Věčná otázka, co děláme, čím se zabýváme - 05. září 2019

Pokud začnu mluvit o sobě, což je vždycky strašně zajímavý, protože když někdo začne mluvit o sobě a o své práci, tak je to vždycky tak trochu šokující (kolik znáte lidí, třeba sexuologů, kteří jsou známí nejen díky své práci, ale hlavně díky svým schopnostem a dovednostem či díky tomu, že se něco naučili lépe než ostatní), tak si hodně romanticky založených povah myslí, že jsem měl docela zajímavý a občas téměř až pestrý a na vzrušující zážitky bohatý život.

Stručně řečeno, dodělal jsem střední školu, naučil jsem se fotografovat, psát, malovat, natáčet filmy, trochu hrát na klavír a na kytaru a začal jsem si vymýšlet projekty, čili určitý druh práce, která měla vždy svůj cíl a s tím související začátek, průběh a konec a pokud se vše zadařilo, byl z toho i zisk, díky kterému jsem nemusel v noci řvát hladem a nepršelo mi na hlavu. Každý projekt začínal tím, že jsem si našel větší byt, který jsem si pronajal a dočasně změnil na ateliér, v němž se dalo fotografovat, malovat a natáčet filmy. Takových pracovních bytů - ateliérů jsem měl v životě už asi dvanáct (jako dvanáct měsíčků) - a řeknu vám, je to vždycky zajímavý pocit, když se jdete podívat na novou nabídku, podepíšete smlouvu, minimálně na rok s automatickým prodlužováním o rok, když je všechno OK, většinou jsem zůstával na jednom místě tři až čtyři roky, potom to už zase chtělo nový projekt.

Projekty byly vždy celkem jednoduché, například vydat několik námětově podobných knih, uspořádat dvě nebo tři výstavy fotografií, koláží a fotomontáží a většinu z nich prodat, vyrábět zajímavé ilustrační fotografie a prodávat je do časopisů, novin, publikací a knih (nakonec se podařilo prodávat i do Německa a do Ameriky a byla to zajímavá práce), nabízet své služby jako reklamní agentura a samozřejmě i dostát svým reklamním a propagačním slibům, natočit pár animovaných filmů, které dodnes zastupují Českou republiku na mezinárodních festivalech, spolupracovat s bulvárem, například formou partnerské poradny a zveřejňováním ilustračních fotografií (Super.cz, dnes je to Blesk.cz - to "dnes" není metafora, protože zrovna dnes mám v Blesku.cz chat, na který mi přijde určitě tak 500 až 600 dotazů), kdys dávno jsem cca dva roky spolupracoval i formou námětů a scénářů na Peříčku pro televizi Nova a v nabídce mám už dlouhá léta astrologii, sestavování horoskopů a výklad tarotových karet, kurzy meditací, cvičení, tantry, možná se zdá, že je toho až moc najednou, vzpomínám si, jak se mě jednou, asi před dvaceti lety ptal jeden redaktor z Reflexu, když se mnou dělali asi šestistránkový rozhovor - vy máte těch zájmů a koníčků takové množství... ehm, nebylo by lepší dělat jenom jednu věc, ale pořádně? Těžko se na to odpovídalo, protože jsem to ještě nezkusil, jako třeba, že bych se pokoušel živit jako spisovatel, který v podstatě ani neví, o čem by psal, protože by se věnoval hlavně tomu psaní - tak asi o psaní, ale to sesmolíte za den nebo za dva a už zase není o čem psát. A navíc, to všechno, o čem jsem se zmínil, nejsou zájmy, ale profese, já se tím živil, jak jsem již naznačil, od svých osmnácti let, kdy jsem začal lehce spolupracovat s Barrandovem a s dnešním Výstavištěm na Praze 7, kde jsem potom rok pracoval v propagačním ateliéru a současně jsem psal povídky, fejetony a úvahy do novin a časopisů, prostě to asi ve mně prostě je a nikdy jsem neměl pocit, že mě šíře mých zájmů a schopností nějak omezuje. Určitě jste už slyšeli pojem renezanční člověk. Máte zájem o všechno, pokoušíte se o hromadu věcí a občas se stane, že se nějakou dobu můžete něčím živit. Mně to připadá geniální. Zatím jsem ještě hladem nechcíp' a možná ještě nějakou dobu vydržím. Chce to jen v určitou chvíli využít dobrou kvalitu času a dostat se na místo, kam vám to společnost v tu chvíli dovolí a pokud máte na svou práci vlastní prostor (od toho máte svůj "ateliér" či "pracovnu" a k tomu jednu nebo dvě ochotné asistentky, podle toho, jak se zrovna dokážete s kým domluvit, tak práce odsejpá, jak to nakonec můžete vidět třeba i v současné době na mých webových stránkách argoni.com, na kterých právě jste.

Poznal jsem za posledních třicet let mnoho zajímavých i šikovných lidí, kterým se v určitou dobu podařilo vyhoupnout se se svým surfovacím prknem a někdy to bylo i normální žehlící prkno, které v tu chvíli k surfování posloužilo, na vrchol módní nebo společenské vlny jako spisovatelé, moderátoři, malíři, proklínaní fotografové, dynamičtí mladí politici, léčitelé, kartáři, televizní psychotronici nebo rychlobruslaři - prostě se jim podařilo zazářit v pravou chvíli na pravém místě - jak vždycky říkám, být nejlepší nestačí, ale občas se ta správná vlna přižene a nemusí být ani devátá. Hlavně, že nás vyhodí nahoru.

Jak jsem si všiml již v průběhu oněch třiceti let, tak moho lidí, kteří byli inteligentní a obezřetní a svým způsobem i opatrní si uvědomilo, že hodně důležitá věc pro budování jakékoliv kariéry je způsob, jak se ve společnosti umíte a můžete představit. Je velký rozdíl mezi, dobrý den, já jsem akademický malíř Mirko Dráček, zajímám se o mytologii a mystiku nebo, dobrý den, já jsem redaktor Olaf Očadlík, zajímám se o záhadné a těžko vysvětlitelné jevy nebo, dobrý den, já jsem váš Kartář Petr, můžeme spolu nahlédnout do temných zákoutí vašeho osudu, nebo dobrý den, já jsem mág, esoterik a známý čaroděj Hugo Astrál, popřípadě, dobrý den, já jsem astrolog Nostradamus Hviezdenský. Když někam přijdete a představíte se jako psychiatr a psychoterapeut nebo profesor andragogiky filosofické fakulty Univerzity Karlovy, tak máte svou reputaci zajištěnou, ať už to bude před revolucí nebo po revoluci, když budete redaktor, který píše o kartářích a o psychotronicích, můžete mít své zaměstnání v novinách, v bulváru a všechno bude v naprostém pořádku. Horší to ale bude, když vás lidé nebudou vnímat jako režiséra animovaného filmu a píšícího redaktora na volné noze, ale jako čaroděje a mága. To vás pak nesmí překvapit ani babka, která přiběhne s otýpkou a s otázkou na rtech, na kdy, že je naplánovaný ten fajrák na opékání čarodějů a následně i vuřtů.

Proto vás nesmí překvapit, že mnoho lidí, v podstatě všichni, kteří se vyšvihli na módní vlně určité popularity do nadoblačných výšin, tak zase po pár letech nezadržitelně spadli a nejsou jaksi k nalezení. Určitě si vzpomenete na hromadu léčitelů a cvičitelnů chi-kungu nebo Silvovy metody, neřku-li reiki, po kterých dnes pes neštěkne, určitě si vzpomenete na kolorujícího fotografa Jana Saudka - proč je dnes opět zapadlý jako před rokem devadesát? Vzpomínáte si ještě na legendárního malíře Reona? Kde je mu dnes konec? Odpověď - najdete ho na Petříně v Zahradníkově domě, má tam svou "jeskyni", můžete se přijít podívat. A kde je hromada vynikajících kartářů, kteří nás ohromovali svými schopnostmi díky účinkování v televizi?

A tak bychom mohli pokračovat do ztráty vědomí. Vzpomínám si, jak se mnou kdysi dělala rozhovor Lucie Výborná pro nějaké rádio a bylo to v podstatě o magii a o esoterice a o čarování a o rituálech, nebylo to o animovaném filmu, o fotografování a uveřejňování fotek v americkém Hustleru a jiných časopisech a nebylo to ani o dlouholeté spolupráci s bulvárem nebo o víceméně psychoterapeutické práci se stovkami lidí, kteří raději přišli za mnou, než by šli za "normálním" psychologem nebo psychoterapeutem. No a Lucie mi řekla, že teď, v současné době by se mnou už žádný rozhovor ani interview nedělala, protože její "tibetské" přesvědčení a světonázor je proti evropské magii a čarodějnictví. Hm, na to jsem nevěděl, co říct. Tak jsem zamával tibetskou vlajkou a tiše zmizel v akáše.

No a proč to vlastně všechno říkám - jednak proto, že mohu a jednak i proto, abyste si uvědomili, jak to při popisu své práce mám těžké, protože se mi do toho plete ještě hromada jiných věcí, například neustálé řešení problému, jak se udržet v dnešní společnosti naživu. V současnosti se snažím rozjet svůj další projekt a tím je sepsání poslední knihy, která bude patřit k Magii života, Sexuální magii a Astrální magii a která má pracovní název Literární magie. Což by mělo představovat zatím vrchol mé tvorby a mého vlastního zkoumání lidové i vyšší magie. V podstatě by se dalo říct, že každý, kdo by se chtěl naučit nejenom v představách, ale i v praxi čarovat, by se to podle výše uvedené tetralogie mohl naučit. Všechno se zatím ale odehrává pod Damoklovým mečem, visícím na pomyslné, občas už i trochu praskající, finanční niti.

 

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/