Novinky

V současné době již měníme lehce a s nadhledem naše stránky argoni.com, abychom mohli každý den přinést co nejvíce aktualizací a zajímavostí, týkajících se všeho, co souvisí se životem, filosofií a uměním.

Filosofie a umění jsou, viděno taoistickým okem, cesty, vedoucí k přežití.

Kdo se v poslední době stará o naše pohádky, aby nezmizely ve víru dějin?

Král se zasmušil, protože se mu Jiřík ale vůbec nelíbil. Chvíli pozoroval Jiříkovu atletickou postavu a potom mu hlavou bleskl nápad, jak se Jiříka zbavit.

"Poslyš, Jiříku," promluvil vážným hlasem, "nalej mi víno do sklenice, ale tak, abys dolil a zároveň nepřelil! Sic budeš o hlavu kratší!" a už se v duchu psychopaticky hihňal, jak na tupého chasníka vyzrál.

Jiřík pevnou rukou uchopil džbán a nalil víno tak, že vytvořilo nad okrajem sklenice kopeček, držící jen díky mimořádně silnému povrchovému napětí. Král sklenici pozdvihnul a pobryndal se jak prase. I nakázal Jiříka popravit. Když Jiříka vedli na popraviště, vzpomněl si, jak mu kdysi jiný král ze sousedního království přikázal, aby mu přinesl tři zlaté vlasy Děda Vševěda a k tomu, aby mu přivedl princeznu Zlatovlásku, kterou chtěl pojmout za ženu. Jiříkovi se ale nepodařilo Děda Vševěda nikde najít. Ptal se všude, po celém světě a stále dokola slyšel tu samou písničku, ano, bydlel tady kdysi, potom ale najednou zmizel. Jakoby se po něm zem slehla. Věděl asi příliš mnoho.

A když u tohoto krále našel princeznu Zlatovlásku, nechtěla s ním dobrovolně odejít a její otec si pro Jiříka vymýšlel debilní úkoly, jako dolévat víno málem až přes okraj, aniž by se rozlilo a podobné píčoviny... měl prostě smůlu, jinak se to nazvat nedalo. Královský kat položil Jiříkovi hlavu na špalek a rozmáchl se obrovskou zánovní sekerou. Jiřík spatřil v jednom okně na věži princeznu Zlatovlásku, která se naň posměšně dívala. Sekera zasvištěla vzduchem a Jiřík ještě v posledním okamžiku zahlédl princeznu, jak se ušklíbla a náhle si strhla z hlavy blonďatou paruku. Na její holé, mastné lebce se v záři zapadajícího slunce třpytily tři zlaté vlasy.

Tak to byla ukázka z jedné z nesčetných pohádek, které jsem psal v šedesátých letech do různých časopisů a novin a připadal jsem si bezmála jako strážce českého kulturního bohatství. Nebo i dědictví. Různí další psavci si moje pohádky nebo i části z nich rádi půjčovali, ale mně to nijak zvlášť nevadilo, pod heslem, autorská práva, polní tráva, jsem psal dál a těšilo mě, že se moje dílo šíří, až téměř lidoví. Světlo světa tak spatřili i Dlouhý, Široký a Krátkozraký (Dlouhý se natáhl na postel, Široký spočinul na židli a Krátkozraký se natáhl jak široký, tak dlouhý na zem a za chvíli už všichni zařezávali jak na dřevorubecké soutěži). Vůbec první byla moje Irelevantní pohádka o dobru a zlu (Jednoho dne bylo lze viděti Karkulku, jak se pomalu řítí lesem a přitom si zpívá různé bojové písně. Obvykle si prozpěvovala trojhlasně, neboť nebyla duševně zcela normalizovaná...). Pohádky jsem otiskoval hlavně v poměrně dosti rozšířených novinách Student a po mně se pustili do překrucování pohádek také Mládek a Cimrmani. Je to poměrně vděčné téma, proto mě v současné době poměrně dost zaráží, že to už nikdo nedělá. Pohádky vždy představovaly, řekněme osvětový základ pro lidovou kulturu, moudrost a schopnost přežít ve chvílích, kdy utlačování české menšiny dospívalo k nutnosti zatroubit k povstání do kulturního útoku ve jménu obrozeneckého hnutí. Tak to byla taková menší poznámka na adresu umdlévající české kultůry. Hlavně, že všichni víme, vo co go.

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.monicastar.cz

http://www.dobrakartarka.cz/