Annabelle po našem - 16. srpen 2019

Máme rádi filmové horory, ale ve skutečnosti, čili v našich (většinou osobních) životech, neboli v realitě, žádné horory prožívat nechceme. Máme rádi film a divadlo, zvláště když víme, že je to film nebo divadlo a rádi mluvíme o nebezpečí, o kterém víme nebo si to alespoň myslíme, že neexistuje.

Strach je patrně o hodně složitější fenomén, než si uvědomujeme. Je možné, že strach jako takový, tvoří základ celé škály emocí, kde na samém začátku stojí "uvědomění si" určitého nebezpečí, které by za určitých okolností mohlo nastat, ale s největší pravděpodobností nenastane. Když stojíme u zavřeného okna v sedmém patře, jednou jsme stáli dokonce u (naštěstí zavřeného) okna ve 124. patře nejvyšší budovy světa Burdž Chalífa, více než půl kilometru nad ulicí, tak je naprosto normální, že nás jen tak, mimochodem, BTW, zničehonic napadane, jak by "to" asi dopadlo, kdybychom vypadli z okna ven. Stejně nás napadne, jaké by to asi bylo, kdybychom během jakéhokoliv procesu vypadli takříkajíc z kola ven. Nebo kdybychom vypadli z vlaku, z auta, z práce, z nedokončené vysoké školy, kdybychom spadli z kola nebo kdybychom se vymlátili při jízdě na motorce tak, že bychom dostali takovou pecku do hlavy, až by se z nás stali psychopati, lidé s jinou osobností, než na jakou byla rodina zvyklá. To všechno nás napadne, ale v podstatě nepřipouštíme možnost, že by se to stalo.

Na druhém konci této strachové škály je strach, který nás popadne, když se skutečně něco vážného stane. Sedíme v nacpané sklepní restauraci nebo jsme na diskotéce někde pod zemí a v těsné blízkosti únikových dveří vypukne požár. Nebo čekáme, až přijede metro, aha, ono už se valí, tak to je dobře a najednou cítíme, že do nás zezadu nějaký debil, kterému právě jeblo, prudce strčí. To, co se nás v tu chvíli zmocní, je strach z reálně hrozícího nebezpečí, kdy si uvědomíme, že ztráta, která nás může během desetiny vteřiny postihnout bude větší a trvalejší, než když nám z kapsy vypadne pětikoruna a spadne do kanálu.

Větší a reálnější strach souvisí s celou řadou fyziologických procesů, které nemusí být zrovna dvakrát příjemné. Obvykle k tomu dodávám, že co se týká různých druhů strachu, tak zřejmě platí, že kdo neokusí, tak neví, o čem je řeč. Zůstaňme proto zatím raději u "rekreačního strachu", kterým se občas necháme pošimrat při sledování filmových hororů.

 



Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/