Počasí nám přeje, ale to je asi tak všechno - 15. září 2019

Byl jsem se včera podívat na Trojské vinobraní, neboli Trojčení, což je taková zvláštní trojčlenka, kterou by ani svatá trojice nevyluštila a byli jsme tři a sledovali cvrkot kolem a zaujali mě dva šaškové na chůdách, člověk si jich všimne už jenom proto, že se pohybují o dva metry výš než normální lidé a vypadají prostě nápadně, teď jsem chtěl napsat, "jak třímetrové hovno přes cestu", ale nechci zase devalvovat jejich umění, přece jenom, naučit se bravurně chodit na nějakých tyčkách, asi by to každý nezvládl.

Už jako dítě a mladší dorostenec jsem si vždycky říkal, že mít takhle připevněné chůdy přímo k nohám může být spojené s celou řadou nevýhod, například, když šašek ztratí rovnováhu nebo zaškobrtne, popřípadě mu chůda zajede do kanálu - načež spadne, tak to může být dost nepříjemný. A tak jsem si říkal, co by asi dělal, když už by tedy spadl, jak by se na ty chůdy opět postavil? Vždyť to musí být dost složitý. Na přiloženém videjku je vidět, jak se oba šaškové celkem bravurně předvádějí před diváky a potom jeden, skoro jakoby na nějaký záhadný pokyn shůry zaškobrtne a padá. Jakmile je na zemi, nastává taková trochu paradoxní situace - on sám se nemůže jen tak zvednout, musí si nejdříve sundat z nohou chůdy, aby se vůbec mohl normálně postavit. Stejně tak mu nemůže pomoct ani kolega, který sice neupadl, ale nemůže v podstatě nic jiného dělat, než se snažit udržet se na svých vlastních chůdách a ve vzduchu. Kdyby chtěl "sestoupit", tak prostě spadne a už se nedostane nahoru, kdyby chtěl svého kámoše podržet, tak sebou seknou oba, je to prostě neřešitelná situace. Jediné řešení, pokud se budou snažit nenasekat ještě více ostudy, je nechat toho, co je dole, dole a toho, co je nahoře, nahoře. Společně potom mohou opustit ring či tanenčí sál a zamávat všem na pozdrav.

Podobná sitauce se v životě často stává a opakuje i bez toho, že by účastníci pobíhali na chůdách. Stačí, když pracovní kolega přijde o práci nebo se někdo, kdokoliv z pracovního kolektivu ukáže jako bezpředmětně zbytečný či přebytečný a vypadne z kola ven. Ostatní, kteří zůstávají, tak přestože jsou na tom v tu chvíli lépe a radostněji, protože oni práci mají, na rozdíl od nešťastníka, tak mu nemohou nijak pomoci. Jinými slovy, to, že jsem na tom v určitou chvíli líp, neznamená, že mohu bezhlavě pomáhat každému, kdo nějakou, neříkám, že zrovna moji, pomoc potřebuje. Je to složitá filozofická otázka a bůhví k jakým všem možným závěrům díky ní ve své mysli dojdeme.

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/