SEXUÁLNÍ PEKLO V ČESKÝCH VĚZNICÍCH?

Pro někoho může být sexuální peklo lákavá a zajímavá erotická fantazie, pro většinu z nás by to nejspíše bylo nechutné utrpení. Na svobodě si člověk může obvykle vybrat co chce dělat a prožívat nebo má alespoň částečnou naději, že může realizovat své sexuální představy. Pokud je však omezen na svobodě, např. ve vězení, je to poněkud složité. Možná vás bude zajímat, jak je to vlastně se sexuálním životem a "sexuálním peklem" v kriminálech u nás. Existuje zde sexuální násilí, které je určené hlavně těm, co ublíží, např. malým dětem? Jde o jakýsi další paralelní trest ze strany spoluvězňů? Měl jsem možnost přečíst si část diskuze, kde se probíral případ pana Kramného. Údajného vraha, co měl na dovolené zabít vlastní dítě a manželku elektrickým proudem. Některé reakce jsou docela brutální a psali je nejspíše dementní lidé, kteří by sami měli být izolováni a to i z hlediska svobody slova, ale bohužel za hloupost se nezavírá, navíc jsou to většinou reakce anonymní. Anonymní názor je extrémně zneužitelný manipulativní nástroj. Je to spolehlivá cesta, jak někomu ublížit, jak někoho poškodit. Psychologie davu, davová psychóza je jeden ze známých příkladů anonymity, kdy se snadno uskuteční trestný čin, škoda na majetku, zdraví či dokonce na životě. Anonym je něco jako "soudce Lynch". Často se stává nástrojem psychopatů či médií (což je často prakticky totéž). V diskuzi padaly komentáře typu: „ Ať si pan Kramný připraví vazelínu a vlastní prdel, protože na dvacet let bude k dispozici svým spolubydlícím. Další zajímavá reakce, tentokrát na vinu či nevinu pana Kramného a to od expertky na řeč těla, kterou sdělila poté, co viděla fotografii pana Kramného s dcerou: "Buď se ten muž nerad fotí, nebo tu holčičku vůbec neměl rád. Z ní cítím cit, že ho má ráda, že je na něj fixovaná. Je to vidět, jak ho objímá. Z něj to necítím". Co na to říkáte, čtenáři argoni.com? Dá se tato analýza použít jako důkazní prostředek pro usvědčení z plánované dvojité vraždy? Já jen dodám, že řeč těla je zajímavá technika, ovšem i ona má své nedostatky. Např. už jen to, že si ani sama expertka není jistá, co vlastně fotografie pana Kramného s dcerou zachycuje. Je k ní lhostejný nebo se nerad fotí? Nebo obojí? Může za to být odsouzený? Myslím si, že v rámci vyšetřování by měly být použity skutečné kriminalistické metody a techniky, to znamená vědecké důkazy, nikoli šarlatánské praktiky, navíc ovlivněné subjektivními předsudky, mediálním šumem a vlastní diagnózou. Buď důkaz je nebo není. Otázku viny a neviny přenechám expertům na tuto problematiku. Jsou za to placení a navíc složili policejní přísahu, která je zavazuje k určitému stylu chování a jednání. I když se zatím moc nemluví o tom, kdo a jak ji porušuje. Ale třeba si o tom řekneme někdy jindy. Určitě to bude oboustranně užitečné.

Takže, jak je to s věznicemi a sexuálním peklem? Veřejnost může mít pocit, že sexuální peklo ve věznicích skutečně je. Zvláště pokud známe prostředí věznic z amerických filmů. Ze své vlastní zkušenosti vím, že žádné sexuální peklo v českých věznicích není. Ve vězeňství jsem pracoval třináct let a na žádné "sexuální peklo" jsem osobně nenarazil. Jako poměrně dost vysoce postavený zaměstnanec kontrolní složky generálního ředitelství českých věznic jsem shlédl většinu u nás fungujících ústavů. Mimo jiné jsem dohlížel i na to, aby nebyla porušována právě bezpečnost a ochrana vězněných osob. Navíc jsem více jak 10 let pracoval v přímém styku s vězněnými osobami. Jediné, co jsem zaznamenal, byl dobrovolný homosexuální styk. Vzpomínám si na jeden případ, kdy se odsouzení muži snažili prokopat do cely k ženám. Ale to nemělo nic společného se "sexuálním peklem", o kterém se mluvilo v bulvárním tisku. České věznice jsou v dnešní době pro vězněné osoby poměrně bezpečné. Na rozdíl od jiných zemí. Když se podíváme do USA, Ruska, Jižní Ameriky, Thajska atd., nebudeme se stačit divit. Samozřejmě se mnou nemusí souhlasit dozorové orgány, které u nás mají kontrolu nad dodržováním bezpečnosti a práv vězněných osob. Pro české vězeňství je hlavní problém ekonomika. Podobně jako pro zdravotnictví či školství. Před amnestií bývaly věznice často přeplněné. Materiální podmínky nebyly vyhovující dle moderních penologických trendů. Např. zabezpečení výkonu vazby bylo nevyhovující. Vzpomeňme na pana Ratha, když byl ve vazbě, jak se snažil upozorňovat na nedostatky, které vazebně stíhaní lidé musejí snášet. Jinak se o vězeňství nikdo moc nezajímal, včetně pana Ratha samotného (ještě před "ubytováním"). Veřejnost si stále moc neuvědomuje, že vězeňská služba České republiky musí ze zákona sledovat a naplňovat více cílů. Nejen držet "zločince" za katrem. Je to svým způsobem druh sociální služby, kde se má mimo jiné realizovat změna životních postojů a chování pachatelů trestných činů. Mluvím o neuskutečnitelném ideálu fenoménu tzv. resocializace. Situaci ve věznicích známe především z médií díky různým kauzám (drogy, útěky, telefonování atd.). Nemluví se o úspěších. Co se týče např. personálu a sociálních práv či bezpečnosti vězněných osob, udělala Česká republika od sametové revoluce nemalý krok vpřed. Došlo k velké obměně zaměstnanců,, ať už civilních nebo těch, co jsou ve služebním poměru. Jestli si někdo myslí, že dozorce v České věznici chodí s obuškem a mlátí do cel a do vězňů nebo že se toleruje sexuální násilí mezi vězni, je na velkém omylu. Všechno je dnes hodně monitorované. Kamery se záznamy jsou prakticky všude. Samozřejmě, že se občas může vyskytnout ve věznicích i tento druh šikany, ale i do věznic dnes chodí dozorové orgány a Vězeňská služba má vlastní zaměstnance, kteří nejen sledují, vyšetřují, ale i evidují např. násilí mezi vězněnými osobami, použití donucovacích prostředku ze strany příslušníků a evidují se osoby, které jsou možnými objekty násilí i zneužití. Je samozřejmě možné, že se vězni občas mezi sebou poperou nebo se chtějí i zlikvidovat, ale to se dá v tomto prostředí očekávat. Pokud si na internetu vyhledáte
http://vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/uredni-deska-1/ - výroční zprávy, můžete si přečíst, co vše se u Vězeňské služby České republiky zlepšuje a jak se na tom houževnatě pracuje. Např. pokud má někdo pocit, že jakmile bude pan Kramný pravomocně odsouzen a při první příležitosti ho eskortou odvezou tam, kde mu to vězni osladí, je na velkém omylu. Každý vězeň je speciálně zařazován podle určitých kritérií. O typu věznice (dohled, dozor, ostraha, zvýšená ostraha) rozhoduje soud. O tom, kde dotyčný bude, rozhodují zaměstnanci Vězeňské služby. Pokud vyhodnotí, že je někdo v nebezpečí, je umístěn na specializované oddělení nebo na samostatnou celu, popř. je umístěn s vězni, kde mu hrozí minimální riziko. Je jasné, že nikdy dopředu nemůžete vědět, co se může stát. Vězeňská služba se snaží tomu všemu předcházet. Jsou vnitřní předpisy na předcházení a odhalování násilí mezi vězněnými osobami. Navíc si obviněný nebo odsouzený může podat stížnost nebo rovnou podat žalobu. Má právo mluvit s ředitelem nebo jeho pověřeným zástupcem a určitě nikdo nebude laxně přihlížet tomu, že je kdokoli, byť sadistický vrah dětí nebo pedofil, sexuálně zneužíván.

Tao-Rex