Sex vs. vztahy

Je den před padesátým výročím násilného vstupu vojsk Waršavské smlouvy do Československa. Byla to hodně zvláštní doba s naprosto specifickou kulturou a prapodivnými vztahy mezi lidmi, v nichž aby se prase vyznalo. Mně bylo v té době dvacet, takže si na to dost dobře pamatuji, bydlel jsem v Praze, studoval Vysokou školu chemicko-technologickou, moje matka pracovala v Rudém právu, v zahraničním oddělení Na poříčí a můj strýc, bratr matky, též pracovat v Rudém právu jako šéf dálnopisného oddělení, kamarádili jsme se s německým policajtem (a jeho rodinou), který žil v Berlíně, občas jsme tam jezdili na dovolenou/prázdniny, můj fotr, inženýr, plukovník, pracoval na právnické fakultě Karlovy univerzity a já sám jsem byl v té době šéfredaktorem studentského časopisu Elixír (na chemicko-technologické škole v Praze 6 - Dejvicích). Často jsme se scházeli s různými, dost vysoce postavenými lidmi (moje pozdější manželka pracovala dlouhá léta na Pražském kulturním středisku v Obecním domě na Náměstí republiky, pod vedením soudružky Kepákové (pro znalce kauzy Milady Horákové a Rudly Slánského - není to pouhá shoda jmen), inu a jak probíhalo socialistické jaro 1968, věřte, nevěřte, scházeli jsme se s různými zajímavými lidmi a přišla občas řeč na to, že se asi s nejvyšší pravděpodobnostíi od srpna 1968 už scházet nebudeme, protože politbyro Sovětského Svazu v čele s Leonidem (neplést s listopadovými leonidy) Brežněvem není nadšeno nad neposlušností českých stavů, trochu to připomíná Bilou horu, pokud jste tedy na hodinách dějepisu nespali, takže se rozhodlo, že pokud si pan soudruh Dubček a kanonýr prezident Svoboda nezačnou sypat popel na hlavu, tak nás přijedou podruhé osvobodit, tentokrát od myšlenek na nějaké další přehnané svobody. Dlužno si ovšem uvědomit, že těch svobod nebylo moc, mohly se veřejně zpívat předem schválené písně a přednášet předem schválené texty a vydávat předem schválené knihy, sex byl zakázán, cestovat do zahraničí se nesmělo, rozmnožovat neschválené texty se také nesmělo, vlastnit vysílačku se nesmělo, stejně se nesmělo vlastnit zbraň nebo běhat na veřejnosti s americkou vlajkou na tričku nebo s křížkem na krku, takže se vlastně nesmělo nic a o tom všem zpíval Karel Kryl, akorát, že vydávat Kryla na vinylových deskách se taky moc nesmělo - a všichni víme, jak dopadli vzpurní čeští pánové, když začali přeceňovat své schopnosti v období těsně před Bílou horou. Pokud jste chyběli ve škole na hodinách dějepisu, zkuste si to vygůglit, je to lepší, než žít s vědomím, že mám v hlavě nasráno. Zajímal jsem se v té době o práci, účel a poslání CIA a CIC, dnes už asi nenajdeme moc lidí, kteří by si pamatovali, že na jaře 1968 objevili kriminálníci nebo spíše kriminalisté německé demokratické republiky "tajný" tunel mezi východním a západním Berlínem, jeden z komunikačních mostů mezi "západem" a "východem". Ten náš známý policista (Fritz) byl jedním z členů zásahové jednotky, která tunel "objevila" a zrušila. Nebo zabavila či jak se to vezme. Jestli a jak se používal i nadále, není moc známo. Už tenkrát jsem si říkal, že ať jsou mezi lidmi tajemství jakákoliv, vždy se najde způsob, jak se vyzradí. Rudému právu tehdy šéfoval Oldřich Švestka, měl pod sebou redaktory (Hochman a další), kteří byli inteligentní, chytrý, mazaný a nepoddajní, ale podobně, jako čeští stavové kdys dávno, nerozuměli politice, tedy skutečné politice, jinými slovy si myslím, že kdyby tehdejší vedení komunistické strany československa sklopilo uši a lehce se přizpůsobilo požadavkům Moskvy (byla to Moskva a pouze Moskva a vedení komunistické strany sovětského svazu a žádná Ukrajina, jak se nám dnes snaží namluvit někteří debílkové), mohli jsme si ušetřit vojenskou návštěvu. Že jde do tuhého jsme my všichni, kterým to trochu myslelo, věděli, když se začalo odehrávat velké vojenské cvičení vojsk Waršavské smlouvy - a to už to věděly všechny zpravodajské služby a už bylo jasné, že to bude 21. srpna 1968, stačilo si přečíst "rozvrh", cvičení končilo 21. srpna a očekával se velký pohyb tanků, zvláště potom sovětských tanků, které plynule vjely v časných ranních hodinách do Čech a skončily až v Praze. Současně začala na Ruzyňském letišti přistávat vojenská letadla, jaksi neohlášená, či ohlášená na poslední chvíli. Borci na hranicích nevěděli, co mají dělat, protože věděli, že "cvičící" vojska mohou také přejet hranice. V Praze se tanky nemohly vejít do některých ulic, tak jely tak, že přejížděly přes zaparkovaná auta (to už si asi také jen tak někdo nepamatuje), na Václaváku se strhla několikahodinová bitva mezi pražským civilním obyvatelstvem a statečnou tankovou jednotkou. Samozřejmě jsem tam byl a také jsem byl nahoře, u českého rozhlasu a před Bílou labutí u Rudého práva, uniformovaní pacholci dobře věděli, co mají obsadit, asi jim to někdo řekl dopředu. Průčelí Národního muzea bylo rozstřílené, tanky se na Václaváku nezastavovaly, jakmile zpomalily, snažili se jim lidé prorazit pomocí krumpáčů přídavné nádrže na naftu, nacpat do nich hadry a zapálit. Před českým rozhlasem nebylo k hnutí, výlohy vymlácené, všude střepy a revoluční atmosféra, na pražských mostech se střílelo, bojovali mezi sebou Poláci a Sověti, kteří o sobě nevěděli a navzájem se považovali za kontrarevolucionáře, dobrý námět na akční hru, kdo se toho asi chopí? Leč uklidněme mysl, opět se vrátím k přirovnání, Bílá hora, německá okupace 1939, sovětská okupace 1968. Nebyl to jen konec nedomyšlené politické frajeřinky? Žádných svobod pro Čechy dosaženo nebylo ani v jednom případě, všechno nám potom o pár dní později vysvětlil Gustáv Hnusák nebo Husák či jak se jmenoval, když podobně jako říšský protektor převzal moc nad touto zemí - a všechno odnesl prostý lid. Krylovy písničky se najednou do nové atmosféry výborně hodily. Náhodička... Když to tak posuzuji ze svého hlediska, jako šéfredaktora časopisu Elixír, studenti byli vždycky takoví blbečci, kterým to politicky nikdy moc nemyslelo, raději se upalovali nebo stávkovali a tak se stalo, že jsem se ocitl spolu s dalšími několika "hrdiny" v čele studentské stávky a to hned dvakrát za sebou a za to mně soudruzi nabídli buď pokračovat v kariéře jako činovník socialistického svazu mládeže nebo vyhazov ze školy. Vzal jsem ten vyhazov a od té doby nedělám žádnou kariéru. Můj strýc Jaroslav Zaviačič, vedoucí dálnopisného oddělení Rudého práva pokračoval dál ve své službě komunistům, stejně jako moje matka a můj otec. Dožili se skvělých důchodů - a co myslíte - když se mají někde rozhodnout, koho pozvou na interview třeba do rozhlasu, jestli mě nebo mého komunistického zkorumpovaného a zlodějského strýce, koho zvolí? Nemusím na to snad ani odpovídat. Berte to tak, že komunisté tady byli od Bílé hory, byli tady za nacistů a byli tady od února 1948 a jsou tady od sametového podvodu dodnes. A co s tím chcete udělat? Vynadat jim na fejsbuku? No, tak do toho. Je docela dobře možné, že kdyby komoušů nebylo, nevěnoval bych se dnes rituálům vysoké magie, nevykládal bych karty a možná bych se ani tolik nevěnoval astrologii. Takže, buď v práci v šest!

 

 

Zde je část knih, které jsem vydal, stačí kliknout.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/