Čtyři minuty slávy - 12. června 2019

Byl to úžasný článek, už dlouho jsem nic podobného nečetl. Článek pojednával o jedné paní, která chtěla studovat jakousi uměleckou školu nebo obchodní školu nebo prostě cokoliv, co se dá absolvovat, aby mohla říkat, mám školu (třeba obchodní, to je takové neutrální, nicneříkající a přitom to zní dost odborně, i když nevím, jestli by to mohlo člověka opravňovat k zasednutí za kasu v Albertu nebo v Lidlu nebo v Bille nebo k okénku v bance). Na školu se nedostala, tak šla dělat vedoucí generální manažerku do obrovské, již zaběhlé zahraniční firmy, zabývající se kopírovacími a tiskařskými mašinkami. Jak jednoduché. Asi bychom na jejím místě udělali to samé. Po několika letech práce pro mamutí firmu zjistila, že je mimořádně úspěšná, dokonce až natolik, že mohla začít dělat školení na téma "jak se stát úspěšnou manažerkou" a mohla předávat zkušenosti svým původním šéfům a výše postaveným spolupracovníkům. Četl jsem dál a četl jsem hlouběji a řekl bych, že jsem četl se zaujetím, leč přesto jsem si několikrát vzpomněl na Hamleta, prince Dánského, jenž na otázku, co to čtete, princi? odpověděl, slova, slova, slova.

A tak jsem přečetl celou tu snůšku slov a s mírným úžasem jsem zjistil, že jsem se nedozvěděl vůbec nic. Nic, nic, nic. Ale to je asi ta cesta k úspěchu, pokud to budu dobře chápat. Prostě se do businessu opřete emocemi, jedno, kde bude mezitím postával logika, a na základě svého bezbřehého nadšení přinutíte firmu dosáhnout obrovských, téměř až nebývalých úspěchů, ať už bude chtít nebo ne. Když to všechno na konci procesu bude vhánět řediteli a hlavním manažerům slzy do očí, bude to jen potvrzení, že jste skutečně dělali, co jste mohli. Zvláště ten nápad, když už můžete mluvit do vedení firmy, která se prosadila jako "kopírování a tisk", že by bylo dobré prodávat obchodním partnerům kromě barev do tiskárniček také pažitku v kořenáči, aby si na vás vzpomněli ještě večer doma, až si budou mazat máslo na hlavu místo na chleba, je zatím fuckt nedoceněný.
Na těchto firmách a na jejich PR obdivuji zvláště to, s jakou bohorovností je absolutně nezajímá, co a jak se o nich píše, popřípadě kdo a jak o nich hovoří. Mají svůj vlastní svět, izolovaný sám pro sebe a v něm si užívají svých čtyř až pěti minut slávy (nejlépe denně) a protože všechno kolem nich již dlouho běží takříkajíc samospádem, stejným způsobem, jako vše, co je už zajeté a kde nečíhá zrádná konkurence, mají svůj klid a nehrozí jim žádný stres. Jak často říkám - být nejlepší nestačí, ale když se všechno dohromady spojí s trochou štěstí, což znamená hlavně trefit se do správného času, být ve správnou chvíli na správném místě, tak Fortuna sama ukáže, že rozum, inteligence i vzdělání se často mohou ocitnout někde v pokulhávajícím hlavním pelotonu, o tři koňské délky vzadu za normálním, prostým štěstím. Ale nedá se to brát jako etalon celkového vzdělání, inteligence či zkušeností pro dorůstající generace.

Když jsem se nad tím tak trochu zamyslel, dospěl jsem k názoru, že tento druh šťastného jedince (přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem), může být pro jakoukoliv firmu docela slušně nebezpečný, protože si zcela jistě dovedeme představit, že snadno zablokuje v postupu jiné adepty a to i takové, kteří by se mohli vzhledem k vedení firmy projevit jako skutečně důležití a užiteční.

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/