Harvest Moon - 12. září 2019

Harvest Moon - Monica Star

Zářijový sklizňový úplněk je na severní polokouli oslavovaný spolu s podzimní rovnodenností, kdy vzdáváme díky Matce Zemi, protože během měsíce září je k nám nejštědřejší.

Keltové říkali zářijové sklizni Mabon, je to jejich druhý svátek sklizně, první je Lughnasad, druhý Mabon od 21. do 29. září a třetí a poslední sklizeň je o Samhainu a po něm nás Země půl roku ničím nepodaruje.

Harvest Moon, Úplněk Sklizně, nastane 14. září, tedy už tuto sobotu, je to čas rekapitulace toho, co jsme za poslední rok získali, čeho jsme dosáhli a vzdání díků za to, co máme. Úplněk je v přemýšlivých Rybách, ve kterých je i Černá Luna a Neptun, což je dobrá konstelace ke kontemplaci. Celá tato sestava vystihuje symboliku tarotové karty Měsíce, kdy by melancholie mohla vést až k depresivním stavům, ale právě tento negativní aspekt se snažíme převést v pozitivní úrodu nápadů a tvoření.

Stejně tak i měsíc září někdo vnímá negativně, zejména proto, že začíná škola, ale sám o sobě je to měsíc velmi rozmanitý, pestrý, hojný a veselý. Sluneční princip dlí v Panně, která má smysl pro harmonii, soulad a  spolu s Merkurem, Marsem a Venuší přináší hojnost a luxus, jak ve vztazích, tak v práci a kariéře.

Uvědomme si, jak šťastní vlastně jsme (alespoň za něco) a poděkování za to nás posune k dalším rituálům na zvýšení prosperity a hojnosti ve všech stránkách života.

Keltové, Slované, Germáni, Římané a další prastaří pohané děkovali Matce Zemi, protože většinu svých darů měli od ní a vnímali to více, než naše současná civilizace. Příroda v tomto období přímo prýští hojností, dozrávají jablka, hrušky, švestky, dřínky, ostružiny, ořechy, rakytník a také hroznové víno, jež si pro svou magickou moc zasluhuje vlastní posvátné slavnosti, vinobraní. Sladký burčák dostanete pouze v této části roku, stejně tak zkvašené jablečné mošty. Zavařují se povidla a marmelády, pálí se švestkovice, hruškovice, ořechovice. Ke všeobecné hojnosti přispívá úroda rajčat, paprik, cuket, malých dýní, červené řepy a lilků.

Zahrada voní těžkou vůní růží, chryzantém, aster a dalších podzimních trvalek, kvetou krásné rozchodníky a vřesy. Začínáme také zasívat ozim, abychom měli stejně dobrou sklizeň i příští rok. Nikdy jindy příroda nenabízí takovou hojnost úrody a proto si uděláme rituál hojnosti.

Kromě bohatých stolů obtěžkaných dobrým jídlem, zejména povidlovými koláči, si na náš oltář položíme symbol rohu hojnosti, pokud ho nemáme, stačí pohár plný vína nebo ovocné šťávy, džusu či smoothiečka, nejlépe ze sezónního ovoce či zeleniny. Barvy svíček a magických ubrusů či plédů ladíme do oranžova, hněda, červena, červenooranžova, žlutohněda, okrova. Pokud máme nedostatek předmětů této barvy, dobře poslouží také žlutá, zlatá a tmavě zelená. O roh hojnosti či pohár, který symbolizuje náš svatý grál, pohár nesmrtelnosti, opřeme tarotovou kartu Trojku Pohárů, která se nazývá Hojnost. Před pohár položíme kartu Umění, Eso Pohárů a Královnu Pohárů. Oltář můžeme ozdobit plody letošní úrody, nejlépe, pokud jsme je vlastnoručně sklidili. Poté zapálíme všechny svíčky, poděkujeme Matce Zemi za její dary. Můžeme ji pojmenovat Deméther.

Podle toho, za co budeme děkovat, si můžeme zvolit jméno bohyně. Za peníze a materiální jistoty děkujeme bohyni Lakshmi, za lásku bohyni Venuši, za zdraví a plodnost bohyni Živě, ale můžeme děkovat i Panně Marii. Potom se uvedeme do stavu meditace, kontemplace, soustředění, je to takový stav flow, kdy naši mysl prostupuje pouze myšlenka hojnosti, nic nás neruší, jsme úplně klidní.

Nejlépe ještě s takto laděnou myslí napíšeme na papír své přání, ohledně hojnosti do dalšího Kola roku, stále se soustředíme a potom přání spálíme a tímto ho pošleme k našim Bohyním. Soustředíme se na to, jak papírek hoří a podle toho už můžeme věštit, jak se asi bude naše přání během následujícího roku plnit.

S posledním dohořelou jiskřičkou toto přání pustíme do Astrálu a odpoutáme se od něj, alespoň na dnešní večer. Vypijeme pohár do dna a pojíme ovoce a další plody, které máme na oltáři. Chvilku budeme naši mysl vracet do normálu, sfoukneme svíčky a půjdeme dělat to, co normálně, nejlepší je jít spát a na přání zapomenout.

Tolik Monica Star

 

A jedeme dál

Moje bláznivá matka, když ještě žila, tak se živě zajímala o lidové zvyky a lidovou kulturu. Měla velkou sbírku velmi zajímavých exponátů, v tomto oboru jsme potom pracovali oba, protože mě to také silně zajímalo, napsal jsem na téma "lidové zvyky", obyčeje a pranostiky desítky článků, včetně článků o krojích a lidovém oblečení a o různých zvycích na Moravě a v Čechách. Bohužel nám to všechno ještě před matčinou smrtí ukradl můj strejda, který se sice nikdy nezajímal o kulturu, ale proslul jako známý chamtivec a zloděj a psychopat, ještě máme spolu celou hromadu nevyřízených účtů, takže se to dá prohlásit za hromadu práce, která přišla vniveč. V našem prapodivném státě je možné, že tady bude někdo celý život něco tvořit, co může mít i vysokou kulturní a výtvarnou hodnotu a stejně se to nakonec ocitne v kontejneru. Škoda, jak vždycky říkám, že u nás neexistuje něco jako Ministerstvo kultury, nějaká instituce, která by se starala o umělce. Můj názor je, že skutečná úroveň každé společnosti se dá změřit naprosto jednoduchým způsobem - společnost je natolik "vysoká" nebo "nízká" až mrzká, podle toho jak se dokáže postarat o své nemocné, nemohoucí a staré lidi a jak se dokáže postarat o své umělce, čili o lidi, kteří malují, píší, skládají hudbu nebo se věnují divadlu. K tomu bych dodal snad už jenom to, že rozeznat grafomana od spisovatele nebo zdatného copywritera, stejně tak rozeznat výtvarného umělce od malíře pokojů či malíře v rámci výzdoby houpaček a kolotočů snad dokáže každý, kdo se s nasazením vlastní inteligence dokáže proběhnout kolem baráku nebo bloku a bez pomoci se opět vrátí domů. Bohužel v naší společnosti nebo co to je, umí každý ohodnotit fotbalistu, hokejistu, běžce, popřípadě nějakého skákala, bobistu, lobistu, sáňkaře, ale ne někoho, kdo skutečně něco zajímavého a přitom užitečného a dobrého pro ostatní umí.

Jsem rád, že jsem ve své spolupracovnici Monice našel člověka, který se živě zajímá o historii, kulturu, lidové zvyky, pranostiky a obyčeje a také o náboženství, křesťanství a pohanství a který má i odpovídající vzdělání na to, aby mohl psát články, fejetony a recenze. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát, koneckonců, jak se říká - podle jejich činů poznáte je - a kolik je takových mezi námi a kolem nás? Většina lidi dnes už ani neumí psát, šíří se nové druhy analfabetismu, ale pitomci to zatím nevnímají.

Jak to vypadalo u Reona před devíti lety? Další videjko uvádím v rámci neutuchajících vzpomínek. Reon je zajímavá postavička, řekl bych na naší skoro až veřejné scéně. Pamatuji si, že když se vrátil v devadesátkách z Francie, kam emigroval po osmašedesátém, tak budil a sklízel obrovskou pozornost. Soukromé televize, deníky, týdeníky, časopisy, rádia a dokonce i známí politici se mohli posrat, jen aby s Reonem mohli prohodit pár moudrých slov. Jeho výstavní "jeskyně" v Mostecké ulici se brzy stala pojmem, televize se mohly přetrhnout, aby získaly možnost u Reona natáčet, například Nova a myslím, že i Prima a celá tehdejší parta kolem Meteopresu a rosničkovitého předpovídání počasí byla víc u Reona než doma. Potom paní domácí Reona vyhodila a Reon se přestěhoval i se všemi obrazy na Petřín, kde je v Zahradníkově domě dodnes. Lanovkou na Petřín, druhá zastávka a pár metrů doleva. Řekl bych, že už tak nějak patří do koloritu Prahy.

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/