Slunce a Měsíc byly často spojovány s oběma pohlavími. Díky svému měsíčnímu reprodukčnímu cyklu byly ženy spojovány s Měsícem. S nástupem zemědělské společnosti stoupal vliv muže, tedy i vliv Slunce. Je možné, že se změnou Slunečních a Měsíčních priorit začal soulad mezi mužem a ženou směřovat ke konfliktu. Jak žil paleolitický lovec? Podle všeho žila tehdejší společnost v dokonalé harmonii. Muži lovili, ženy obstarávaly všechno ostatní. Rodiny se skládaly ze sourozenců a jejich dětí. Byla to rovnostářská společnost, shromažďování majetku bylo téměř neznámé. V podstatě také nesmyslné. Mnoho památek z doby ledové nasvědčuje tomu, že existoval kult uctívání ženy. Lauzelská Venuše, nalezená ve Francii nese typické znaky hojnosti a plodnosti. Drží v ruce roh, který může být a asi také je symbolem Měsíce. Pozdější symbol – roh hojnosti samozřemě souvisí s mužským pohlavním údem. Menstruační cyklus spojuje ženu s Měsícem – změny na nebi se odrážejí ve fázích Měsíce, ženy se mohly podílet na řízení společnosti na zemi. Lovilo se pravděpodobně hlavně v noci, Měsíc byl průvodcem člověka, jeho inspirací a předmětem uctívání. Celou jednu polovinu cyklu Měsíce umožňovalo jeho světlo vystopovat, najít a zabít kořist. Během temnější části se člověk mohl družit a mohl odpočívat. Kvůli potravě žili lidé kočovným způsobem života a měli málo věcí. Ale byli pozoruhodně zdraví. Možná to bylo i tím, že byli osvobozeni od mnoha společenských tlaků, které jsou spojovány s moderním způsobem života. Když se změnilo počasí, zmizel věčný led a s ním i velká zvířata, na kterých byl evropský člověk po mnoho miliónů let závislý. Během dalších tisíců let se musel naučit, jak si vypěstovat vlastní potravu. Nebyl to snadný úkol. Neolitický člověk se musel potýkat s celou řadou nudných povinností, hospodaření bylo nutné i nudné, vyžadovalo týmovou práci, opatrnost a zkušenost. Dříve, při lovu, bylo vzrušující, když bylo zvíře zabito a potom byla hojnost jídla pro všechny na mnoho dní. Ale nyní byl život tvrdý jako vyschlá půda na poli a neinspirativní jako zeleninový záhon. Ani sklizeň řepy v člověku adrenalin nerozproudila. I když třeba pohádka o dědkovi a babce, jak tahali řepu, je docela vzrušující. Kvůli změně ve stravě a možná také kvůli životu v blízkosti domácích zvířat nebyli lidé už tak zdraví jako dřív. Studium kosterních pozůstatků dokazuje, že délka života se během neolitu zkrátila. Člověk investoval svůj čas do zkvalitňování půdy a do vývoje soukromého vlastnictví. Tento faktor nezvratně ovlivnil celou společnost. Kdysi se všichni společně živili lovem a sběrem, bez nároku na vlastní území, ale teď začal využívat zemi. Pro neolitické lidi představují  jejich chrámy vzpomínku na časy, kdy oslavovali Měsíc, ale teď musí při své zemědělské práci následovat rytmus Slunce. Lidé možná začali svou nelehkou situaci svádět na to, že se zřekli Měsíce a obrátili se ke Slunci. Zoufale potřebovali vůdce, kouzelníka, který by je pod vládou Slunce i Měsíce mohl vést a přinášel by jim pocit bezpečí. A zdá se, že našli to, co hledali. Archeologové po léta zkoumali tři krásné zlaté kužely, objevené během posledních dvou století na sídlištích z doby bronzové v Německu, Francii a Švýcarsku. Ředitel muzea historie tvrdí, že tyto záhadné kužely jsou přesně tím, čím se zdají být, totiž kouzelnickými klobouky. Původně je nosili kněží jako obřadní pokrývku hlavy a nebyly jen nenápadným prehistorickým módním doplňkem. Předmět, který zde máme, je v podstatě zakódovaný kalendář. Na první pohled to není vidět, ale je to kalendář, podle kterého lze určit celý rok i roční období, lze podle něho vypočítat všechny měsíční cykly. Doktor Mengin se svým týmem učinil pozoruhodný objev. 1039 symbolů Měsíce a Slunce, které zdobí povrch berlínského kužele jsou fáze Měsíce na každý den 19tiletého cyklu. Poté končí přesně na tomtéž datu. Tento, takzvaný Metonův cyklus vypočítal hvězdář Meton v roce 420 př.n.l. zhruba 500 let poté, co byl kužel vyroben. Předpokládáme, že lidé, kteří měli tak neuvěřitelné znalosti, byli něčím, co bychom mohli nazvat nejvyšší kněží. Je pravděpodobné, že tito nejvyšší kněží navazovali na dlouholetou tradici a je jasné, že takového stupně poznání nelze dosáhnout přes noc. Tito lidé byli pány času, měli znalost a tudíž i schopnost ovládat čas. Znali přírodní cykly v době bronzové. Slunce i Měsíc jsou na zlatém klobouku zobrazeny společně, představují poznání, které upadlo v zapomnění, ale kdysi představovalo základy pro západní kulturu. Objevení kouzelnických klobouků a rozluštění jejich symbolů posiluje domněnku, že pro víru neolitického člověka je rozhodující Slunce i Měsíc, jelikož materiál i řemeslná zručnost, s jakou byly vyrobeny nasvědčují tomu, že jejich nositelé museli mít ve společnosti důležité postavení. Megalitické stavby byly velkolepými památníky, zbudovanými kněžími na důkaz toho, že dokázali předpovídat pohyb a fáze Slunce i Měsíce. Mohla tato schopnost společnosti nějak prospět? Ano, věříme, že lidé se stali otroky zemědělství, ale v jejich myslím přetrvávala vzpomínka na generace tisíců svobodných mužů a žen, to byl zlatý věk, kdy se lovilo na rozlehlých planiných světa. Měsíc přestal mít vliv na lidské počínání. Slunce a jeho nadvláda svěřila hlavní úlohu muži, ženy ztrácely na významu. Začal být uctíván mužský bůh slunce, žena byla degradována na vaginu, z níž se dobýval nový život. Úroda se nemusela vydařit a postrachem lidí se stali jiní lidé. Vlastnili majetek a půdu a jakmile něco vlastníte, druhý po tom začne toužit a pokusí se to ukrást. Tak začaly boje, bitvy, války a tím definitivně padla harmonie mezi mužem a ženou. Jako lidé bychom se měli stydět, že jsme to dotáhli až do těchto nesmyslných konců.

Raven