Létající děti - 23. srpen 2019

Jistě každý z vás již někdy slyšel, zaznamenal nebo četl úvahu o létání vlastní silou. A mnoho lidí v historii to také zkoušelo a dost možná to zkouší ještě dále, vytrvale a stále. Ano, bylo by to krásné, nasadit si třeba na odlehčené jízdní kolo, čili bicykl v úrovni předního kola dvě velká křídla, dozadu, na úroveň zadního kola, dvě malá křídla a směrovku a pomocí vrtule, poháněné šlapáním se rozjet a pomalu se vznést do vzduchu a potom už jen plachtit za zábavou, na druhou stranu rybníka nebo jezera, popřípadě přes pole, louky a lesy, prostě kam by nás právě srdce táhlo. Představa je to jednoduchá, provedení složité, protože to zatím ještě nikomu nefungovalo.

První zmínka nebo alespoň jedna z prvních zmínek o létání vlastní silou je v báji o Ikarovi. Tam ale jeho otec, aby mohli uniknout ze zajetí na ostrově, slepil z peří a vosku křídla, podobná křídlům ptačím, která si nasadili na ruce a normálním máváním se vznesli do vzduchu a letěli přes moře ke vzdálenému břehu. Nezbedný Ikaros ale neposlechl radu svého otce, aby neletěl moc vysoko, vystoupal až nad mraky, slunce roztavilo vosk, který držel křídla pohromadě a Ikaros se zřítil do moře.

Když se někdo později pokusil podle této báje sestrojit si podobná křídla, tak zjistil, že s nimi sice může trochu mávat, pokud je vůbec uzvedne, ale k tomu, aby s nimi odletěl, to rozhodně nestačilo a nikdy ani stačit nemohlo.

Skrz různé, často i dost pohnuté držkopády se člověk nakonec propracoval ke konstrukci rogala, popřípadě malého letadla nebo spíše létadla, které se udrželo ve vzduchu, pokud bylo poháněno spalovacím motorem. Na to, aby se průměrný člověk udržel ve vzduchu takříkajíc vlastní silou, rozhodně žádný z pokusníků sílu neměl. Odhodlání ano, ale ne potřebnou sílu.

Vědci, kteří se s přímo sveřepým odhodláním šťourají prakticky ve všem, záhy přiběhli s teorií, která se později potvrdila a dnes se považuje za absolutně prokázanou, že se v našem gravitačním poli nemůže vlastní silou vznést žádný živočich, který váží více než sedmnáct, maximálně osmnáct kilo. Pokud váží méně než osmnáct kilo, tak od velkých orlů skalních a kondorů, přes menší a menší ptáky až do okřídlený hmyz, může létat prakticky všechno, což je dáno obecnou svalovou sílou a gravitačním polem nebo prostě tím, co nás drží celý život při zemi. Takže je jasné, že člověk vlastní silou s nejvyšší pravděpodobností nikdy létat nebude - ale já k tomu dodávám, ale pozor! Proč by nemohly létat naše děti?

Pokud bude mít dítě méně než osmnáct kilo, tak by, čistě teoreticky, mělo mít šanci se na vhodné, okřídlené tříkolce vznést do vzduchu a zvesela poletovat, kam se mu zamane.

Nevím, jak se vám líbí představa parků a ulic, plných poletujích spratků, ale občas mě napadá, proč by zrovna tohle nemohla být ta správná představa budoucnosti. V podstatě to čeká pouze na vhodného vizionáře, technika a konstruktéra, který by tuto reálnou možnost probudil do praktického života.

Takže jsme to právě trochu pošťouchli a teď nám nezbývá, než čekat, co z toho bude dál.

 



Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/