Pět minut slávy 10. června 2019

Mám takový zvyk, že když se občas nad něčím zamyslím, tak se snažím vycházet ze svých vlastních, osobních zkušeností nebo prostě z vlastních vzpomínek. Nerad vařím z vody a proto také nemám rád výroky typu, vesmír je nekonečný nebo energie vesmíru je nevyčerpatelná, rychlost světla je nepřekonatelná, protože to všechno jsou věci, které z vlastní zkušenosti nevím. Samozřejmě to mohu plácnout prakticky kdykoliv a mohu přitom působit velmi moudrým dojmem, ale je to vždy s plným vědomím toho, že mluvím o psychologickém profilu souseda, kterého jsem jednou letmo potkal ve dveřích, když jsem se vracel z oslavy narozenin.

Inu, proč ten bombastický úvod? Protože jsem uvažoval o tom, proč se u nás chystá "největší demonstrace" od dob Rakouska-Uherska, tedy u nás, na Letné, kam by se mělo vejít cca 100 000 lidí, no dobře, tak tam budou stát, popřípadě vykřikovat a skandovat hesla, potom se rozejdou, zaplní tramvaje a metro, i když to pořád bude pouhopouhá setina populace, která by reálně mohla přijít demonstrovat svou sílu a své množství. Je možné, že to bude mít vliv na jakékoliv vládní rozhodnutí? Je možné, že to bude mít vliv na složení vlády? Je možné, že by někdo z vlády dobrovolně odešel jen proto, že se jeden člověk ze sta rozhodl povykovat pár hodin na Letný? Letenský Hyde Park se do naší politické historie ničím zvláštním nezapsal. Pokud si někdo myslí, že ke změně režimu v Československu stačilo v listopadu 1989 společně zacinkat klíčemi, tak jen dokazuje, že i po všech těch zkušenostech, které nám doslova rvaly játra, může občas někdo zůstat stejně naivní, jako před třiceti lety.

Byl jsem v té době v Německu a dost dobře si pamatuji, že v letech 1988 a 1989 se vyprodukovalo nezvyklé množství kokainu, z toho bylo nepředstavitelně moc peněz, které se podle jedné teorie praly ve Vatikánu, takže i Vatikán na tom prudce zbohatnul a papež-turista objížděl země ostbloku a nabízel současným vládám zajímavou volbu - buď budou viset na kandelábrech v ulicích nebo si každý schrastí deset míčů a dají se do odpočinku nebo podnikání, seberou si ze šuplíků osobní věci a se zaručenou beztrestností zmizí z vlády. Na místo prezidenta byl dostrčený Havel - a už to jelo.

Zajímavý článek k událostem v letech 1989 až 1994

Takže, když se nad jakoukoliv demonstrací v této době na Letné v Praze 7, zamyslíme přímo hlavou, vyplyne z toho, že užitek z toho mohou mít pouze organizátoři - trochu se zviditelní a to bude asi tak všechno.

Já sám si vzpomínám, jak jsme, ještě jako studenti organizovali studentské stávky (v té době jsem byl ve třetím ročníku Vysoké školy chemicko-technologické v Praze 6, v Technické, mezitím Suchbátarově ulici). Stávky se jmenovaly "okupační", protože jsme obsadili budovy vysokých škol a proběhlo to organizovaně a celostátně. Byly to stávky na podporu umírající demokracie v Československu a proti socialismu a proti Sovětskému svazu - nu, dnes si už asi každý dovede představit, jak to dopadlo - tak, jak muselo. Disciplinární tresty a dva jsme byli vyloučeni ze studia. Proto také stále říkám a přímo si libuji v tom, že to mohu donekonečna opakovat - jsem jeden z posledních vysokoškolských studentů, ne-li přímo poslední, který byl v Čechách vyloučen ze studia z politických důvodů. No, ale nedělejte si žádné iluze, že by se mi třeba během třiceti let "demokracie" v Čechách někdo omluvil nebo, že by o tom vůbec začal mluvit. Zatím všichni statečně dělají, jako že nic, což je také svým způsobem obdivuhodné. Zkurvilo mi to celý život, v podstatě by se dalo říct, že jsem díky studentské stávce, neboli kvůli demonstraci proti režimu přišel o všechno, dvakrát o rodinu, dvakrát o děti, třikrát o byt, no, že jsem se já, místo nějakých protestů raději na všechno nevysral. Mohl jsem mít byt, pořádnej důchod a mohl jsem mít i prachy na slušný hadry, abych šel v neděli vyřvávat hesla na Letnou.

Je zajímavé, jak jsem si tak všímal uměleckého života v česku, tak vždycky se na uměleckém nebi prosazovali spíše ti aktivnější nebo ti, kteří se tolik nebáli, neměli trému, šli do toho rovnou, nenechali se jen tak odradit - a to platí jak pro hudebníky, tak i pro výtvarníky, malíře, fotografy a divadelníky. Jak vždy opakuji, být nejlepším nestačí, žijeme v době, kdy ani v umění nerozhoduje talent či originální nápady nebo pozoruhodné výsledky, spíše to vždy chce mít onu trochu štěstí, které zájemce o pět minut slávy dostrká ve správný čas na správné místo.

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/