Malá úvaha o slušném chování - 12. července 2019

Často jsem pozoroval, jak se lidé mezi sebou baví na sociálních sítích a hlavně, jak si nadávají a jak se urážejí. Abyste mi rozuměli, nechci to měnit, ani do toho nechci nijak zasahovat, sociální síť je svébytná kultura sama o sobě, i když je pravda, že by se dala přirovnat spíše ke kultuře cholerových bacilů než k něčemu, co má cokoliv společného s jakoukoliv skutečnou "kulturou". Sociální síť plní svou funkci "umělé inteligence", vystupující v roli obecního psychoterapeuta. Není to žádná "společenská událost", protože, když půjdete na skutečnou společenskou událost, například na vernisáž, koncert, do divadla, na oslavu narozenin, vánoční večírek nebo na křest knihy, tak se tam na vás budou ostatní lidé většinou usmívat, pokud vás osloví, zeptají se, jak se máte, co děti, dostal se František na školu? Ano, vždyť je to chytrý chlapec a co babička? Už byla na plánované operaci žlučníku? Ano, nebyla, ale přece jenom by měla více myslet na své zdraví, to víte, čas plyne, doslova protéká mezi prsty, ale vás, jakoby se to netýkalo, vypadáte stále úžasněji a váš pan choť také, jste skvělý pár, tak se opatrujte...

Na sociální síti, s níž mám zkušenosti mnohaleté a přebohaté, se téměř vždy najde někdo, kdo má dojem, že si může dovolit na vás vyštěknout, ať už takzvaně s otevřeným hledím nebo ze zálohy a svou drzost často vysvětluje demokratickou otevřeností a někdy ji ani nevysvětluje, zvláště, když na vás začne útočit anonymní prudil nebo psychopat, jejichž někdy přímo až výstavními kousky sociální sítě doslova přetékají.

Na přetřes se dostávají otázky, co všechno si můžeme dovolit použít v běžném rozhovoru, i když máme tu "demokracii" a každý si může říkat co chce. Inu, ono je to asi tak, že každý nemůže říkat co chce, protože stále v naší společnosti platí jakási etická pravidla a pravidla slušného chování, jejichž překračování se může jevit jako urážka, nactiutrhání, vulgarismus, verbální útok, chování řeznického psa nebo projev neúcty. Dávejte si na to bacha. Kdybyste se ve společnosti o někom z přítomných nahlas vyjádřili v tom smyslu, že je to blbec, který dělá něco, za co by se měl stydět (což je na internetu a často i při výměně smsek naprosto běžné), mohlo by to skončit fackovačkou s těžkými následky, vzpomeňte si na partu osmahlých, anglicky mluvících Nizozemců nebo na dnes už asi bývalého (prý elitního) pana policistu, který seřezal podnapilého a tedy zřejmě i neposlušného pana civilistu. Možná by v takovém případě bylo jednou docela veselé, kdyby se z podnapilého pána v civilu vyklubal jeden z jeho vysoce postavených nadřízených.

Od divokých devadesátek panuje v naší společnosti hluboce zakořeněný omyl, že si každý může říkat co chce, protože máme přece tu demokracii. Nemůže. Zkuste venku nahlas urážet jakoukoliv rasu či náboženství a nebude trvat dlouho a dostane se vám takového vysvětlení, že na to dlouho nezapomenete. Stejně tak se nemůžete hulvátsky projevovat jinde, než doma, za zavřenými dveřmi. A pokud se budete projevovat zbytečně nahlas, tak to můžete jenom do desáté hodiny večerní. Nedávno měli kvůli tomu průšvih i (prý elitní) policajti z protidrogového, když v noci cosi menšího ve svém domečku na Praze 7 oslavovali. Někdy si říkám, když se takhle projevují "elitní" policisté, jak se asi projevuje ten zbytek?

Takže pravidla slušného chování celkem jasně říkají, že není pravda, že si můžete říkat, co chcete. Společenské chování spočívá právě v tom, že neříkáte, co vás právě napadá, ale ovládnete se, začnete se kontrolovat a budete mluvit slušně. Když začnete někoho urážet nebo se k němu budete chovat agresivně, nemůžete se divit, že se s vámi celá řada lidí přestane bavit a kamarádit.

Mně osobně docela dost vadí, když mě někdo osloví a začne mi něco vytýkat, zvláště, když se jedná o něco, o čem ví absolutní kulový nebo k tomu nemá žádný objektivní důvod, popřípadě se v tu chvíli sere do věcí, do kterých mu nic není. Za minulých pár let jsem tímto způsobem přišel o většinu svých přátel, i když na druhou stranu je pravda, že mi to vůbec není líto, protože komunikace s "prázdnými lidmi", kteří dovedou jen papouškovat nesmysly, které si nechají od nějakého psychopata nakukat do hlavy, je jen ztráta času. Jak říká stará lidová moudrost - když přítel můj se s nepřítelem mým baví vesele, mně není třeba toho přítele. Pokud to samozřejmě není speciální agent, pracující v mých službách. Mám v tomto směru dost pevné zásady a pokud někdo v mých očích v minulosti získal titul obecního blbce, tak je jen hodně malá pravděpodobnost, že se to změní nebo že to vezmu zpátky. Je to občas docela legrační třeba i v tom směru, v němž celkem spolehlivě funguje stará, dobrá, známá synchronicita. Například mi někdo naznačí, že jsem pitomeček, se kterým je lepší se nebavit a za pár dní nebo týdnů (protože se neustále setkávám s neuvěřitelnou hromadou lidí ať už v rámci spolupráce nebo jakékoliv komunikace) najednou diskutuji s člověkem, který by se mému bývalému známému ale setsakramentsky hodil, může to být třeba jeden z nejlepších automechaniků na ferrari nebo porsche nebo znalec amerického trhu, specializovaný na křišťálové lustry - avšak místo dohození kontaktu, následuje "nic", protože se nerad jakkoliv vnucuji, ježto je to proti mým zásadám. Někdy jsou ty náhody ale skutečně až dechvyrážející, například, když jedna moje hodně dobrá známá sháněla v Praze ubytování pro Toma Cruise, přes něhož jsme potom sháněli pár lidí do komparzu nebo když jsme řešili, jak nejlépe splnit nějaký speciální rozmar rozverného miliardáře. Každý je rád, když se mu dohodí nějaký zajímavý kšeft, ale není důvod něco dohazovat lidem, kteří o mně mluví jako o debilovi. No nemám pravdu? Sám jsem k tomu dospěl díky vlastním zkušenostem, které se vám právě snažím předat, protože díky tomu můžete ušetřit neskutečné peníze a hromadu času.

Takže, jak jsme si již naznačili, neexistuje žádné pravidlo, podle kterého musíte mít v diskuzi poslední slovo a stejně tak neexistuje pravidlo, podle kterého budete oprávnění někoho (v podstatě bezdůvodně) oslovit nebo vstoupit s ním do diskuze. V podstatě by se dalo říct, že pokud vstupujete do jakékoliv konverzace, jejíž téma přesně neznáte nebo nemáte k danému tématu co říct, i když se můžete cítit v jistém slova smyslu "osloveni" či inspirováni k osobnímu vyjádření, nemusí to oslovený vždy kvitovat s bezbřehým nadšením. Stejně tak byste se měli vyvarovat poučování kohokoliv na nevyžádané téma. Neděláte si tím moc dobrou reklamu.

Kdyby se vám to všechno zdálo zbytečně složité, mohu vás ujistit, že není, většinou jsou to věci, které přímo dá, jak se říká, rozum nebo schopnost logicky uvažovat. Pokud jedno, druhé nebo obé chybí, je dobré zaujmout taktickou konverzační pozici, vyjádřenou již kdysi dávno slovy: "Kdybys mlčel, zůstal bys filosofem." Kdysi dávno jsem na tohle téma navrhl a vyrobil docela pěknou pé-efku, na které byla fotka z mafiánského pohřbu a k tomu výše uvedená, moudrá slova.

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/