Sex vs. vztahy

Dotaz - Zamilovala jsem se do absolutna

Potřebovala bych poradit s problémem, který trvá už bezmála dva měsíce. Je mi 21 let, jsem věřící, v poslední době jsem dost často chodila do kostela a bohužel se mi stalo, že jsem se bezhlavě zamilovala do mladého kněze, který tam často slouží mše.
Stalo se to tak, že jsem ho jednou požádala, aby mi poradil, když jsem měla problémy v rodině, se zdravím a se školou, byla jsem prostě bezradná a on si se mnou sedl, utěšoval mě a povzbudil mě tak hezky, že jsem se cítila mnohem líp. To jsem k němu ale cítila jen pouhou náklonnost, že se jedná o lásku, jsem si přiznala až mnohem později.
Je mi jasné, že tato láska nikdy nebude naplněna, neboť on je kněz a kvůli mně by od církve nikdy neodešel (což bych po něm ani nechtěla, vím, že bych z toho pak měla výčitky svědomí). V žádném případě ho nechci získat, nechci ho ani svádět, ani mu dát najevo, co k němu cítím, jen mě láká myšlenka chodit do toho kostela a aspoň ho vidět, být v jeho blízkosti, jenže si zároveň uvědomuju, jak si tím hrozně ubližuju. Když tam nejsem delší dobu, doma se mi po něm hrozně stýská, pořád si opakuju jeho jméno a v duchu vidím jeho milou, usměvavou tvář, někdy se dokonce i rozpláču. Taky mě už napadlo, asi z toho titulu, že jsem věřící, že mě Bůh tím trápením trestá za mou troufalost zahledět se do někoho, kdo se mu zaslíbil a má tak povinnost veškerou svou lásku odevzdávat jen jemu, že mi tak dává najevo, že MUSÍM zapomenout, protože ON se do mě nikdy nezamiluje, a i kdyby, nakonec si stejně vybere Boha, protože Bůh se o jeho lásku s nikým dělit nebude, od svého služebníka ji chce celou jen pro sebe.
Nejhorší je, že cítím, jak hrozně bych o tom chtěla s někým mluvit, vypovídat se, vyplakat se někomu na rameni, jakou mám smůlu, že jsem se musela zamilovat do někoho, kdo mou lásku nemůže opětovat. Připadá mi, že bych se pak cítila mnohem líp, říká se přece, že sdělená bolest je poloviční. Problém je, že mamce to říct nemůžu, vím, čeho bych se tak asi od ní dočkala, a žádnou důvěrnou kamarádku, které bych se odvážila svěřit s tak choulostivou věcí, bohužel nemám. Už jsem volala i na Linku důvěry, byla jsem se dokonce s tímto problémem poradit i ve zpovědnici. Řekli mi na obou místech to samé: Snažit se nemyslet na něho, v žádném případě mu to nedávat najevo a zkusit do toho kostela na čas nechodit, abych ho neviděla. A až prý si najdu nějakou známost, tak to samo přejde.
Zkoušela jsem to takhle nejmíň stokrát, ale prostě to asi neumím, nemám tak silnou vůli a nedokážu se přinutit. Do kostela mě to přitahuje jako magnet, jako droga, kterou když nemám, tak pociťuju abstinenční příznaky. Bohužel se obávám i toho, že i když si nějakého muže najdu, nepřejde to samo, dost o tom pochybuju, protože moje láska je příliš silná, mám strach, že takhle se už nikdy do nikoho nezamiluju. Možná bych měla zajít k psychologovi, jenže přiznám se, ještě jsem nikdy u žádného nebyla, dosud jsem jeho pomoc nepotřebovala a nevím, jestli bych si nepřipadala nejistě, když je to přece jen cizí člověk a já mu mám jen tak odtajňovat moje zákoutí v srdci, kam jinak nikoho nepouštím. Ono se lehce řekne, zkus na něj nemyslet, zapomeň na něj, ale co dělat, když to prostě nejde - ta růže lásky, která kvete v mém srdci, je tak pevně zakořeněná, že to není možné, aby ji člověk jen tak vyrval… hrozně by to bolelo.
Poraďte mi, prosím, jaké řešení by pro mě bylo nejlepší, neboť cítím, že už takhle nemůžu dál, nebo se z toho zblázním. Díky moc za radu.

Odpověď

Na to mohu říct jen, tu máš, čerte, kropáč! Zamilovala jste se do představitele organizace, která, jak známo, postupovala proti ženám velmi krutě, po tisících je mučila a upalovala jen za to, že byly ženy. S nejvyšším údivem lze konstatovat, že tahle organizace stále ještě není ilegální za zločiny, kterých se zcela evidentně dopustila. Na její popud byly vyvražděny celé národy, kvůli misionování bylo nenávratně zničeno nepředstavitelné kulturní bohatství. Nicméně, jak je vidět, v oblasti emocí, lásky a citů je možné skutečně všechno. To, co prožíváte, nazývá C. G. Jung přenosem, zamilujete se do člověka, který oslovuje ostatní jako oficiální autorita, vystupující ve zvláštním oděvu, jenž nosí, i když zrovna nejde na maškarní. V podstatě jste se zamilovala do postavy či symbolu Ježíše Krista. Je možné, že podvědomě chcete sloužit, podléhat autoritám a trpět podobně, jako Kristus trpěl na kříži. Ukřižování patřilo k nejrafinovanějším římským trestům, při němž se trestaný přibil skrz dlaně k vodorovnému rameni kříže, zatímco nohy se mu přibily buď po stranách skrz kotníky, nebo skrz zánártní kosti k podpěrce. Přibití skrz střed dlaně je rafinovanější než přibití skrz zápěstí, nutí člověka neustále přenášet váhu visícího těla na nohy a zase zpátky na ruce (ruka přibitá za dlaň vydrží v tahu asi 40 kilo, při vyšším zatížení se šlachy protrhnou a člověk, dokud je při vědomí, dělá všechno pro to, aby se neprotrhly). Umírání na kříži trvalo několik dní, umírající prožíval nejkrutější fyzická muka, kombinovaná s nejhlubšími pocity ponížení. Používat symbol ukřižovaného muže jako symbol církve je docela rafinované, protože ženy se snadno zamilují do muže, který trpí. Nikdy mi však nešla do hlavy ta rouška, kterou má křesťanský symbol utrpení kol beder. Mučitelé chtějí ponížit svého vězně, zbičují ho, přibijí na kříž, ale taktně mu nechají bederní roušku - nezní to divně? No nic, myslím, že můžete klidně dál chodit do kostela obdivovat svého vyvoleného, ale přečtěte si působivé dílko dvou dominikánských mnichů, inkvizitorů Sprengera a Institorise Malleus Maleficarum, Kladivo čarodějnic nebo také Kladivo na čarodějnice. Je to návod, jak mučit a zabíjet ženy, čerpající z Tomáše Akvinského, který prohlásil, že žena je zbytečná. Malleus Maleficarum je takový katolický Mein Kampf. Nejoblíbenějšími postupy při mučení žen bylo pálení rozžhaveným železem, polévání vařící vodou, propichování, řezání, natahování a zavěšování za různé části těla. Nechápu, jak se takový myšlenkový nádor, jako je organizace, propagující tak zuřivou nenávist k ženám, mohl pověsit na učení Ježíše Krista. Zkuste své pseudozamilovanosti čelit tím, že si promyslíte všechny okolnosti situace, v níž jste se ocitla. Možná si uvědomíte, že pravá, skutečná láska je pro vás ještě těžká. To, co nyní prožíváte, není trest od boha, vy sama jste si podvědomě vybrala cestu, o níž dopředu víte, že je neschůdná. Jako byste se bála skutečného života a lásky. Když se nějaký muž oddá bohu, iluzi jiného, daleko mocnějšího, až všemocného muže, je to dost zvláštní, přinejmenším lehce homosexuální. Kdyby to byla bohyně, tak by se to ještě dalo pochopit. Zamilovala jste se nikoliv do skutečného muže, ale do určité situace, což pochopíte časem. Pro začátek bude stačit, když nebudete moc sahat do té nádobky se svěcenou vodou, jejíž obsah by mohl zcela upřímně rozradostnit nejednoho zkušeného mikrobiologa.
Jinak samozřejmě láska ke knězi, zvláště katolickému, má hodně pikantní nádech. Už proto, že církev má absolutně negativní přístup k sexu, což je samozřejmě z hlediska společnosti naprosto šílená propaganda, a již mnoho let se divím, že ještě žádný psychiatr nebyl takový frajer, aby otevřeně vystoupil proti organizované víře a zasadil se o její zákaz, protože šíří bludy a podporuje neurózy a psychózy. Samozřejmě by ho to asi stálo místo a možná i život, ale vstoupil by do dějin. Církev je možné obdivovat jako nejúspěšnější obchodní a marketingovou organizaci. V životě jsou dvě věci, které se nedají nijak okecat, to jsou peníze a fyzická síla. Nemůžu si hrát na to, že jsem bohatý, stejně jako nemohu, třeba ve fitku, předstírat, že mám obrovskou sílu.
A myslím, že ženy, i když byly mučeny, páleny a čtvrceny zaživa, tuto sílu, vycházející z církevní organizace, podvědomě cítily a protože v oblasti emocí má každý člověk velmi blízko k iracionálním zkratům, nebylo nikdy vyloučeno, že se pohledná dívka zamiluje do kněze. A já bych na to řekl, proč ne? Běžte za ním, pokuste se ho svést, a kdyby se vám to nepovedlo, běžte zase domů, kněz vám nebude v noci hulákat pod oknem, že vás miluje a že po vás touží. Jinak, když už jsme u toho, můj osobní názor na církev je, že je to skutečně zvláštní fenomén. Církev zplodila sériové vrahy, stvořila inkvizici, což je snad nejhrůznější organizace, která spatřila světlo světa (existuje dodnes pod názvem Kongregace pro nauku víry) a měla nejlepší vztahy s Mussolinim a s Hitlerem, který, aby vyjádřil církvi svůj vděk, zavedl tzv. Kirchensteuer, daň, která se platí dodnes. Vatikán nikdy neprotestoval proti koncentračním táborům (staří inkvizitoři zřejmě ani nechápali, proč by měli protestovat proti vyhlazování nesouhlasících), naopak pilně pomáhal pravověrným nacistickým zločincům utíkat po porážce Německa do Jižní Ameriky (říkalo se tomu Krysí stezka). Credere nil vitium est, vitium est quoque credere omnia - Je chybou nevěřit ničemu, i věřit všemu. Nejlepší je to střídat.

 

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/