Čtenáři myšlenek - 14. srpen 2019

Kliknete-li na nadpis, dostanete se na článek, který mi posloužil jako inspirace.

Když mi bylo asi dvanáct a pilně jsem se vzdělával četbou časopisů ABC mladých techniků a přírodovědců a Věda a technika mládeži, zajímaly mě dva stěžejní problémy - odstínění gravitace a čtení myšlenek. S tou gravitací se to ukazovalo jako dost složité, možná i složitější, než to na první pohled vypadalo, obzvláště, když jsem si pořád dokola uvědomoval, že nikdo neví, co to ta gravitace vlastně je. V podstatě jsme všichni věděli, že kdybychom vypadli z okna, tak by to asi nedopadlo zrovna nejlépe, ale fyzikální důvody jsme neznali. Nakonec jsem dospěl k názoru, že pokud přijmu myšlenku, že všechno kolem je hmotné, čili i prostor se chová jako hmota, dejme tomu jako voda, tak jsme ponoření či pohroužení v prostoru jako ve vodě. Čili gravitace by se mohla pojmout jako určitá prostorová forma Archimédova zákona. Podobně jako povrchové napětí na kapalinách k sobě tlačí bubliny a plovoucí předměty na hladině, třeba vody, koneckonců si toho mohl všimnout každý, kdo se alespoň jednou v životě pokusil vlastní silou umýt nádobí, "přitahují" se i tělesa v prostoru nebo lépe řečeno, jsou k sobě přitlačována. Je to dáno strukturou hmotného prostoru. V případě magnetů je tato síla znásobena, ale stále se jedná o základní sílu odpudivou, kdy se nás prostor snaží přitlačit k čemukoliv, co je nablízku, nikoliv sílu přitažlivou. Jedním ze základních fyzikálních zákonů se pro mě stal můj vlastní zákon, že všechno co existuje, je hmotné povahy a veškerá hmota ve vesmíru se navzájem odpuzuje. Tím je dané i rozpínání vesmíru.

Existence čtyř základních sil, gravitace, elektromagnetické síly a dvou nukleárních sil se projevovala podle vzdálenosti na sebe působících těles, bylo to něco jako adheze nebo přilnavost, která se také projevuje teprve tehdy, když se dva povrchy k sobě připlácnou, ale nepůsobí na delší vzdálenost než "dotykovou". To jen tak na okraj, proč se podle mé vlastní teorie nerozlítne třeba atomové jádro, kde se tísní třeba i několik desítek protonů a neutronů a bůhví co ještě.

Problém gravitace jsem mohl odškrtnout a byl tady další problém - čtení myšlenek.

Vyšel jsem z předpokladu, který dle lidové moudrosti, odpovídající základním projevům selského rozumu tvrdí, že nikdo nikomu do hlavy nevidí. Současně se již v té době psalo o elektrických signálech v mozku a také se psalo o definici smrti. Původně se mluvilo o tom, že když někomu, kdo se delší dobu nehýbe, nezměříte tep a současně vidíte, že nedýchá a jeho zornice nereagují na světlo, tak je s největší pravděpodobností mrtvý. Jinými slovy, mrtvole nezměříte žádnou elektrickou mozkovou aktivitu. Myslím, že to už tenkrát platilo i pro politiky a lidi, pracující v kultuře.

Když další povídání značně zestručním, měl jsem tenkrát nápad vyrobit takovou krabičku, která by byla lehce vykrojená, aby se dala nasadit na čelo, byly by na ní elektrody, které by z čela snímaly elektromagnetickou aktivitu a podle toho by se přístroj po patřičném vykalibrování dal naprogramovat tak, aby se snímáním, byť i nepatrných elektrických signálů, daly číst myšlenky. Možná by se pomocí určité zpětné vazby dalo myšlení zkoumaného subjektu i ovlivňovat.

Tím moje představy o čtení myšlenek končily, ale nesmíme zapomenout, že mi v té době bylo plus mínus dvanáct. Nicméně je vidět, že se i současný fejspuk po šedesáti nebo sedmdesáti letech dokáže nadchnout pro podobné peachoviny jako my, tehdá ještě, mladé, měkké mozky, stojící na samém pokraji rozvoje marxismu-leninismu a veškerých skoropokrokových hnutí, kterým na cestu romanticky svítila Rudá záře nad Kladnem. Jen tak dál, kdo nejde s námi, jde proti nám.

 



Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/