně nejtěžších, se vůči mně projevil jako ten nejsprostší zloděj. Pokud jsem ve svém životě někdy nějakou sortou lidí hluboce opovrhoval, tak to byli vždy zloději, příživníci, paraziti, záškodníci a psychopati. Samozřejmě, že mě ztráta rodinného majetku hluboce sere a dodnes nechápu, proč mu přitom zbytek "rodiny" pomáhal, místo aby mu někdo z přítomných dal pár facek a zařval mu do ksichtu, co to děláš, debile, vzpamatuj se! Opravdu to nechápu. Představa, jak vnikají do bytu mé matky, zatímco se moje bohorodička, sužovaná sérií mozkových příhod zmítá v nemocnici na smrtelné posteli je pro mě naprosto hnusná, stejně tak si raději ani nepředstavuji, jak vynášejí ven věci, které jim nikdy ani náhodou nepatřily, věci, které celý život patřily buď mně nebo mé matce a které jsou dnes již prokleté, je to v podstatě stejné, jako kdyby si někdo odnesl na památku kousek radioaktivního grafitu po výbuchu Černobylu, jsou nasáklé černou magií, entropií a schopností způsobit jakoukoliv myslitelnou bolest, ať už se jedná třeba o starou skříňku na gramofon, která nyní stojí místo u mě doma, v předsíni proradného strejdy nebo o knihy, které jsem sbíral od dětství. Jsou v nich zárodky těch nejhorších nemocí, stačí se jich jen dotknout a lepší to časem nebude, spíše horší. Mám v tomto případě docela dobrý pocit, že se mi to povedlo, stejně jako se jedna kletba v současnosti podepisuje na Pepu Míznera z Dolního Podluží, který mě taky po smrti mé tchýně naprosto neomaleně v rámci dědického řízení okradl, ale stačí se na něho dnes podívat a hned vidíte, jak vypadá člověk, který ještě není nejstarší a celý život se snažil žít zdravě. A teď je najednou zasažený prudkou demencí. A proč ne? Trestné to není, pro mě spíše zábavné. Jsou to kletby, na které nemusíte věřit a dokonce ani o nich nemusíte vědět. Večer jdete spát a ráno se probudíte se zlomenou nohou. Duchové? Nebo spícího blbost?

Rozhodně je dobré o tom vědět, protože je současně i dobré vědět, jak se tomu bránit. Je několik druhů družné i mezidruhové magie a magie samozřejmě sama o sobě není ani dobrá, ani špatná, je to, jak často říkám, jako s elektřinou, když se večer svítí, budiž elektřina pochválena, když někoho udeří blest přímo do obličeje, tak si elektřinu zrovna dvakrát nepochvaluje. Vzpomeňte na film Magnólie, ale to jen tak bokem.

Proč nese dnešní zamyšlení název Psi se perou o hozenou kost. Řekněme si nejdříve pár veledůležitých informací, které se týkají toho, jestli se vám podaří být v životě šťastní nebo se vám to nepodaří. Znáte všichni pojem hřích - hřích v nejpůvodnějším slova smyslu znamenal "netrefit se", později to bylo lehce překlasifikováno jako "netrefit se do černého", nicméně stále zůstává základem této symbolické informace, "střelit vedle" z toho důvodu, že jsme jaksi  nerozeznali, co je cíl a co cíl není. Proto jsem také včera odkazoval na článek o bývalé americké policistce, která si spletla dveře, místo do svého bytu, vešla do cizího bytu a odpráskla chlapa, který tam normálně bydlel, jelikož se v tu chvíli domnívala, že jde o zloděje. A právě to je podle starého filosofického učení o lidském myšlení největší hřích. "Netrefit se", s myšlenkama, protože myslitel začal střílet vedle (z toho může vzejít i zbytečně sejmutý chlap). Střelec se netrefil, protože začal řešit něco jiného. Hříchem je soustředit se na cokoliv, co je irelevantní (slovo irrelevantní jsem použil v jednom ze svých prvních publikovaných textů v roce 1966 - Irrelevantní pohádka o dobru a zlu. Článek měl takový úspěch, že jsem začal od té doby publikovat pravidelně), jedná se též o ztrátu pozornosti, neboli rozptýlení - a pozor, byl to častý námět, který s milou pozorností zpracovávali američtí povídkoví autoři ve zlaté éře světové literatury mezi válkou Severu proti Jihu a poválečným obdobím po druhé světové válce.

Bolševici nebyli žádní zvláštní psychologové, ale většinou měli své šéfíky, které museli poslouchat, pokud nechtěli viset, a šéfíkové měli školení, většinou od sovětských instruktorů a ti zase oplývali asijskou moudrostí, která měla a má dosud svá vlastní asijskomachiavellistická pravidla "udržení pozornosti" a právě proto poučení otcové velkých diktatur investovali do sportu, fotbalu, hokeje a v práci dělili pracovníky (děl-níky) do pracovních kolektivů (brigád socialistické práce) a ti potom (sparta, slávie, bohemka, rozdělení dělníci) soutěžili mezi sebou o různé tituly a odměny, které byly jakoby navíc - a bylo vymalováno. Když se v hospodě sešlo pár pivařů a jiných deviantů a dali se do diskuze, tak si buď nadávali, že kvůli druhé šichtě nedostanou všichni prémie nebo se hádali, jestli jsou lepší "sešívaný" nebo baníci - ale - a to bylo to hlavní, nediskutovali na téma "proč se máme všichni blbě a proč si pár lidí může dovolit bydlet v parádních vilách s bazénem a jezdit na dovolenou do Alp, do Švýcar, na Floridu, do L.A. a proč tedy neplatí heslo, že jsme si všichni rovni? Rozděl a panuj! Rozdělení se proti tobě nebudou bouřit.

Rozdělení pozornosti nebo odvedení pozornosti od hlavních problémů se používá i dnes. Často až v natolik brutální míře, že kdyby se vás najednou, zničehonic někdo zeptal, jaké jsou dva nebo tři nejdůležitější či nejpalčivější probémy současnosti, které se musí co nejrychleje řešit, jinak bude průser, že se z toho už nikdy nevzpamatujeme, tak co byste vyhrkli? Baník? Dovolená? Hracholusková opustila Jágra? Švehla má leukémii? Migranti se tísní za hranicemi? U škodovek se nejvíce ojíždí pravé přední kolo? Psi štěkají, ale karavana táhne dál?

 

Opakování je matkou moudrosti.

 

 

Interview s Monicou

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/

https://otevrena.cz/eroticke-horoskopy/