Sex vs. vztahy - občas bohužel i psychopatické vztahy

Moje kniha Psychopat v rodině je v distribuci, nicméně, pokud byste si ji chtěli objednat u mě, čili přímo u zdroje, můžete se mi kdykoliv ozvat na mail:

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Stále je možné si objednat výklad karet po mailu, popřípadě výklad karet s přihlédnutím k astrologickým konstelacím, popřípadě jakýkoliv horoskop, nativní, tranzitní, partnerský, pracovní, podnikatelský, prostě prakticky na cokoliv. Zvýší se tím vaše šance dosáhnout jakýchkoliv vysněných cílů.

V nabídce mám také digitální superamulet na rok 2019 a na další roky, který v sobě koncentruje veškerou ochranitelskou sílu a schopnost přivolat k sobě dobré vlastnosti a v podstatě cokoliv, co vám může být k užitku. Pokud máte zájem o bližší informace ozvěte se na jeden z níže uvedených mailů. Superdevatenáctka je zatím to nejlepší, co náš současný trh s amulety a talismany může nabídnout. Neváhejte, informujte se a posléze objednávejte, získáte hodnotu, která je trvalá a kterou s největší pravděpodobností jen tak něco nepřekoná. Digitální superamulet je možné nosit s sebou na paměťové kartě nebo nahraný do mobilu, podle toho, jak se vám to zrovna bude hodit.

Poznámka ke dni - problémy s "přítelem"

Chystáme velkou akci, která se bude odehrávat v Muzeu alchymie a pražských mágů na Jánském vršku 8, je to hned nahoře, vedle Nerudovky. Kdy? Bude to 2. a 3. března 2019 a půjde o celodenní akce, kde si ukážeme postup při některých rituálech. Ještě k tomu přinesu další informace.

Často ve svém poradenství pomáhám řešit právě ženám problémy s "přítelem". První otázka obvykle zní, jestli bychom se mohli "podívat" na perspektivu vztahu s přítelem, který trvá už rok nebo dva a přítel se jeví být poněkud odtažitým, tak řešíme a řešíme a často se ukazuje, že budoucnost se nejeví jako růžová, spíše to vypadá na budoucnost bez přítele a teprve v otázce, která je v pořadí tak třetí až čtvrtá je zmínka o manželovi, který je sice hodný a stará se o rodinu a často platí paní "život v domácnosti". Málokdy figuruje nenápadný pan manžel už v prvních otázkách, zaostřených na "přítele". Tady by asi nebylo dobré mluvit o příteli jako o "muži". "Muž" chodí do práce nebo podniká a večer padá jak podťatý do postele, přítel se stará o všechny ostatní záležitosti, většinou spojené s vyšší produkcí testosteronu. Je velmi často udivující, jak dokáží být tyto ženy žárlivé nejenom na své muže, ale i na své přítele (je to lepší pojmenování než "přátele"). Přítel samozřejmě má ještě nějakou svou "přítelkyni", čímž není míněna facebooková éterická bytost, ale často i žena, s níž má potomka, ona sama mívá neméně často i svého vlastního potomka s bývalým manželem, který si našel milenku nebo měl přítelkyni, z níž se stala později milenka. Chlapi to mají též složité, protože většina chlapů, kteří jsou práceschopní a jakž tak zdraví a mají práci, jsou ženatí. Pokud přijdou na "konzultaci" často padne otázka, jestli mají v osudu ještě nějaký jiný vztah než vztah s vlastní ženou domácí - a skutečně se stává běžně, že vznikne vztah s pracovní kolegyní nebo s kamarádkou z práce či dokonce s šéfovou a nastává zde trochu problém, jak tuto ženu nazvat. Slovo "milenka" je takové dost zprofanované. Mám manželku, kterou mám rád a nechci jí ubližovat, ale mám ještě milenku - to zní blbě už když se to vysloví. Takže často mluví o "paralelním vztahu" nebo o druhém vztahu. Ostatní, co tvoří okolní množinu spoluobčanů mají pro tu "druhou" řadu výrazů, od zlatokopky, přes konkubínu, kurvu a poskytnici až po celkem ještě akceptovatelnou "milenku". Přítelkyně se moc nepoužívá, tedy název "přítelkyně". To je pan Novák, který u nás dělá v účtárně, doma má manželku a dvě děti a v práci si nabrnknul novou kolegyni, kterou nyní má jako milenku. Ví o tom celá Horní Dolní, ale jeho stará nic netuší, neví, jakého má doma nadrženého kance. Problém není asi v názvech, jaké kdo použije, jinak o té samé situci promluví promovaný dlaždič, jinak majitelka kadeřnického salónu a jinak pracovní kolega, který měl sám zájem o tu samou slečnu, později cizí milenku (což by samozřejmě nasralo i mrtvého). Řekl bych podle vlastních zkušeností, že nám jaksi chybí správná výchova, která by měla být jak ve školách, tak i v rodinách. Základem této výchovy by měla být poučka, že každý by se měl starat sám o sebe, neměl by se snažit psychopaticky ovládat ostatní, neměl by nikoho kritizovat, když o situaci, o které podává zasvěcené informace nic neví. Děti by se měly učit, že zdrojem veškeré duševní bídy na tomto světě jsou pomluvy a falešné informace. A nedodržování pravidla "neser se mi do života, já se do tvého také nebudu srát. Budeme dodržovat systém nabídky a poptávky".

Je celkem jedno, jak se kdo vyjádří o svém známém nebo kamarádovi nebo kamarádce, jak přesně označí svého druha nebo družku, důležité je, jestli tak učiní v "pochvalném" slova smyslu nebo v dehonestujícím slova smyslu. Kolikrát jsem slyšel, co tomu asi řekne moje stará, až se to doví - a hned jsem měl před sebou stěžejní část životního příběhu, bez použití hromady slov. Nebo se chlap vyjádřil o ženě, jako o své "lepší polovině", taky se to často dalo pochopit tak nějak obousměrně. Málokdo mluvil o své "přítelkyni" ve smyslu, víš, to je žena, které si nesmírně vážím a za kterou bych dal ruku do ohně, to jsem jaksi neslyšel, řekl bych, že kouzlo mluvy spočívá právě v oné argotické stručnosti a podle použitých slov se dá docela dobře odhadnout současný stav duchovní a emocionální propletenosti mezi mluvčím a dotyčnou - manželka, žena, bývalka, ex, nebožka, kněžna, saidka (od saidkára), dozor, sledovačka, přítelkyně, snoubenka, štěnice, opice, blbka, lepší polovina, stíhačka, šéfová, babizna - a jsou i výrazy ještě mnohem hrubší, drsnější a neurvalejší, od krávy až po zasranou kurvu, podle toho, kdo se koho jakým způsobem dotknul a jak velkou duševní bolest mu způsobil. Ale na tom není nic nadpřirozeného, jenom by bylo dobré, kdyby se všechny tyto informace staly předmětem výuky na školách, ale ne proto, že bychom mohli očekávat změnu charakteru, charakter člověka se nemění, ale bylo by dobré vědět, že moje vztahy jsou moje a že je krajně neslušné o nich diskutovat nebo na někoho někomu donášet a cokoli kritizovat. Od toho jsou zákony, aby jasně řekly, co je už za hranicí a co za hranicí není, čili bych do toho neměl strkal nos, stejně jako není slušné strkat rypák do převlékací kabinky, i když mohu být hodně zvědavý, co se tam děje. Každý se přidá, když začneme kritizovat sledovací kamery na záchodech a ve sprchách, ale málokdo se brání tomu, aby začal "odborně" posuzovat vztahy mezi lidmi, které ani pořádně nezná. A hned ví, že tamtem prasák chodí s touhle kurvou i když má doma dvě nezaopatřené malé děti. Nějak jsem ale neslyšel v čem by měla spočívat podstata přestupku nebo trestného činu, když se to tak horečně odsuzuje? Ostatně moje nahá asistentka si myslí to samé co já. V životě jsem zažil už tři rozvody, je to nádherný pocit, kterému se nic nevyrovná, něco jako když kosmonaut po výletu do vesmíru šťastně přistane na louce a vylézá z modulu, mám to za sebou, budu sice muset chvíli zápasit s gravitací, ale přistání se povedlo, což je asi nejdůležitější část celého letu.

Já sám jsem o svých vztazích dlouhá léta nikdy a zásadně nemluvil, v podstatě ani nebylo o čem a stejně všichni kolem věděli, co jsem kdy a jak provedl, čím jsem se zpronevěřil proti své lásce, která by za mě a pro mě dýchala, ale já jsem ji zradil - asi tím, že jsem pracoval a vydělával peníze a staral se pouze o ni - a dlouho jsem nevycházel z úžasu, jakým kravinám jsou lidé schopni uvěřit a jak rychle dokáží odsoudit někoho, koho vůbec neznají a nic o něm nevědí. To se změnit nedá. Člověk se rodí jako agresivní bytost s vrozenou touhou někoho nebo něco ovládat. Pokud se mu to nedaří, je z toho na sebevraždu nebo na těžké onemocnění. Jediná cesta, jak z toho ven, není vyvěšování červených trenýrek tam, kde je to zakázené, ale uvědomit si, jaká se mě to snaží ovládat bída a dále poznat, že mohu začít pracovat sám na sobě. Něco se naučit, v něčem se mohu stát nejlepším a nejde jenom o zvednutí sebevědomí - kdysi dávno existovala ve společnosti různá tabu, byly to věci, o kterých se nemluvilo a nesmělo se ani naznačovat. V dnešní blahobytně pospolné společnosti máme "demokracii", což mnozí chápou jako možnost zasahovat do věcí, do kterých jim nic není a které by měly být správně tabuizované. Ne všechno, co by nám mohlo velmi a velmi usnadnit život se dá vysvětlit pomocí logiky. Stále se do života lidí promítají dávné archetypy lovce a lovené zvěře. Chlapi nejčastěji loví nějakou tu ochotnou pičku na jednu noc nebo na přechodnou dobu, ženský se snaží ulovit "budoucího perspektivního partnera", manžela, muže, manžu. To je můj manžel, můj muž říká... přijde i s manžou, tohle je můj věrný chlap, který se pro naši rodinu může rozdat. Chlapi ale většinou nechtějí být ve společnosti označovaní jako "manžové", raději chtějí i nadále hrát svou tajemnou roli záhadných, zpola neviditelných ninjů, kteří se uprostřed hluboké noci najednou objeví, obskočí, vysemení se a zmizí. To je romantika a ne, abych se někde ve společnosti nechal "obletovat" nebo spíše "oblepovat" nepříliš atraktivní ženou, která mi bude zapínat a rozepínat knoflíky na saku, urovnávat límeček a utahovat kravatu. Fuj, tajxl!

Ale to by bylo na další a zřejmě ještě delší povídání, nicméně, tohle je ve stručnosti můj názor na věc. Určitě by mi to potvrdila kromě současné nahé asistentky i moje bývalá stará.

 

 

Zamilovaný únor - Monica Star

Poslední ledový měsíc, většina lidí ho vnímá jako trochu zbytečný, jako čekání na jaro, kdy už konečně zase bude zábava, procházky budou opět dlouhé a při focení se nebudou muset sundávat rukavice a při dlouhodobém mačkání spouště prsty nepřirostou k foťáku. Je nejkratší ze všech měsíců, tak se i zdá, že rychle uteče a už tu bude vysněné jaro. To jen jednou za čtyři roky mu milostivě přistane den navíc, aby se vyrovnal ostatním měsícům. V únoru je v podstatě taková nuda, že se na něj ustavily jarní prázdniny, aby se lidé mohli jet zabavit na hory a také se přidal svátek Lásky Valentýn a tím se celý měsíc stal zamilovaný, i když pro nás jím byl původně jarní rozkvetlý květen. Valentýn mnoho single lidí v Česku velmi stresuje, protože ačkoli v západní Evropě a severní Americe říkají: Jsem single! s hrdostí, v Čechách a Rusku je to bráno jako depresivní stigma, něco jako Jsem vadný. O svátku lásky depresivní single vyjde najevo naplno. Takže opět mínus pro únor a nehledě na to, že Valentýn přece není český svátek a je to svátek komerční! Jenže únor má i v evropském světě silné dispozice k tomu být svátkem lásky a veselí. Naši předkové trávili únor oslavami a sexuálními radostmi, únor byl měsíc početí, protože porod vyšel na podzim, kdy bylo dostatek potravy a přitom málo práce, žena mohla odpočívat. Na rozdíl od našeho milostného měsíce máje, který se k počínání dětí nedoporučoval, protože porod byl v zimě, kdy bylo málo jídla a na vesnicích závěje sněhu.

Únor je taková alfa všeho, je to počátek. Přesný opak srpnového Lugnasadu je Imbolc, naše Hromnice, svátek světla. Příprava na polní práce a dělala se rituální první orba aby byla úroda hojná, v první brázdě se vždy milovali. Lugnasad je počátek sklizně, oba svátky ohraničovali plodnou část roku přírody. Hromnice jsou křesťanské, na tento den se rozsvěcovaly v kostele svíce, aby se oslavil příchod světla, protože jarní rovnodennost se blíží. Zajímavé je, že podle slovanské tradice se tento den navrací bůh bouře a plodnosti Perun na pomoc nově zrozenému bohu slunce, proto v tomto období prý často přicházely bouřky, zejména první jarní bouřka byla čarovná a vyháněla zlé síly a ničila vše staré. Křesťané chtěli vymýtit pohanské tradice a tak se věřilo, že dlouhé bílé kostelní svíce chrání před bouří, která by tento den mohla přijít. Potom bylo zvykem hromničky zapalovat kdykoli přijde bouřka, zvláště když nebyly hromosvody, moje babička je ale pálí dodnes. Na Imbolc se také rodila jehňata, Imbolc prý znamená ovčí mléko, protože keltové ovčí mléko milovali, takže byl důvod k radosti.

Na konci února je hlavně masupoust, který opět přichází do obliby, dříve to byl velký svátek, něco jako karneval v Riu jen bez sexy krásek, ale s tradičními maskami, každá něco vyjadřovala, dnes už se můžete obléci za cokoli. V minulosti prý středoevropané dokonce věřili, že je pět ročních období, jaro, léto, podzim, zima, masopust. Byla to velká sláva, tanec, zábava, hodně jídla a pití, zabíjely se a pekly prasata, husy a jiná zvířata, masopustní průvod byl spojen s nevázanými sexuálními rituály, je sice ještě zima, ale už přichází jaro, předjaří bylo pro početí dětí jako stvořené. Po tomto několik dní trvajícím bujarém veselí přicházel jarní půst, očista, která trvala až do Velikonoc, o to víc se lidé mohli o masopustu vyřádit a přejíst se, opít a dostat se do taneční extáze.

Co je důležité ještě vědět - Luperkálie (latinsky Lupercalia) či februa, byl svátek, který se ve starém Římě slavil 15. února (náhodička) a byl spojený s oslavou pastevectví, mléka, plodnosti a s rituální očistou. Původ svátků je nejasný, ale nejspíše souvisí se slovem lupus "vlk". Čili je dobré si dále uvědomit, že vlk tradičně symbolizoval nespoutaný sex a sexuální rituály, které se odjakživa tradičně konaly, s nejvyšší pravděpodobností souvisí i s "domestikací trávy", ze které se jakoby "zázrakem" stalo obilí, kukuřice, rýže a brambory. Spojení lidské sexuality s rostlinami zřejmě stojí za tajemstvím "genetické" změny obyčejné trávy v kulturní plodiny.

Valentýn pochází z anglické tradice a poprvé o něm píše Geoffrey Chaucer ve své básni o velké lásce české princezny Anny České, dcery Karla IV., s anglickým králem Richardem II. A dále zamilovaný vévoda Orleánský poprvé v milostném psaníčku použije oslovení My Valentine. A pak že je svatý Valentýn americká tradice. Jako vždycky si Američané přivezli svátek z Evropy. V anglosaském světě má Valentýn úplně jiný smysl, zejména jsou důležitá psaníčka, vyznání lásky, někoho jste milovali celý rok a na Valentýna jste se osmělili. Krásná slečna tak mohla dostat spousty milostných psaníček a vyznání Be my Valentine a vybrat si muže svého srdce. Takže to není ani o komerci, jde jen o to, že potom ve vztahu ženy rády dostávají dárky nebo chodí do společnosti na krásná místa, tak proč neudělat své Valentýnce radost. A potom v postýlce sobě navzájem.

Spousta lidí Valentýna nemá rádo, protože svoji polovičku přece můžu milovat každý den.. A zrovna ty, co to říkají, už vidím jak každý den jdou se svojí láskou na romantickou procházku, pak do kina, pak na romantickou večeři a koupí jí kytici růží a obrovského plyšového medvěda. To by každý den lezlo do peněz, no ne? Prostě je dobře, že jeden den je ustanoven, abychom se na oslavu své lasky zaměřili a neodkládali to na zítra.

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/