Eco-ekologie - 11. srpen 2019

V sedmdesátých letech jsem v tehdejším Těžkoslovensku pracoval coby filmový režisér v oblasti animované tvorby Krátkého filmu Praha, to by celkem, samo o sobě nebylo až tak zajímavé, ale kdyby se mě na to někdo zeptal třeba dnes (i když jsem ochoten se vsadit téměř o cokoliv, že se mě na to nikdo ptát nebude), třeba v souvislosti s mými vlastními názory, co já sám v této oblasti považuji za na výsost zajímavé, řekl bych, že zajímavé na tom již tehdá bylo to, že jsem natáčel filmy o ekologii. Poukazoval jsem na různé šílenosti, které se děly v oblasti průmyslu, zemědělství, lesnictví a samozřejmě i v oblasti chemického průmyslu. Několik let předtím jsem pracoval ve výzkumu na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6, kde mě vyhodili ze studia kvůli narušené loajalitě k politice Sovětského Svazu a ke Komunistické straně Těžkoslovenska, ale i tak jsem věděl o této problematice (myslím střet techniky a životní úrovně) o něco více než běžný ňouma z ulice, který se staral hlavně o to, aby měl v pořádku doklady, kdyby ho náhodou přepadli příslušníci s nekompromisní výzvou ke kontrole občanských průkazů.

Natočil jsem pár autorských filmů, které se promítaly všude možně po světě na filmových festivalech, což byl pro mě docela osobní úspěch (kdo to má, že jo? Jste na pár festivalech a už vám to nikdo neodpáře), ale jinak se v podstatě nic zvláštního nestalo. Od té doby se mnohé změnilo, z hlediska ekologie a našeho životního prostředí bohužel k horšímu, i když zatím se ještě ty nejhorší prognózy nesplnily (všichni zemřeme, nepřežijeme pandemii, spadne na nás obří asteroid, díky elektromagnetickému smogu nám začnou vybuchovat hlavy, budou nám nastřelovat čipy přímo do mozku, aby viděli, na co myslíme a tak dále a tak podobně).

Když to zkrátím, tak jsem se ve svém boji o přežití neustále pokoušel zasadit o dvě nejdůležitější věci (jak vidíte, snažím se zachovat epickou přísnost a vyhnout se zbytečným řečnickým paradigmatům a kličkám) - nemáme vodu, kterou potřebujeme k přežití - a nemáme stromy. Které potřebujeme k přežití. Řeknu to ještě jednou - nemáme vodu, nemáme stromy.

Pokud si vzpomínám, tak v šedesátých letech jsme se na chemii učili složení vzduchu, ve kterém figurovalo 0,03 % kysličníku uhličitého, neboli cé ó dvě. Jak to vypadá dnes? Pokud chcete přežít a již dnes se vyděsit na správném místě a nad správnou informací, můžete si to vygůglit (0,04). Budete zděšení, jak to vyskočilo? Nebo zjistíte, že problém "cé ó dvě" někdo, z bůhvíjakého důvodu zbytečně nafukuje? Většina politického handrkování se stále odehrává v "Cé ó dvě aréně", náš problém ale není karbonový.

Poněvadž jsem chlapec z malé moravské vísky, narodil jsem se v té samé vesnici, co se narodil T. G. Masaryk, o dva baráky dál, Masaryk se za to celý život styděl, tak raději lhal a tvrdil, že se narodil v Hodoníně, inu každý máme svou vlastní životní filosofii, nicméně mi není tak zcela cizí vesnická problematika nacházení podzemní vody, hloubení a provoz studní. My sami jsme dlouho měli vodu ze studně (v té době, považte, ještě neexistovaly pračky, vířivky, myčky na nádobí a podobné nestoudnosti, kterými se naše dnešní apokalyptická civilizace jen hemží), přičemž voda ze dvou studní, které byly na našem pozemku, byla považována spíše za užitkovou než "kojeneckou" a pro pitnou vodu jsme jezdili s takovým srandovním dvoukolákem ke studni, která nesla hrdý název "obecní".

Problém je v tom, že tenkrát byla běžná hloubka, ve které se nacházela podzemní voda, deset až patnáct metrů, časem to trochu kleslo, zhruba asi tak o dalších deset metrů, pokud se ptáte proč, tak tehdejší komunistický režim nutil zdejší sedláky a drobné kulaky po sovětském vzoru ke kolektivizaci, když někdo nechtěl a odmítal, tak ho v přítomnosti dědice, třeba jeho syna seřezali (náhodička, nehoda, stává se při práci na statku běžně), popřípadě zabili (při převozu do nemocnice bohužel zemřel, náhodička, stane se) a dědic už většinou souhlasil. Takže se agitátorům podařilo přemluvit i hodně nemluvné a zaryté moravské sedláky k rozorání mezí a sjednocení polí ve velké lány Jednotného zemědělského družstva, kde potom všichni se skrytou nenávistí k současnému režimu pracovali. Tohle všechno by nám ještě mohlo být jedno, protože v našem vlastním rozletu nás to nijak neomezuje, jenomže, jak se rozoraly meze, musely se pokácet stovky a tisíce topolů a jiných, většinou listnatých, ovocných stromů, které pro půdu představovaly v jistém slova smyslu mechanický držák, když napršelo, vsákla se  voda do půdy, potom se skrz kořeny stromů dostala do listí, kde se vypařila (stromy tak ochlazovaly své okolí) a půda zůstala a byla schopná plodit - obilí, kukuřici, vinnou révu, brambory, zeleninu... to vše si velmi dobře pamatuju.

Když jsme později s matkou a fotrem bydleli trochu z ruky, pár let v Pardubicích, pár let v Rakovníku (v nejhorším městě, jaké jsem kdy poznal) a další léta v Praze, tak jsem za svou babičkou a dědou na prázdniny jezdil vlakem, vždycky jsem přijížděl tak nějak kolem Brna a posledních patnáct nebo deset kilometrů po železnici v prakticky již prázdném vagónu jsem vždycky zíral z okna na lehce zvlněnou, do dálky se táhnoucí krajinu, zvláště když svítilo sluníčko, tak to bylo něco jako podvečerní vizuální vyvrcholení. Nádherná, barevná políčka, lemovaná vysokými, zdravými stromy, k tomu malebné tradiční chaloupky, sem tam se venku pásl nebo na louce povaloval nějaký ten dobytek, prostě paráda, selanka, venkov - jedna rodina, živý obraz, skoro kýč, prostě skvost, člověku se chtělo z plna hrdla zanotovat, "zemský ráj to na pohled!" No, když skočíme do současnosti, tak podzemní voda je v hloubce osmdesát až sto metrů, barevná políčka se změnila v jednolitou šeď, 90% orné půdy se díky chybějícím mezím spláchlo do řek, stromořadí, které by stálo za řeč nikde nevidět a lidé dál, jak šílenci kácejí každý strom, ke kterému se s nějakým divným povolením v jedné ruce a s motorovou pilou v druhé ruce dostanou.

Je to průser a za tento průser, pokud uznám existenci kolektivní viny, si můžeme sami. I když já sám jsem nikdy v životě nepokácel ani jeden jediný strom a jsem na to patřičně hrdý, stejně jako jsem, zatím ještě nikoho ani náhodou, třeba z nedbalosti nezabil.

Přicházíme k obvyklé otázce, která se na konci součtu podobných informací vždy vynoří - co mohu já sám udělat dnes, teď a tady pro to, aby ekologický dopad všech výše naznačených průšvihů nebyl tak drtivý (jako zatím je)?

Stromy by měly být chráněné, to je můj osobní názor, za každý svévolně pokácený strom by měly být pokuty, minimálně tak vysoké, jako za znečištění ulice psí močí na Praze 7 (20 000 Kč, pokud tomu nevěříte, zeptejte se na Obecním ouřadu Prahy 7).

Co se týká chybějící vody, ona ta voda nechybí, ona tady je, nevypařila se do vesmíru, všimněte si, že všechny oblasti, kde není voda, mají extrémně vysokou relativní vlhkost, čili voda tam je, ale je ve vzduchu. Jak dostat vodu ze vzduchu, inu, učili jsme se to už ve škole - kondenzací. Když se vzduch setká s chladnějším povrchem, vodní pára kapalní a teče, obvykle dolů. Pokud se ptáme na skutečný účel pyramid, které kdysi lidé stavěli, tak vězte, teď už beze srandy, že to nebyly žádné startovací rampy pro vesmírné lodě mimozemšťanů, ani hrobky faraónů, ale kondenzátory na vzdušnou vlhkost. Vápenec má velkou tepelnou kapacitu, v noci se ochladil a přes den se moc neohřál, protože povrch pyramid byl bílý a zrcadlově lesklý, čili odrážel tepelné záření a voda, která se na pyramidách srážela, stékala do velkých bazénů, kam si pro ni lidé chodili. Když si něco podobného teď, dnes a tady sestaví zahrádkáři, nemusejí se starat o dodávku vody z obce, jsou soběstační. Často stačí zakopat trubku do chladnější země a je o vodu vystaráno. Jednoduché jak facka? V podstatě jo, ale kdo by ji měl správně dostat?

Tohle je taky docela sranda, stačí kliknout -

Protože mi tento výše uvedený odkaz připadal docela vtipný, i když už ani sám nevím proč, trochu jsem jej okomentoval, samozřejmě ve vší slušnosti, asi v tom smyslu, že je dobře, že už tu divnou bolševickou dobu, kdy komoušům vadily podobné fotky a podobné zprávičky, už máme, doufejme, že definitivně za sebou, protože si myslím, že kecat lidem do toho, na co se dívají, je ve své podstatě fašistické, stejně jako jakákoliv cenzura, která z nás dělá nesvéprávné blbce, protože pokud přijmu cenzuru, čili nějakého psychopata, co stojí nade mnou s bičíkem v ruce a chystá se mi nasadit klapky na oči, tak už si začínám srát do vlastní hlavy a vlastně sám sebe degraduji na nesvéprávné hovado. Proto jakoukoliv cenzuru absolutně nesnáším a vyrážel bych za ni zuby - nu a právě jsem dostal "vážné varování od fb, že jsem porušil mravní zásady komunity, takže tento příspěvek byl neutralizován, čili jej nikdo kromě mě nevidí a pokud bych svůj prohřešek opakoval, nesmím se divít, když moje bezuzdné řádění na fejspukových pláních bude buď částečně, dočasně nebo trvale omezeno".

Celkově to ale beru tak, že stejně jako mi nepatřilo bolševické Těžkoslovensko a stejně jako mi nepatří severní Korea a nepatří mi na celém světě v podstatě ani vlastní prd, musím se přizpůsobit tomu, kdo je na určitém území, kde se právě nacházím, doma, takže podle pravidla, pěj písně toho, čí žvanec zrovna žvýkáš, volám z plna hrdla, děkuji ti fejspuku za poučení a otevření očí, ať žije fejspuk! S fejspukem na věčné časy a nikdy jinak! Fejspuk náš vzor, protože je jediný, pro něhož zítra znamená včera! A to vám pravím ještě dnes a bude to platit i pozítří. Fejspukavci celého světa spojte se, ale né sexuálně, proboha, to by bylo proti zásadám zdravé, emerické komunity. Proto se i nadále budu se svými názory přidržovat pouze svých vlastních stránek a kdo bude chtít, tak si mě tady najde a žádný debil mi nebude přikazovat, o čem se mi bude chtít psát, i kdyby to mělo být o masáži prsních bradavek, klitorisu či obnaženého žaludu. Však se ještě dočkáme.

 



Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/