Vládnou nám duševně nemocní? - 27. srpen 2019

Tento článek (klikni zde) je docela výstižný. Protože se zakládá na pravdě. Já sám mám s duševně nemocnými lidmi hodně zkušeností, v podstatě bych řekl, že po bližším zkoumání s nejvyšší pravděpodobností zjistíte, že jako "duševně nemocný" se ve vašem okolí jeví každý druhý. Nemusí to být pouze paranoia, porucha osobnosti, hysterie, obsese nebo deprese či bipolární porucha, jsou to prostě (podle mého vlastního osobního výzkumu) chyby v logickém uvažování a podléhání iracionálním impulzům mozku nebo amygdaly, v tom aby se prase vyznalo, důležité je, že to vede k celkové situaci, kdy, jak sám říkám, platí pravidlo, že není možné, aby se dva inteligentní lidé spolu někdy domluvili.

Lidé jsou v současné době schopni se domluvit na základě síly a schopnosti sebeobrany, opět, jak vždy s úsměvem říkám, pravdu má ten, kdo má zrovna v rukou brokovnici (bláznům se neodporuje). Je to věc, kterou asi nezměníte, vy ani já, ale je dobré to vědět a ať už se ocitnete v jakékoliv životní situaci, je dobré s tím počítat. Psychologii si tady ještě budeme podrobněji probírat, pro začátek si zapamatujte první definici, podle které můžete vždy a všude soudit kohokoliv, kdo ještě dýchá a drží se naživu - člověk je agresivní bytost, která se rodí s vrozenou touhou někoho nebo něco ovládat. Pokud se mu to nedaří, začne podléhat záchvatům zuřivosti, která na sebe může navléknout stovky různých převleků, kabátů a podob. Takže bacha na to. (Definici jsem vymyslel já, to říkám sice jen tak na okraj, ale poslední dobou pozoruji, že jak jsou takové ty "rozhovory s odborníky" na různá témata, jako je třeba cvičení, sport, meditace, počasí, globální oteplování, konec světa, tak přibývá stále více "odborníků", kteří používají moje argumenty, často i moje vlastní slovní obraty a moje názory, které vydávají za svoje a ostatní jim za to tleskají, ale protože jsem již na to zvyklý, tak se na ně nezlobím, ale pro jistotu říkám, kontrolujte si, odkud máte informace a kdo je jejich strůjcem. Vyplatí se to. Abyste neobdivovali papoušky.)

Dostáváme se k menšímu zamyšlení na téma, na co vlastně máme v České republice (neboli v Těžké republice) ministerstvo kultury? Kdy jste se naposledy setkali s tím, že někde ve zprávách figurovalo Ministerstvo kultury a pokud ano, jestli to náhodou nebylo o něčem jiném, než o kultuře? V poslední době jsem docela zděšen, protože, jen tak namátkou, český film, který zastupoval Českou republiku získal v USA na filmovém festivalu Universal Studio v Cansas City dvoje ocenění (nejlepší filmová komedie a ocenění za režii) a jaká je reakce Ministarestva kultury? Nulová. Nic, keine Reaktion. Další zprávička - v Ázerbájdžánu, přímo v hlavním městě, v Baku, se chystá Filmový festival českého animovaného filmu a já se ptám, jak se do celé akce zapojilo Ministerstvo kultury? Odpovím si sám - nijak. Filmy se měly přihlašovat do konce července a já, i když jsem v sedmdesátých letech patřil k animátorské a režisérské elitě československého animovaného filmu, jsem se o tomto (a koneckonců nikdy o žádném jiném) festivalu z oficiálních pramenů nedozvěděl. Už teď tedy pochybuji, že se na tomto festivalu bude promítat byť jen jeden jediný z mých autorských filmů a vsadím boty, že se tam nebude promítat ani film, který jsem natočil s Kájou Saudkem. Přestože je to jediný, takříkajíc klasický animák, který někdo s Kájou Saudkem, králem českého komiksu natočil. Nevím jak tuto situaci nazvat. Vím jenom, že kdyby se Ministerstvo kultury úplně zrušilo, tak by se to neprojevilo ničím jiným, než ušetřením obrovské spousty peněz, které skrz tuto černou díru mízí bůhvíkde...

Ve všech léčebných ústavech, kde se doktoři a hlavně psychiatři potýkají s duševními chorobami, se používá takzvaná art - terapie. Pacienti se nechávají umělecky vyřádit, mohou malovat, modelovat, psát nebo i vrzat na nějaký hudební nástroj a jak jsem si (opět já sám) všiml, tak lidé s těžko zvladatelnou agresivitou se rádi vrhají na sochařství a modelování, lidé, trpící obsesemi se přímo s grafomanským nadšením vrhají na sepisování, psaní a vyprávění příběhů a ti, kteří jsou postižení bipolárkou a občas je srazí na kolena těžká deprese, se s chutí vyžívají v dramatických kroužcích, herectví a divadelnictví. To říkám jen pro ilustraci, ale je zajímavé si všímat kdo čím trpí a čemu se věnuje a dávat si to do souvislostí.

Během své pohnuté existence jsem se seznámil s celou řadou malířů, kreslířů a výtvarníků, vyznávajících, jak jsem tomu říkal "placaté či dvourozměrné výtvarné umění" a ať už byli více známí či méně známí, vždy jejich  mysl směřovala k filosofii, k meditacím a tak trochu k esoterice, což i nyní píši s plným vědomím, že mnoho lidí "esoteriku" nesnáší, i když je to většinou hlavně proto, že vůbec neví, co esoterika je a většinou si ji pletou s pouťovým okultismem či televizní astrologií nebo s paranoidními záchvaty léčitelství. Malování dle mého názoru je jedním z nejdůležitějších základů umění. Malíři se promalovali dějinami od nástěnných kreseb v jeskyních až k animovanému filmu v Hollywoodu. Od paleolitického realismu k Disneylandu.

Myslím si, že malování, podpora malování, podpora malířů i sledování obrazů, výstavy a kulturní akce, spojené s vernisážemi výstav a prostě všechno, co je s malováním od miniatur až po mamutí epopeje spojené, samozřejmě kromě nevyžádaných graffiti, která se spíše podobají polití cizího díla kyselinou, by se mohlo ozdravně projevit na duchu národa. Bohužel se toho asi nikdy nedožijeme, protože k tomu obvykle v jakémkoliv kulturním státě funguje odpovídající ministerstvo kultury. Pokud stát není kulturní, tak naprosto souhlasím s tím, že by takové ministerstvo bylo vlastně o ničem.

 



Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/