Afirmace - 11. září 2019

Tubera, tubera, Štěpáne, co to neseš ve džbáně?

Aneb, každý je strůjcem svého štěstí (což je další z pseudoesoterních naprosto debilních hlášek).

Když kliknete na výše uvedený odkaz "Tubera, tubera, Štěpáne," otevře se vám klasicky pojatý článek o tuberkulóze, řekl bych, že text odpovídá přesně tomu, co v dnešní době od textu o tubeře očekáváme a právě proto si dovolím přidat pár svých názorů. A možná se k tomu přičte i to, že s naprostou určitostí mám k uvedené problematice o hodně blíže než autor tuberkulózního článku.

Roku 1948 se začaly uzavírat a podepisovat miliardové obchody s vakcinami proti tuberkulóze. Očkovat se měli už novorozenci a děti ve stáří jednoho a dvou let. Bohužel to bylo ještě v době, kdy očkování proti tuberkulóze nebylo z hlediska očkujících a očkovaných zcela doladěno k oboustranné spokojenosti. Stalo se, že po naočkování sedmi set dětí, natáhly všechny bačkůrky, i když se tím pronikavě snížil počet aktuálně i potenciálně nemocných, což se dá z hlediska suché statistiky zcela jistě považovat za jistý druh úspěchu.

Dle mého názoru se vakcinace prosadila právě díky vtipně podávané statistice, takže se další výzkum mohl z bývalých spojeneckých, ruských a německých koncentračních táborů, kde se dalo najít nepřeberné množství lidského materiálu, nenápadně přesunout do Norska a Švédska. Tubera je zvláštní oříšek, který se nedá jen tak jednoduše rozlousknout, ale už krátce po válce bylo jasné, že pokud tento oříšek někdo rozlouskne, může mít jednou dominantní postavení mezi národy a docela slušně narvanou kasičku.

Vzpomínám na záznamy z deníku, který si vedla moje matka: "Lékaři ze Švédska, Norska a Dánska k nám přijeli očkovat děti proti tuberkulóze. Bohužel je mezi námi mnoho neuvědomělých matek, které očkování odmítají a nechtějí své děti nechat očkovat. Já jsem uvědomělá matka, takže jsem nechala Mirečka (to jsem byl já) očkovat proti tuberkulóze."

Další zápis, asi tak za měsíc, zněl: "Mireček dostal tuberkulózu."

Pokud bylo cosi shnilého ve státě dánském a felčarům se podařilo zaměnit hodnotnou vakcínu třeba za kulturu cholerových a tuberkulózních bacilů, smíchanou s jedem proti krysám, tak jsem měl prostě smůlu, možná podobnou jako tisíce jiných, narozených v roce čínské Krysy. Kdoví, jaký sajrajt nám pod vedením komunistické strany Československa vpravili do žil. Norové jsou tady, mám takový dojem, i dnes, v Thomayerově nemocnici, vyzbrojení evropskými dotacemi a je možné, že norské hnízdo pro nás představuje daleko větší nebezpečí než deset čapích hnízd.

Jaké to je, zápasit s tuberkulózou, dokáže pochopit pouze ten, kdo ji měl. Tuberkulóza, tubera, TBC či souchotě je onemocnění zákeřné jako prase, mykobakterie jsou jako cizopasníci, paraziti, kteří vás, když je v sobě máte, požírají zevnitř jako malí lidožrouti. Nejste pro ně nic jiného, než větší, dorůstající, chodící, šťavnatý tatarský biftek. A ony si vás vychutnají, na to můžete vzít jed. Prakticky na to můžete vzít skutečně jakýkoliv jed, chemoterapii, antibiotika, streptomycin a podobně. Jim to bude jedno. V podstatě je nezabije nic, co by současně nezabilo i vás.

Mohou se usadit v plicích, člověk pak svým smrtelným chropotem děsí své okolí, mohou se usadit v nervové soustavě nebo přímo v mozkových plenách - a za chvíli budete všechny kolem udivovat svou nekonečnou blbostí, debilními bonmoty, únavou, ospalostí, ztrátou rovnováhy a pomalostí - a mohou se také usadit v kostech a v kostní dřeni, způsobí vám zpomalení až zastavení růstu, klesnou vám ramena, naroste vám hrb, v rodině se na vás začnou dívat jako na líného chcípáka a pokud vám mykobakterie začnou požírat červené krvinky, mohou vaše psychosomatické potíže vyustít i ve svižnou leukémii. A nepomůže vám ani členství v nějaké křesťansko-demokratické straně.

Mykotrpaslíci se rádi pustí i do vašeho lymfatického systému, načež se vám začnou dělat legrační boule a bobule v podpaždí, v tříslech nebo i mezi nohama. Pod kůží se vám vykouzlí nádherné hrče velikosti slepičího nebo husího vejce a užijete si s nimi spoustu legrace.

Už samo vyšetření lymfatických uzlin bylo za mého dětství na úrovni útrpného práva a to nemluvím o emocionálním kokteilu strachu, děsu a svalových křečí, když vás nečekaně zalehly dvě nebo tři rozložité sestry a doktor se pokoušel lymfatickou uzlinu bez použití anestetik hezky do hloubky propíchnout, rozřezat, pižlat a vymačkávat do plechové misky a když už se vás díky prožívané hrůze z příšerné bolesti zmocňovalo šílenství, panika a pocit, že vám z toho jebne, tak jste jen slyšeli: "A jdeme na další..."

Tuberkulózní bacily disponují nekonečnou škálou možností, jak se projevit a čím překvapit. Pod mikroskopem je objevil doktor Koch, ověnčil je názvem Mycobacterium tuberculosis a týmy vědců se pustily do jejich zkoumání. Zjistily, že tuberkulóza napadá člověka i zvířata a může postihnout prakticky jakýkoliv orgán. Diagnóza se provádí pomocí mikrobiologického vyšetření, snímkováním, poslechem šelestů na plicích a krevními testy. Jakž takž účinná se projevila léčba pomocí antibiotik, i když, jak se ukázalo časem, problém pouze na několik let "zamrzne". Já osobně bych o žádném úspěchu nemluvil, možná i proto, že nejsem vědec a že těch antibiotik už mám v sobě tolik, že když si na mě sedne moucha nebo komár, tak je po nich, ještě než stačí složit křídla.

Problémem je antibiotická rezistence neboli rostoucí odolnost bakterií vůči antibiotikům a rychlost šíření. Odhaduje se, že bakteriemi Mycobacterium tuberculosis je každou vteřinu infikován jeden člověk. Podle statistik je tuberkulózou nakaženo v Asii a Africe 80% obyvatel, ve Spojených státech amerických necelých 10% a v České republice bylo v roce 2015 hlášeno 518 onemocnění tuberkulózou. Čili, když použijeme pravděpodobnostní statistický koeficient, platný pro současnost, máme tuberu všichni.

Za totáče jsme se radovali, že se nám podařilo tuberkulózu beze zbytku vymýtit a zlikvidovat, ale jak jsme si už řekli, spíše se nám podařilo zbavit se většiny evidovaných pacientů. Málokdo si všiml, že souchotiny, úbytě, ftíza (řecký výraz pro úbytek), bílý mor, krtice, lupus vulgaris, Pottova nemoc, miliární tuberkulóza či královo zlo si stále nerušeně vegetují mezi námi. Osobně věřím tomu, že drtivou většinu rakovin a čehokoliv, co se připisuje na vrub kouření a pobytu na městských ulicích, má na svědomí tuberkulóza. Pokud tedy má nějaké svědomí, zatím to tak nevypadá. Jak se ale zdá, tak svědomí nemají ani ti, kdo na nás dělali pokusy s tuberkulózou a jejím "léčením".

Věříte tomu, že rychložonglérovi v cirkuse během vystoupení v manéži nespadne ani jedna kuželka? Byli byste ochotní na to vsadit život? Stejně tak se mohu zeptat, jestli věříte, že pasterizace mléka v krabici, které si právě lejete do kafe, proběhla na 100%. A že vás skutečně ochrání před tuberou?

Mycobacterium tuberculosis se u lidí vyskytuje odnepaměti, nenápadně se skrývá jako faraonova pomsta v egyptských mumiích, stejně jako v archeologických nálezech, starých přes desítky tisíc let. Najdeme ji v literatuře, básních a v románech, stejně jako na slavných obrazech, například Zrození Venuše od Sandro Botticelliho - dívka, podle které mistr maloval Venuši, zemřela ve 22 letech na tuberkulózu kostí, všimněte si Venušina povislého levého ramene.

Tuberkulóza je spojená s nádory (tuberkuly) a jako "tuberkulózu" ji pojmenoval v roce 1839 Johann Lukas Schönlein. Mezi lety 1838 a 1845 manifestoval John Croghan léčení několika pacientů pomocí čistého vzduchu o stálé teplotě v Mamutí jeskyni, kterou vlastnil a všichni nemocní do roka zemřeli.

První sanatorium pro pacienty nakažené tuberou otevřel v roce 1854 Hermann Brehmer v Německu. Mnoho romantických spisovatelů popisovalo prožívané drama nešťastné lásky dvou zamilovaných lidí, když jim do života vstoupila nezvaná tetka - tuberkulóza.

To je jen malá ukázka z mé knihy Psychopat v rodině, kde se trochu věnuji problematice tuberkulózy a jejího pseudoléčení a hodně se věnuji rozboru psychopatie a duševních chorob, které s velkou pravděpodobností s tuberkulózou souvisí. Zbavit se tuberkulózy je strašně těžké, skoro nemožné, v současné době je známo asi 65 mutací této záludné bakterie, nevím kolik z nich je výsledkem vědeckého "šlechtění", ale vím, že v současné době je prakticky nemožné zjistit, kdo všechno už nějakého tuberkulózního mutanta v sobě má, nakolik ovlivňuje tbc délku života a nakolik ovlivňuje naše rozumové schopnosti. Já sám jsem se z této choroby pokoušel dlouhá léta dostat pomocí fyzioterapie a pomocí meditací a cvičení. Pokud vám alespoň trochu záleží na vlastním životě a na životě vašich dětí, přečtěte si nejdříve Psychopata v rodině a potom sledujte moje denní aktualizace zde, na argoni.com, budu se tímto tématem zabývat. Je možné, že řada lidí, kteří bojují se "zakuklenou tuberkulózou", ať už se projevuje chronickou únavou, úbytkem kostní tkáně, nadváhou, depresemi, postupující demencí (je zajímavé, že když se dementní kolektivně, tak si toho málokdo všimne) nebo jakoukoliv poruchou osobnosti, najde v mých textech a možná i mezi řádky inspiraci ke správnému nasměrování a naladění boje o přežití.

 

Jak to vypadalo u Reona před devíti lety? Videjko uvádím v rámci neutuchajících vzpomínek.

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/