Samo od sebe se vždycky všechno snaží dopadnout blbě - 04. září 2019

To, co jsem zde právě napsal, se nazývá základní zákon synchronicity a je pravda, že to není zrovna poutavé čtení, spíše to většinu lidí nezajímá, až nudí, přestože právě synchronicita je hned vedle analogie základním kamenem nebo spíše základním kamením z něhož se staví naše osudy.

Fatalista si řekne, eh, co naděláš? Nech to běžet, vždycky nějak bylo a nějak bude, ještě se nestalo, že by nijak nebylo. Na  druhou stranu racionalista a vědec se snaží připravit se na všechno, stráví plno času plánováním, však to znáte, dvouletka, pětiletka - a jak jsem jednou napsal - přišla zpráva z Budapešti, poručili větru, dešti. Měli ale hrozný pech, déšť je totiž neposlech. Pamatuji si, jak v roce 1981 dostali pracovníci tehdejšího Pražského kulturního střediska úkol napsat plán kulturního rozvoje až do roku 2000. Tak tam nad tím diskutovali, moc se jim do toho nechtělo, protože zase nebyli tak blbí, tak je samozřejmě napadlo, no jo, ale když tady naplánujeme vyprodaný Sjezdový palác Heleně Vondráčkové na Vánoční koncert v roce 1996, tak jak můžeme vědět, jestli nebude třeba nemocná? Nebo může do té doby emigrovat, vždyť přece nemůže dnes nikdo vědět, jestli třeba v roce 2000 vystoupí na Václaváku na Silvestra společně Matuška s Gottem a Martou Kubišovou..? A tak se různě ošívali a vymýšleli různé chujoviny, nakonec to nějak sepsali a jak čas plynul, tak Pražské kulturní středisko přestalo v roce 1990 existovat. Ale to tam neprognostikoval nikdo.

Když už jsem se zmínil o Prkusu, tak tam byla dlouhá léta zaměstnána na vysoké vedoucí funkci nějaká paní Kepáková, manželka známého Kepáka, který spolu s Urválkem posílal lidi na šibenici za politické názory, jako třeba Miladu Horákovou, nu a tato paní rozhodovala prakticky o veškerém dění v české kultuře. Rozhodovala také o tom, které hudební skupiny se smějí ukázat na veřejnosti a které vystupovat nesmějí. Potom samozřejmě ta skupina zanikla a šla do kytek. Jednou přišla celá rozhorlená do práce a hned si svolávala k sobě své poskoky, to je hrozné, včera jsem viděla v televizi, v jedné hudebně taneční skupině, dvě zpěvačky s tak krátkými sukněmi, že tím urážely nejenom naši dělnickou třídu, ale i celý odkaz Vladimíra Iljiče Lenina a Bedřicha Engelse, takže jim s okamžitou platností musíme zakázat další vystupování, skupina se rozpustí a příští týden ať všichni přijdou na stranický pohovor, protože takhle by to, soudruzi, skutečně nešlo, to bychom sami v sobě pošlapali odkaz Velké říjnové socialistické revoluce. Pak se jeden poskok přihlásil o slovo a, soudružko Kepáková, s tím zastavením činnosti to bude asi trochu složitější, protože to je švédská skupina ABBA... která pod nás ještě nepatří...

Tak jsme se zasmáli a zpátky k synchronicitě - co to je? Je to výskyt dvou a více náhodných jevů, kterých si všimneme na základě toho, že mají něco společného, ale to něco není kauzální (pitomci prominou, že občas použiju cizí slovo), má to spíše "ideologickou" souvislost. Například se na druhé straně zeměkoule na opuštěném místě v džungli sejdou tři cestovatelé, kteří o sobě do té chvíle nevěděli a když se dají do řeči, tak zjistí, že mají všichni stejné datum narození nebo, že mají stejné příjmení. Což ale samozřejmě není důvod k tomu, aby se tam sešli. Pravý důvod, proč se tam sešli, je náhoda.

Občas sem tam někdo odvážně tvrdí, že náhody neexistují, vědátoři, kteří se zabývají náhodnými jevy, počasím, kombinatorikou a teorií her, popřípadě ekonomikou, si to nemyslí. My, kteří se zabýváme životem a vším, co patří do "utváření a budování osudu" se snažíme, díky svému indiferentnímu přesvědčení pohybovat jak v oblasti náhod, tak i v oblasti nenáhod, ale i náhodných nenáhod, popřípadě nenáhodných náhod. Svět je pro nás nepoznaný, ale poznávatelný - i když zatím ještě nevíme, do jaké míry, čili nevíme, jestli je poznatelný. Zatím ještě neznáme odpověď na celou řadu otázek, ale víme, na co si dávat pozor - i když často nevíme, proč.

Jak to, že se některé náhody stávají sériově jedna za druhou, jako na objednávku? Jak to, že se často před něčím, co nedopadne zrovna dobře, objevují varovná znamení - pozor, může nastat průser, zbystřit pozornost, nejenom, že může z nebe spadnout nějaký ten učený, ale může nám spadnout rovnou na hlavu.

Připomeňme si ještě jednou známou definici ambivalentních pocitů - jsou to pocity, které máme, když vidíme svou tchýni v našem novém autě, jak padá do propasti.

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/