Proč nesouhlasíme s vlastními názory? - 21. září 2019

V době, kdy jsme doslova zavalení informacemi, řítí se na nás ze všech stran v podobě fotografií, filmů, recenzí, článků, blogů, malůvek, oficiálních zpráv, písniček, hudebních skladeb, výkřiků na sociálních sítích, knih, novin a časopisů, velko i maloplošných reklam, pomalovaných tramvají a v podstatě i v podobě tetování, dnes už má každý potetované i tričko, tak v této době nám jaksi kolektivně chybí jedna důležitá věc - jak mám v té záplavě rozlišit, co má hodnotu a co nemá? Na co bych se měl podívat, co bych měl sledovat, co bych si měl přečíst, co za to nestojí, z jaké činnosti kouká jen ztráta jinak produktivního času, kdo mi poradí? Kdo mi pomůže?

Kdo mi poradí, co je kvalitní a kdo mi pomůže? To jsou trochu složitější otázky, protože od toho by měla být výchova, když už s tou výchovou tak často operujeme v diskuzích, jako jestli výchovu jo nebo výchovu ne, popřípadě jestli nasadit u všech jedinců, třeba i u těch nezvladatelných, trpících Strako-Novákovým syndromem, takzvanou volnou výchovu, čili se na výchovu vysrat nebo se o něco na poli ovládnutí našeho potěru snažit. Alespoň občas.

Podle mého vlastního názoru (vlastní názor mám prakticky na všechno, jak jste si možná už stačili všimnout) je dobré naučit se mít svůj vlastní názor. Ten jsem získal a pečlivě jsem si jej vypěstoval pomocí čtení knih. Už od dětství jsem byl takzvaný knihomol, i když je pravda, že dodnes si nedovedu přesně představit, co bych si měl po názvem či označením "knihomol" představit, jestli nějaké chlupaté zvíře nebo hmyz, co napadá a žere knihy, jestli to skutečně existuje nebo je to vždy a všude pouze klasická brýlatá postavička, která se vrhá na knihy, aby se do nich začetla.

Četl jsem knihy a sbíral jsem knihy od útlého dětství měl jsem knihovny praskající ve švech, navíc moje  matka pracovala v knihovně za dob bolševika, kdy se musela hromada knih vyřadit a prostě vyhodit, tak je nosila domů a byly to často skutečné skvosty. Měl jsem hromady knih o umění, o antice, báje, pověsti, legendy, dějiny umění a samozřejmě také dobrodružné knihy a romány, klasiku od Julese Vernea, kdovíjak se to správně píše, ale jistě všichni víme, o čem je řeč a pokud znáte nějakého jiného knihomola, tak jistě víte, jak je knihomol na své knihy citlivý, nu a mně všechny moje knihy sprostě ukradl můj vlastní strejda, bratr mé matky a když říkám všechny, tak všechny, nenechal mi ani jedinou, prostě přijdete domů, rozsvítíte a - barák nikde. Zloděj zlodějská se tímto stal v mých očích největším křivákem, jaký se kdy mohl v naší debilní rodině narodit. Je to zloděj a lhář a samozřejmě, jak jinak u nás, v Těžkolandu, je i autorem nějakých debilních skript, podle kterých se učí na ekonomických školách. Chápete to, jo? Zloděj je autorem učebnic, podle kterých se učí na ekonomkách. To vždycky, když vyprávím svým zahraničním přátelům, tak lezeme smíchem po zemi, no nic, chtěl jsem se zmínit ještě o něčem jiném, hovado zasraný mi vždy vleze do vyprávění, musím se naučit lépe ovládat. Ale počkejte, až vám vylíčím, jak jsem prožíval své dětství na Moravě, to je námět na filmové zpracování a zatím se snažím ze všech sil, abych se toho dožil a všechno úspěšně dopadlo. Teď v říjnu vyjde kniha od Pavla Černockého, kde se tak trochu o mně také píše a já sám jsem měl možnost vepsat do této knihy jednu kapitolku, knížka se jmenuje Takoví jsme byli a loni vyšla moje kniha Psychopat v rodině a v současné době chystám pokračování a současně je v jednání i zpracování autorských práv na zfilmování. Naštěstí v tom mám celoživotní praxi. Doufám, že všem členům své zkurvené rodiny připravím tu nejlepší formu nesmrtelnosti, jaké se mohli dožít.

Včera jsem opět po letech, řekl bych po dlouhých letech, vstoupil do knihkupectví. Je to takový zvláštní pocit, já sám jsem tady v Těžkolandu, neboli v Těžké republice vydal asi šedesát publikací a pět velkých knih, které se prodaly v celkovém nákladu cca třičtvrtě milionu výtisků, myslím, že si tady toho nikdo nevšiml, Ministerstvo kultury určitě ne, to tady vlastně ani neexistuje, ale o tom jsem už mnohokrát psal ve svých úvahách na téma, proč v Těžké republice neexistuje kultura (zkuste na to přijít sami, je to docela zajímavá otázka, stejně jako otázka, proč učebnice pro ekonomické školy píše lhář a zloděj, ono to má své vnitřní souvislosti, stejně jako otázka, proč tady můžete napsat prakticky cokoli a kohokoliv urazit a když je to právem, tak se na to nikdy nikdo neozve. Na druhou stranu je to docela sranda a čím více lidí čte moje články, tím více mě to baví. Otlemence ulhaný dlužno občas proplesknout a k tomu se sedmá velmoc hodí jako nic jiného. Takže jsem vstoupil do knihkupectví, prošel jsem si skoro celý krám a nahlédl do různých knih, knížku vždy musíte vzít do rukou jako svátost, samozřejmě do čistých rukou, nesmíte mít ruce umaštěné nebo jakkoliv znešvařené například po prohlídce odpadkových košů a prohrabáváním se v obalech po salátech a ve zbytcích po kebabu, proklatě dobrém kuřeti nebo mekáči, čili opatrně vezmete knihu do ruky a stejně tak opatrně ji pootevřete a když říkám opatrně pootevřete, tak to znamená, že přední a zadní tvrdá deska obalu se ocitnou maximálně tak devadesát stupňů od sebe, jinak to v knize křupne a je to jako když v křehké panně křupne panenská blána. Já měl v životě docela dost ženskejch a holek a polovina z toho byly panny. Pak už panny nebyly, ale většinou si nestěžovaly, naopak si to docela pochvalovaly, ale zpátky ke knihám - opatrně knížku pootevřete a nahlédnete dovnitř, to sice můžete udělat i s pannou, ale s knihou v ruce zažijete větší dobrodružství a je to často i napínavější. A samozřejmě si přečtete pár vět. Je zajímavé, že zkušenému čtenáři opravdu stačí přečíst si několik vět a už ví, co může od skvostu, který drží v rukou, čekat.

Každý velký spisovatel se projevuje nebo se projevoval jako geniální architekt, který dokázal z jednotlivých slov, jako z cihel a malty a ostatního stavebního materiálu postavit chrám, do něhož byla radost vejít.

Jsou lidé, jejichž slovy se obklopíte a zažijete povznášející velkolepý pocit, i když třeba popisují zemědělce, jak se chystá na hlubokou orbu (to už s těma pannama ale skutečně nemá nic společného). Takže takhle lehce šmírujete (můj strejda je nebo alespoň byl skutečný šmírák, ten trávil hodiny ve svém bytě, který byl situován lehce nad Prahou a divadelním kukátkem sjížděl okolní hotely, ale k tomu se ještě dostaneme) a prohlížíte si zbrusu nové knihy, které si zatím ještě nikdo nekoupil, někdy si přitom můžete připadat tak trochu jako na trhu otrokyň, kniha, kterou si koupíte bude sloužit pouze vám (pokud si ji nenecháte nějakým újcem a jeho divokou rodinou ukradnout), tak si s ní budete moct dělat, co budete chtít. Můžete si klidně koupit třeba knihu o umění a doma si s ní můžete podložit kývající se stůl nebo skříň - a nikdo vám to nemůže vytýkat, ani zakázat, pokud tedy nežijete s někým ve společné domácnosti, ale to už většina lidí ví, že se to nevyplácí, zvláště když se musíte dělit o životní prostor se šmírákem a zlodějem, ale občas se to stane a nemůžete se proti tomu bránit.

Načouhnul jsem do několika knih různých autorů, jejichž jména mi naprosto nic neříkala, ale dobrá, nemám předsudky, pro mě byly vždy rozhodující výsledky, nikoliv jméno člověka, který se oněch výsledků dopracoval, nicméně i tak jsem zažil lehké zděšení - to nepsali autoři literárních děl, ale grafomani - a to je setsakramentský rozdíl, když pro vás sepíše knihu skutečný autor, umělec, člověk, který si dokáže hrát se slovy jak žonglér s kuželkami či míčky a když to sepíše buran, který to vezme od podlahy jako normální blbec, co z výletu začne psát dopis mamince a teď mu to ujede a najednou neví, kdy přestat. Až je z toho kniha.

Jak to poznáte? To se naučíte praxí. Přečtěte tolik knih jako já, těch knih byl snad celý vagon, ale ono stačí jich přečíst několik stovek a už začnete chápat a cítit rozdíly ve kvalitě. Někdo píše s lehkostí, třeba já - nemusím se vůbec snažit, prostě sednu a píšu. Skoro jako grafoman. Jo, kdyby u nás existovalo něco jako Ministerstvo kultury, které by se mělo starat kromě obvyklých píčovit kolem evropských dotací také o své malíře, grafiky, básníky a samozřejmě i spisovatele, tak by mě úředník šoupnul do kapsičky dvě nebo tři mega a řekl by, tak chlapče, ať se nemusíš starat o nájemné, vodné, stočné, elektřinu, teplo (co je to teplo? To jsou také byty, ve kteréch není zima??), ať nemusíš pořád od rána do večera pendlovat s nákupním vozíkem mezi Billou, Albertem a stálým bydlištěm a ať ti někdo uvaří a vypere a ty seď a piš, každá stránka od tebe je pro lidstvo vzácností, víme, že jak natáhneš brka, tak se to už nebude opakovat a stejně tak víme, že máš ještě v zásobě náměty, které jsou poučnější, poutavější a zajímavější než Kájinkův útěk z alcatrazu a byla by škoda, kdyby se k nim tví věrní čtenáři nikdy nedostali. Budeme se těšit na tvou Literární magii, kterou se završí tetralogie Magie života, Magie sexu, Astrální magie a Literární magie (tu literární jsem ještě nenapsal, bohužel ale zatím musím šlapat vodu, abych se v naší blahobytně až svébytně pospolné společnosti neutopil jako normální důchodce) a stejně tak se těšíme na literární bombu TurBulenCe, která zcela určitě naznačí svým čtenářům nové životní cíle a otevře zajímavý pohled na to, čemu říkáme život... někdy bohužel jen živoření.

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/