Hérostratovský čin - 12. srpen 2019

Určitě víte nebo si vzpomenete, o co tenkrát, v roce 356 př. n. l. šlo. Jakýsi zoufalec se chtěl mermomocí skrze jakoukoliv reality show dostat do dějin a když zjistil, že televize ještě není vynalezená, tak jen a právě kvůli tomu, aby jeho jméno vešlo ve známost, zapálil Artemidin chrám v Efesu, jeden ze sedmi divů světa. Konec historky spočívá v tom, že Hérostratovo jméno dnes zná kdekdo, zatímco jméno stavilete onoho chrámu nezná nikdo. Z označení "Hérostratův nebo spíše Hérostratovský čin" se stal terminus technicus, označující píčovinu, která má proslavit někoho, kdo je naprosto bezvýznamný, nevýrazný, neznámý. Je to jediná možná cesta pro neslaného, nemastného a nevtipného šaška, jak vstoupit do dějin.

Hérostratos byl odsouzen k trestu smrti a v Efezu bylo pod dalším trestem smrti zakázáno vyslovit nebo napsat jeho jméno. To se však přece jenom nakonec profláklo, takže dnes ho známe všichni. Hérostratos. Jedna věc je tady ale docela humoreskní, protože Héro by v podstatě mohl být "hrdina" a "stratos" nám zní jako "ztracený". Že je ono slovo české, to nás nesmí mást, svádět, ani trápit, protože různá poselství dávných věků často míří namátkou na hodně daleké cíle, ale ve své podstatě se trefují prakticky vždy. Jen si připomeňme, kolik českých (většinou vulgárních) slov k nám takhle přilétlo třeba z Indie. I když původně se nejednalo o slova vulgární, namátkou můžeme jmenovat indický hudební nástroj mrdang nebo mrdangam. Je možné, že kdysi dávno se neříkalo, pojďme si zameditovat, ale pojďme si zamrdat. V podstatě jde o rychlý pohyb, možná to bylo původně tremolo, podobně jako je ještě v současnosti ve slovenštině "mrdnuť plecom", trhnout ramenem.

Řízných vulgarismů z původně docela milých a nevinných slov jako třeba hovno (hovězí dobytek), šukat (pohybovat se v malém prostoru, naše babičky a prababičky s oblibou šukaly po seknici, podobně jako Barunka za stodolou) a tak dále, vznikla téměř nekonečná rozpadová řada.

Leč zpátky k našemu nezapomenutelnému hrdinovi. Opravdu si myslíte, že to byl Hérostratos?

Antičtí soudci nebyli blbí a bylo jim zcela a naprosto jasné, že pokud by se kdokoliv dozvěděl žhářovo pravé jméno, tak pacholek dosáhl svého a už ho z dějin nikdo nevymaže. Čili hned na začátku soudu a vyšetřování učinili vše, aby se pravé jméno zločincovo nikdo nedozvěděl - dali mu tudíž jiné jméno, "pracovní" či účelové - Hérostratos, což v podstatě znamená něco jako "poltergeist", čili nicneříkající výplk, hlavně, aby se jeho skutečné jméno nedostalo na veřejnost. Což se zřejmě nakonec podařilo. Mohlo to být podobné jako při nedávném požáru katedrály Notre Dame. Kdyby se svět dozvěděl, že požár založil Josif Mustafa Mosmir, tak má, šmejd jeden, zajištěnou nesmrtelnost, i kdyby se z toho celý kulturní svět mohl posrat.

K tomu mi ještě napadlo, že hérostratovský čin není tak zcela neobvyklý v jakýchkoliv končinách našeho poznávatelného světa, je možné, že nutkání k podobným činům má člověk už sebedestruktivně zakódované ve svém podvědomí, protože jak si třeba vysvětlit funkci a činnost současného ministerstva kultury v Těžké republice? Stejně jako byl zničený Artemidin chrám v Efesu byla během několika minulých let totálně zničená celá česká kultura. V současné době by se dalo říct, že už neexistuje, stejně jako neexistuje jakákoliv podpora českých umělců. Jak jsem se byl informoval, tak umění, které by mohlo být díky určitým evropským dotacím podporované, zde u nás, v Těžké republice, by muselo splňovat několik v podstatě zásadně nesplnitelných podmínek, například, že by muselo celosvětově oslavovat Evropskou unii a mělo by být zaměřeno hlavně na globalizační evropský jásot. Přitom každý, kdo nemá v hlavě nasráno, ví, že bez finanční pomoci a bez dotací a bez určité formy mecenášství není možné, aby spisovatel napsal knihu, není možné, aby malíř namaloval obraz na výstavu, není možné, aby hudebník založil hudební skupinu a začal skládat světové pecky, není možné, aby divadlo nastudovalo novou hru, kterou by potom třeba rok nebo dva předvádělo na "svém" jevišti a stejně tak není možné, aby bez finanční podpory fotografové fotili fotky na výstavy nebo filmaři natočili film. Bolševici spisovatelům, které sami uznali a uznávali, dali možnost žít, bydlet a v klidu tvořit na Dobříši, stejně tak nám financovali natáčení všech schválených filmů, nemluvě o podpoře divadel. Ano, muselo to být schválené, byl to často běh na dlouhou trať po kolena v bahně, ale bylo to, fungovalo to. Dokonce až tak daleko, že jsme se jako filmaři z Těžkoslovenska proslavili ve světě a na festivalech jsme dostávali ceny...

Dnes je na tom umělec na volné noze stejně jako bezďák - je svobodný a demokraticky si může dělat, co chce. Sám se může rozhodnout, pod kterým mostem dnes nebo zítra přespí. Může si jet svoje bomby a nemusí se na nikoho a na nic ohlížet. Ale na druhou stranu, nezní vám to trochu jako hodně blbý vtip?

 



Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/