Teď a tady - 7. srpen 2019

Pocházím z rodiny, která byla původně docela movitá. Měli jsme baráky, vilky, pole, ovocné sady, vinice, byty v Praze a na Moravě a na severu Čech a podle toho, co mi vyprávěli v mém útlém dětství, tak jsme nějak geneticky vycházeli z francouzského rodu Te Toure, takže v podstatě by se dalo říct, že kdokoliv, kdo se dnes jmenuje Tetoure nebo Tetůr, plus další odvozeniny od Tetůra, je můj příbuzný nebo se nějak v minulosti proplétáme v našich rodokmenech. Tetourové byli šlechtici, kteří se na Moravu přistěhovali z Francie a mnoho mých známých se mě už ptalo, jestli náhodou nepocházím z nějakého šlechtického rodu, protože se tvářím, jednám a chovám, jako kdybych byl degenerovaný. Takže na tom asi něco bude.

Můj děda z matčiny strany byl Jugoslávec nebo Chorvat (to přesně nevím, protože se přede mnou nikdy o důležitých věcech, týkajících se mé rodiny nemluvilo, všichni u nás v tom byli jak bacený drnem), vyučil se truhlářem a stolařem a jako řemeslník byl hodně šikovný. Jeho umění, co dokázal rukama vyrobit ze dřeva, mě fascinovalo. Obdivoval jsem práci se dřevem, kdy na začátku pracovního procesu byly hrubé fošny, které se musely odborně uskladnit, potom rok nebo dva "zrály" a schly, potom jednu nebo dvě děda popadl a v "dílni" je řezal, hobloval a opět spojoval, lepil a lakoval a najednou - aniž by použil jediný hřebík, byla před vámi použitelná skříň, třeba na šaty nebo rakev na mrtvolu, popřípadě lakovaná, zasklená skříňka na pendlovky, psací stůl s tajnými přihrádkami nebo robustní rám i s francouzskými okny, zbývalo, jen ho zazdít.

Hodně jsem se u dědy naučil a vždycky, když si povzdechl, jó, synku, řemeslo má zlaté dno, škoda jen, že není nikdo, kdo by to tady po mně převzal, tak jsem hned jásal, plesal, tleskal ručičkama, skákal a metal kozelce, já chci pokračovat, mně se to líbí, tady jsem a děda na mě vždycky chvíli zíral a potom řekl, no, jak říkám, prostě asi budu muset jednou odejít a už v tom nikdo pokračovat nebude. On byl takový trošku natvrdlý, takový ten přírodní pitomec, který celý život podléhal své ženě, mé babičce, která mě z duše nenáviděla. Když jsem dospěl, tak jsem si často vyráběl nábytek, včetně třeba sedaček nebo postelí sám, lehce jsem zúročil, co jsem se naučil. Ale děda mi nic nepředal, vyprdl se na mě, i když v jistém slova smyslu mě naučil "pracovat se dřevem", když jsem se později věnoval studiu psychologie.

On asi celý ten dědův hospodářský zázrak s největší pravděpodobností začal tak, že se kdysi dávno na Moravě švarný chorvatský nebo jugoslávský učedník řemesla truhlářského zakoukal do dcerky moravského zbohatlíka (praděda měl všude kolem Čejkovic, Čejče, Hovoran a Hodonína rozsáhlé vinice a lány obilí, prostě to byl takový kulak, držgrešle a kolenovrt, vždycky, když jsem za ním jako dítě přijel, tak na mě chvíli čuměl a potom řekl, jednou po mě, synku zdědíš oba moje rybářské pruty a já jsem si pomyslel, bože, to je debil, a tím moje audience u "padědy" skončila), nu a tvrdohlavá moravská mladá selka si zřejmě veselého, sportovně založeného Jugoše doma prosadila, tak jim rodina dala do vínku pár miliónů, za které si můj děd koupil a zařídil menší dřevozpracující manufakturu, téměř továrničku a v ní řádil celý život, až do té doby, než šel do důchodu, potom mu jeho přičinliví příbuzní všechno rozebrali a rozprodali. Vše, co se dalo směnit nebo za něco vyměnit, odnesli a bylo po ptactvu.

Peníze, jak známo, se samy od sebe nerozmnožují a tak jsem si vždycky říkal, že existují dva druhy investic. Jedna investice je chytrá a mazaná a vynáší další prachy, je to investice do práce a do vlastní pracovní činnosti. Například, když se mi podařilo přesvědčit zaměstnance banky, aby mi dvakrát za sebou dali úvěr sto tisíc, i když jsem byl prakticky bezdomovec bez práce a bez příjmů - a díky tomu jsem si mohl pořídit počítače, foťáky a kamery, díky čemuž se živím nebo držím nad vodou, podle toho, jaká je zrovna sezóna, dodnes. Potom jsou investice, které jsou  buď přímo podvodné nebo si pouze na investice hrají, to je většina transakcí, které probíhají v naší společnosti v současné době. Jeden se snaží vytáhnout peníze z druhého, s tím, že pouze on, jako hlavní investiční divotvůrce, ví, kam svěřené peníze a finanční fondy vložit, v podstatě je ale vloží do vlastní kapsy a nakonec zmizí jak pára nad hrncem a důvěřivým investorům zbydou jen hrůznou stažený kožený ksichty. A pozor, dělají to i banky.

Oba druhy investic jsou všeobecně známé, v jednom případě se podporuje práce a znalost určitého pracovního postupu - to využil můj děda a to samé v podstatě celý svůj život používám i já, v druhém případě jde o normální zlodějinu, ať už se skrývá pod jakýmkoliv zvučným názvem, Harvardské fondy, Literární univerzita Josefa Škvoreckého, Filmová univerzita pro nevidomé nebo Filosofická katedra pro lehce pomatené, však víme, o čem mluvím. Potom je ale ještě jeden druh "investice" a to je právě ten případ, kdy někomu (většinou je to šťastný dědic) spadne do klína buď běžící, fungující firma nebo jakýkoliv fungující ekonomicky kladně se projevující proces a on to zruší, výtěžek rozfrcá, zničí hotové dílo, získaný majetek rozprodá a pokud se podaří jednomu hnidopichovi, koncentrovanému pouze na sebe a na své osobní potřeby, devastovat majetek rodiny, který by měl teoreticky dle příslušnosti k určitému rodu patřit více dosud žijícím lidem, tak to je buď na Bohnice nebo na pár takových facek, že se při každé z nich hlava otočí o 360 stupňů.

 



 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/